Dan

Celkově poměrně fádní, ale překombinovaná zápletka. Poněkud velký počet mrtvých (v poměru k počtu postav). Oceňuju nicméně některé jazykové hříčky a nesmyslné projevy - to jsou věci, které mě dokáží vždy rozesmát ;-)

Velmi příjemný pohádkový příběh s krásnými animacemi, obzvláště těmi vykreslující pozadí vyprávění, atmosféru. A ta valčíková hudba... Velmi zajímavé mi přišlo zasezení kostýmů do Evropy belle epoque a začátku války. Nicméně většina válečných prostředků byla silnou upomínkou na utrpení druhé světové války. Zřetelný byl také japonský postoj vyrovnávající se s hrůzami, které válečná snažení napáchala. A musím přiznat, že pocitově a vizuálně mi některé scény přišly více než náznakové - např. návrat válečné lodi do přístavu (Hirošima?)

Příjemné, vtipné, odpočinkové...

Promítáno v rámci Jednoho světa 2007. Mám poněkud smíšené pocity z toho, co chtěl tento dokument říci. Mukhtaran Mai je na jednu stranu vylíčena jako oběť údajného znásilnění, na druhou stranu jako self-made woman, která je ochotná se postavit tradičnímu vesnickému právu vendety. A třetí stranou je její vystupování jako mezinárodní lidskoprávní celebrity. A v těchto momentech bych filmu připsal (nechtěné) poukázání na způsob tvorby lidskoprávních celebrit, které jsou třeba pro manipulaci západních společností a sponzorů. Dalším problémem, který s dokumentem mám, že si nejsem jistý, nakolik je možné věřit obrazu, který se pokouší vytvořit. Ale cením si upozornění na problémy násilných vendet v některých vesnicích Pakistánu.

Výtečné dotažení myšlenky, že v současném světě nejde o fakta a zjišťování toho, jaké jsou věci o sobě. Jde především o schopnost prodat jakékoli informace, které znějí věrohodně a dokáží podpořit argumentační linii, kterou chci vést... Argumentace je na prvním místě, vyjednávání není v módě, resp. současná média je asi stěží podpoří (argumentation vs. negotiation).

Zklamání. Asi mám po předchozích filmech S. Coppoly laťku nastavenou příliš vysoko. Film mi přišel asi stejně vyprázděný jako musel přijít život ve Versailles mladé Marii Antoinette. Jestli bylo účelem filmu vykreslit život mladých lidí na francouzském královském dvoře jako mládí nepřející a neživotný, tak se mu to zaručeně povedlo. Žel na příliš širokém prostoru, na to, aby byl snímek příjemně sledovatelný...

Úžasně reálný snímek prostředkující pocity, které zná každý, kdo aspoň trošku cestoval. Neporozumění a předsudky mezi příslušníky jednotlivých kultur. Tvrdost, bezohlednost a povýšenost Západu. Potřeba vidět terorismus v každém komářím štípanci. Nelidskost konzumentských turistů, pro které je podstatnější dojet včas do hotelu a vidět tři sloupy vyhlazené větrem než se starat o život a zdraví svých bližních. Neschopnost komunikace Východu směřující k (zneužívající) patologii. Chudoba, chlapecké nerozvážnosti, excelentní práce dětí se zbraněmi...

Na takřka zanedbatelnou dějovost poměrně dlouhý film, který trošku nudí - hlavně při opakovaných scénách. Přesto jsem se poměrně slušně bavil při spoustě výborných gagů, inovativního použití některých nástrojů (krumpáč) a krásně parodovaných scén.

Krásný britcom, jehož humor se pohybuje na hranici inteligentních hlášek a těch největších stupidit ;-) Nutí smát se prakticky za každou větou, protože ten výraz, kterým je pronesena, a akcent parodující různé druhy angličtiny jsou naprosto neodolatelné...

Nevím, jestli jde Antonioniho povídka pochopit. Mé aspirace tak vysoko nesahají. Vnímám ji jako sled obrazů. Rád bych se kochal jejich estetikou, ale úplně mi to nejde. Zaráží mě nepřiměřené množství obrazů obnažených ženských těl, které jsou obnažené jen proto, aby se to mohlo nazývat "erotická povídka". Trocha zahalenosti a tajemství by každopádně prospěla. Na Soderberghově povídce mě zaujala její poměrně vtipná pointa. Pro ni však veškeré jemně ztvárněné erotično nebylo ani tolik zapotřebí... Musím souhlasit se spoustou komentujících, že Kar-wai Wong a jeho povídka jsou vrcholem celého triptychu. Příběh je sice poměrně předvídatelný, ale úžasně prokreslený, strhující svou atmosférou...