Dan

Velmi realistické vykreslení setkání se několika normálních lidí veřících v dobrotu lidského charakteru a lepší zítřky s radikálně odlišným světem ruské mafie. Je až mrazící sledovat jak tenká je hranice mezi těmito světy a jak málo chybí někomu "normálně žijícímu" tuto hranici překročit. Již v samotném úvodu filmu je krásně navozena atmosféra multikulturního prostředí (Londýna), které je čím dál více typické pro mnoho větších evropských měst. Napojení tohoto fenoménu na problémy mezinárodní kriminality a prostituce je velmi delikátní (ale decentní). Výhrady mám snad jenom k závěru filmu - k určité "amerikanizaci zápletky" a k přílišné neuzavřenosti (nevyhraněnosti).

Možná je to mým vztahem k žánru sci-fi a jeho typickým zápletkám, ale nejsem schopen tento film hodnotit příliš pozitivně. Mám rád efekty a jejich zpracování je pro mne příjemnou odpočinkovou podívanou. Ale jinak mi přijde scénář plný klišé typických pro tento žánr: od námětu (boje lidstva s osamostatnělými roboty) přes předvídatelné průběhy bitev a střety mezi armádou a civilním vedením až po nadějivzbuzující závěr. Tedy, příjemné zpestření nemocného odpoledne, ale nikoli materiál, ke kterému bych se chtěl příliš vracet...

Tim Roth se mi ve svém přehrávání příliš nelíbil - i když v tom chápu jistou stylovost. Snad jediné místo, kde opravdu seděl, byl naprostý závěr, když odcházel k výtahu. První povídka je opravdu taková rozjezdová se spoustou nedotažeností, které si vyloženě říkají o vypointování - a tak pozitivem zůstávají snad jen některé vnadné čarodějky. Druhá povídka mi přišla naprosto trapná opět s chybějící pointou; vtipné mi přišlo až telefonní spojení s povídkou třetí. Třetí pokoj obsahuje krásně stylový a gradující matroš vypointovaný do krásně absurdní scény. A čtvrtý? Konverzační a obrazová libůstka...

Krásná sonda do projevů jedné nekonformní dívky, která se zaplétá se zákonem nejprve z jedné strany, pak z druhé a pak...? Nevykresluje hrdinku, která by byla jednoduše charakterizovatelná, ba právě naopak, nechává jí prostor být lidskou bytostí a uniknout tak schematismu filmových příběhů. Scénář mi přišel občas tak trošku francouzsky ujetý, ale to je u Bessona poměrně normální ;-)

Nemám komiksovou jednoduchost, černobílost a patos, ale Transformer jsou tak bravurně zpracovaní, že se na ně velmi příjemně odpočinkově kouká. Vizuálně velmi bohaté, pro mne často až nesledovatelné. Dialogy nudné, patetické a bezobsažné.

Beethovenova Óda na radost mě dokáže v kombinaci s jímavými příběhy celkem zaručeně rozbrečet. Obzvláště pokud jde o příběh vyobrazující utrpení války a zajateckého tábora v Japonsku, které se po další krvavé epizodě svých dějin stalo hnacím motorem světových mírových projektů a snaží se přinášet radost a osvobození. ;-)

Někdy je asi lepší se předtuchami neřídit, protože se pak můžou třeba i vyplnit ;-) Snaha smazat rozdíl mezi předtuchou a realitou by mohla i po mnohém použití motivu reality-nereality dopadnout úspěšně, kdyby nedocházelo k tak častému střídání, že to musí i otrlého diváka přestat bavit...

Neuvěřitelná splácanina komiksových klišé. Nesledovat ten film jako zpestření na dálkovém letu Lufthansy, tak bych se nedostal asi ani ke dvěma hvězdičkám...

Krásně poetická adaptace novely mého oblíbeného spisovatele Stefana Zweiga.

Hodně přemýšlivý poetický thriller ;-)