Dan

It's sick. It's morally questionable. But she's got a point. It's art... Nevertheless as a lawyer, I would sue her ;-)

Jaký je život po životě? Hmm, asi takový jaký si ho utvoříme :-) Na filmu oceňuju především jeho grafickou (barevnou!) stránku, ačkoliv řada scén vypadala jak vystřižená z propagandistických kreseb Svědků Jehovových. Teologicky je scénář zajímavou směskou dobrých nápadů z kuchyní mnoha náboženství - a to vše pod taktovkou hollywoodského romantického příběhu. Dala by se tak kritizovat řada nesrovnalostí, ale přesto na mne působí snímek převážné pozitivně díky svěžímu zpracování některých kontroverzních témat a díky své otevřenosti v otázce "co za život ten jejich život po životě vlastně byl".

Příjemné podívání pro zamračené nedělní odpoledne :-) Teenage rádoby vtipné snímky rozhodně nejsou mým kelímkem modré břečky. Tento však vybočuje ve dvou aspektech: roztomile absurdní vtipy úžasně zahrané Ellen Page a jednoduchý, ale o to efektnější soundrack (který mi vizuálně kazili snad jenom nekytaristi, kteří nejsou zvyklí mazlit se s ozvučeným kusem dřeva).

Mistrně se mi zvedá žaludek. Především díky druhé půlce. Nemám příliš rád explicitní násilí, stačí mi náznaky. A vizualizace tohoto filmu překročila mé poklidné hranice. Dal bych přednost menšímu množství krve (ač mistrně prezentované). A dal bych přednost jinému vypořádání se se smrtí svých blízkých než pomstě. Ale o tom to není...

Australská nekonečná pláň. Imigranti. Málomluvný otec. Nevyrovnaná matka. Samota. Dopisy. Vnitřní svět. Smrt. Dávání života. Smrt. Pro jistotu. Kdo se z toho nezblázní a nespáchá sebevraždu, může se stát pouze filosofem...

"Come on. Come on. To eat the animal I have catched. The rabbit. I run half an hour behind it. Very good." - "Bob, it tastes like a tire." - "Yeah. I know, is very good."

Nemám rád filmové idealizace, kdy do "poklidného života" někoho něco zasáhne. Jak kdyby minulý nebo budoucí zlatý věk ve skutečnosti mohl existovat. Jako kdyby to nebyly jen naše útěky před současností, kterou odmítáme žít. Ale skutečnost je příliš težká, než aby mohla být přijata. Obzvláště, pokud nevíme, kterou skutečnost bychom to měli přijímat... A tak přijímejme dobro. A přijímejme i ty trošku tmavší věci jako dobro...

Pravda, trošku ponurejší film se spoustou krve a explicitního násilí. Osobně bych této černorudé stránky ubral, ale nemohu Burtonovi upřít její stylovost a poetickou estetiku ;-) Ta ostatně spolu s úžasnou muzikálovou hudbou tvoří emocionální nářez, který člověka úplně pohltí. No, a vtipně zrýmované libreto s troškou cockney musí potěšit ouško skoro každého anglofila...

Americká továrna na sny, nezvedený synek, rodina, vendeta, patriotismus, ruská mafie. Správně namíchaný koktejl tradičních klišé by měl zajistit plný úspěch :-) Z ponurosti film vytahovala jen silná křesťanská religiozita řady aktérů, která je na evropské sekulární poměry současnosti již poněkud silná. Možná by stálo za to postavit ji do světla současného západního mediálního obrazu zbožných muslimů ;-)

Nemocniční seriály jako takové nemám příliš rád. Snad proto, že k medicíně nemám úplně blízko a nevyznám se v tom, co tam ti jednobarevní pan'duláci dělají a řeší. Proto očekávám trošku víc, než hrdiny zachraňující životy neskutečně pokrokovými metodami. Očekávám, že hrdiny nebudou prototypy všehoschopných amerických lékařských mágů souložících s půlkou nemocnice, ale skuteční lidé mající hloubku - a nejen barvu na černobílé škále. A těch se mi u Grey's Anatomy dostalo bohatě spolu s každodenní dávkou myšlenek k přemítání. Tedy alespoň v první sérii. Z toho, co jsem viděl dále čišela spíše sestupná tendence tvůrců typického amerického seriálu, kteří se jej snaží natáhnout, dokud je schopen vydělávat. Ale to je žel symptom naší doby...