Dan

Hmmm, asi mám slabost a pochopení pro život na moravské vesnici - a hlavně pro úžasné vesnické zábavy :-)

Po shlédnutí trapně překonstruované dvojky snažící se pobavit vtipy, které nejsou příliš k smíchu jsem od trojky mnoho neočekával. A tak mě příjemně překvapila svou předvídatelnou jednoduchostí a příjemnými vtípky. I když možná se na mém poměrně pozitivním hodnocení podepsaly hlavně ty dvě sklenky vína před cestou do kina :-)

Vynikající snímek ukazující možnost tvorby virtuální reality, ve které žijeme. Podobně jako Thank you for smoking vykresluje formování/manipulování veřejného mínění. Hlavní protagonisté krásně zpochybňují věrohodnost toho, co jsme se dozvěděli o mnoha amerických válkách 20. stol. Přijde mi vtipné, že spousta věcí kritizovaných/zesměšňovaných v tomto snímku z roku 1997 se nakrásně uskutečnila v následujících deseti letech americké historie...

Někdo hold není schopen strávit v nesvobodě ani o minutu víc než je nutno... Bojuje o svou svobodu, aniž by přemýšlel nad tím, k čemu mu je a jak s ní naložit. Ví jen, že ten stav, ve kterém se právě nachází je pro něj neúnosný...

Po prvním dílu jsem si říkal, že na tom přeci nejsem tak špatně, abych se díval na seriál o takových loserech. Ale měl jsem příliš dobré reference na to, abych sledování vzdal hned na začátku. Ještě asi dva díly jsem nadával na ztrátu času, ale pak jsem si celkem rychle na hrdiny zvykl a začal si vychutnávat většinu jejich úchylných hlášek... Hmm, asi každé zkouškové a podobné stresovky potřebují úchylné loseroviny na odreagování. (Ale nejlepší loser všech dob je pro mne pořád Fry ;-) )

Příjemné pokoukání, když od toho člověk nic nečeká :-) Scénář poněkud trapně jednoduchý, předvídatelný a hollywoodsky romantický. Ale dávám čtyři hvězdičky za perfektní jazykový souboj mezi britskou a americkou angličtinou (Jude Law vs. Jack Black) ;-)

Krásná, poetická kamera propojená s atmosférickou hudbou. Experimenty s technikou z důvodu nedostatku financí. Střídání barvy s černobílou s přechody z exteriérů do interiérů. Ranní slunce na pláži, tmavé siluety chodců, poskakující psi. Velmi stručný dojem, kterého se člověk ani po hodině a půl nenasytí...

Hmm, i íránské ženy potřebují změnit po rozchodu účes ;-) Chvilku mi trvalo, než jsem se odhodlal ke shlédnutí tohoto snímku, protože jsem předpokládal, že ta statická kamera jej učiní poněkud náročným. Byl jsem však překvapen spádem rozhovorů, které mě velmi rychle vtáhly do životů jednotlivých cestujících. Ačkoliv byly některé rozhovory poněkud banální, velká část v sobě nesla hluboké myšlenky & zkušenosti. A představily také zajímavou "sobeckou" či "sebestřednou" životní filosofii řidičky...

Šílené. Úžasné. Strhující. Krásné...

Dechberoucí zkušenost naivního čerstvě vystudovaného skotského doktůrka s africkým prezidentem, který se ukáže být jedním z největších diktátorů v oblasti Velkých jezer. Nečekal jsem historický velkofilm, jež by do detailů líčil hrůznosti, které Ida Amin napáchal. Vůbec mi nechybí širší perspektiva a záběr, po níž mnozí z kritiků touží. Ba právě naopak, líbí se mi zaměřenost na Nicolase Garrigana a jeho perspektivu. Perspektivu, která je po celou dobu aspoň trošku naivní a právě o to silněji konfrontována s událostmi na pozadí. SPOILER: Naivní nafoukaný hrdina mi od začátku nebyl sympatický. Čekal jsem, že se "klasicky" uvědomí a polepší, a stane se z něho konečně ten "filmový ideál". Ačkoliv mnozí tvrdí, že se tak stalo, já takový dojem nemám. I když už seděl v letadle, připadal mi stejně naivně a nechápavě ztracený jako na začátku; to, čím si prošel ještě nedokázal reflektovat, to teprve čekalo na možnost projevení se... A v tom mi přijde film více než zajímavou paralelou s naším euroamerickým vnímáním Afriky a jejích problémů, které je silně paternalistické, naivní a o němž si myslíme, že již prozřelo a je uvědomělé...