Dan

Výborně promyšlené postavy. Říkám si, že ve skutečnosti by se snad takoví lidé ani nemohli potkat. Ale kdo ví, jaké osobnosti s námi cestují v letadlech?

Nemohu souhlasit s textem distributora, který vidí film jako svědectví především o životě mladých. Každý se může v tomto snímku najít. A možná by i měl, protože (ať chceme nebo nechceme) všichni jsme zapojeni do životních příběhů slečen jako je Lilja. Často jenom jako prodavačka v obchodě s konfekcí nebo soused odcházející z bytu poslouchaje muziku. Snad bychom mohli občas začít přemýšlet kdo to stojí před pokladnou, a sundat si sluchátka z uší V reakci na honajze bych chtěl zmínit, že nabídnout východisko v takovémto příběhu by bylo více než laciné. A co se týče řešení situace, nepodceňoval bych význam tohoto filmu. Používá ho nemálo lidskoprávních trenérů v různých nevládních organizacích jako úvodník k řešení problémů nucené prostituce a obchodu s lidmi. A obzvláště v našich postkomunistických zemích opravdu zabírá :-)

Tak trošku hříčka s myšlenkou reinkarnace. Desetiletý kluk tvrdí, že je Sean, manžel Anny (Nicole Kidman), jež zemřel před deseti lety. Může to být pravda? Anna to nejprve považuje celé za nesmysl, ale postupně se jí navrací láska (nebo spíše zamilovanost?) k jejímu původnímu muži. Její snoubenec z toho samozřejmě není mnoho nadšen Zajímavý snímek s příjemně vykreslenou atmosférou. Většinu doby vás drží v napětí, nevíte, co si máte myslet. Necelých dvacet minut před koncem je střih navozující dojem konce filmu. A možná by bylo lepší, kdyby jím opravdu skončil. To, co následuje je něco jako boj mezi racionalisticky vypadajícím rozuzlením a snahou, aby divák nebyl ochuzen o propojení světa živých s těmi kteří odešli.

Snímek nabitý emocemi od počátku daleko za konec tituků vykreslující příběh jednoho obyčejného správce hotelu na pozadí událostí spjatých s pravděpodobně největší genocidou v poválečných dějinách lidstva. Zdrcující kritika nás, lidí ze severu, kteří jsme si zvykli dívat se na zprávy s komentářem "To je hrůza" a pak pokračovat nerušeně v rozjezené večeři. Tento film zaručeně nenechá nikoho jen tak pojídat chipsy - ty zůstanou v půli cesty :-) Kéž by nezůstalo jen u výborného filmu, protože situace ve Střední Africe dnes není zase o tolik lepší...

Líbí se mi myšlenka napálit české konzumenty honící se pouze za levnými nákupy a akčními prodeji. Obzvláště v případě starých lidí, kteří se rozčilovali nad chybějícím soucitem s nimi, neboť museli vážit dlouhou cestu pro nic, přijde mi velmi vypovídající o situaci v našem hlavním městě (a poněkud méně i jinde). Zklamali mě však hlavní představitelé, neboť jim chyběly manažerské schopnosti a orientace ve světě reklamy - působili velmi neprofesionálně. Nedokázali prodat své myšlenky celým svým tělem, oponovat zběsilému davu po "otevření" hypermarketu (nejsou trénovaní řečníci). Nedokázali pohotově reagovat na hlášky "lidí z reklamy", které šly (podle mne) dobře glosovat.

Nevím, co si o tomto filmu mám myslet. Brát ho vážně, nebo jako frašku? V průběhu se nám snaží předkládat celkem klasické filosofické otázky, které však z úst šestnáctiletého Lelanda vyznívají velmi vyspěle. Tak, aby nám připadalo, že hlavní hrdina „trpí" čas ve vězení proto, že ve světě vidí víc než ostatní. Vidí svět po odkouzlení, lidi v nahotě jejich smutku. Ale může být naše percepce smutné existence důvodem k ukončení života (někoho jiného)?

Dávám přednost vlastní verzi: krásně sarkasticky vyprávěný příběh jednoho z největších dealerů zbraní na světě. Zpočátku jsem to bral jako zábavně podanou oddechovku. Ale postupně na mne začaly dopadat chmury, protože glosované problémy jsou až příliš skutečné. Konflikty, o kterých mluvíme jako o genocidních, on bral jako obchodní výzvu. Až příliš možný přístup...