Willy Kufalt

Beru zpět, co jsem napsal před měsícem u Les Loups entre eux (1985) a sice, že Giovanniho filmy od půlky 70. let už nedosahují úrovně těch dřívějších. Minimálně Můj přítel zrádce tvoří pro mě výjimku! Na rovinu přiznám, že jsem velkým příznivcem pana režiséra a jeho filmy s tématy vězenského prostředí, trestu smrti, justiční a sociální nespravedlnosti či politických vzpour mě skoro vždy pohltí a silně zasáhnou. Někteří vytýkají José Giovannimu údajně slabší nebo zvláštní filmařskou stránku, já z ní kupodivu spíše cítím působivou osobitost... často nesnáším zpomalené záběry, ale ty zdejší (s ozbrojenými policisty a psy) ve mě vyvolaly dokonalý dojem čehosi děsivého... a akční scény, byť obvykle na nich Giovanniho filmy nestojí, má José opět promakané, s jakýmkoliv tempem, že jsem ani nedutal. Opět silný psychologicky laděný příběh, opět film se špičkovými hereckými výkony (ač Dussollier ani Frémont nepatřili nikdy k mým oblíbencům, tady ke mě svými výkony a postavami neskutečně silně doléhali) a zneklidnění přítomné už v samotném názvu. Pojmenování přítel-zrádce nakonec sedí nejen pro hlavní postavy z obou stran, ale vztahuje se i na celý přítomný politický (válečný i justiční) systém, který podněcuje svými okolnostmi nejednou u stejných osob ke vzniku přátelství, jako i k vykonání zrady učiněné z taktizování. Zasažená Louise říká, že na daný okamžik u soudu nikdy nezapomene a pak přijde přesně ten vrchol aneb bolavá rána způsobena dlouholetým starým známým a tak v jádru možná ještě bolavější, než ta další a drsnější, způsobena „jen“ vládnoucím systémem. // Komu se líbili Dva muži ve městě nebo Bez zpáteční jízdenky, možná by neměl z tvorby JG minout ani tenhle zapadlejší pozdní klenot. // PS: Za mě naprosto geniální a výstižný koment napsal tady LiVentura. [90%]

Po delší době jsem se dočkal velkého zážitku u filmu, u nějž jsem předem nic mimořádního nečekal. Nabitých 80 minut psychologického thrilleru na půdě jedné bankovní budovy nabízí přesně gradující atmosféru, napětí bez jediné kapky násilí i excelentní herecké výkony. André Morell jako rafinovaný zločinec s psychologickou taktikou je bezchybný, nicméně Peter Cushing mě dostával tím, co předvádí v roli ředitele s několika totálními proměnami povahy a jednáním své postavy v krizových okamžicích, ještě víc... Celkově hezký žánrový dáreček ze šedesátkové Anglie, i se sněhem a Vánocemi za okny navrch, dokonce i s přidanou, nebývale mírovou reflexí násilí a brutality ve filmu a společnosti, ze strany ústřední záporné postavy. „Žádné hlučné zbraně nebo krvácející pokladníci, žádný úprk v ukradených autech, žádná práce uprostřed noci s kasařským nářadím a nebezpečnými výbušninami... Já osobně nenávidím brutalitu! Já chci, aby bankovní loupeže byly jemnější a více civilizované!“  Tak dodatečně ještě jednou šťastné a veselé všem, kdo je touží prožít v klidu a míru. [95%]

Španělských komedií „pro pamětníky“ jsem vážně neviděl moc, takže o to víc jsem se těšil na tuhle „vánoční“... a vypadla z toho svébytnost, u níž jsem tápal, zda jí mám brát jen jako klasickou dobovou komedii nebo spíše už coby vypravěčský experiment ve stylu nové vlny. Tak či tak, oslovil mě Svátek dobročinnosti nanejvýš průměrně. Jeden z chlápků ve filmu říká, že před rokem pracoval v Itálii – já jsem měl pocit, že z Itálie pochází snad všichni protagonisti, když vše probíhá tak ukecaně s tolik divokým temperamentem. Koment od Flakotaso nelže, žádný ještě ukecanější film si snad ani nevybavím. Mluví se tu snad v každém záběru, i když třeba jen konferenciér na jevišti, fotografující reportér nebo různě přítomné postavy, které se zkrátka na Vánoce náhodně sejdou a mluví spolu, aniž by (asi) některé dialogy i plnily hlubší účel. Občas mi to porůzně humornými příhodami (ne)všedního dne připomínalo francouzské mozaikové komedie typu Výhodná koupě (akorát že tady ve Španělsku jsem se neměl koho chytit ani v hereckém obsazení), jindy zase Felliniho autorské počiny a celkově mě to občas bavilo sledovat dost, jindy vůbec a zhruba každé 3 minuty jsem to měl zcela jinak. Zase alespoň je vidět, že se tvůrci opravdu snažili o cosi relativně jiného od běžné žánrové tvorby a třeba úvodní animované titulky mě nadchly tak, že jsem si je pustil 2x po sobě! :o) Jak jsem teď s překvapením zjistil, minimálně 4 další komedie od stejného režiséra mi leží ve Chci vidět, tak pokud se k nim odhodlám, snad se příště s panem Berlangem popasuji lépe a budu mít jasněji v tom, kam si ho přibližně zařadit. [55%]

„Dobře to chápu, ta žena, ke které jdeme slavit Vánoce, má tři vlastní děti s třemi různými muži? A teď bydlí se čtvrtým... a všichni tam dneska půjdem?“ To jsem na začátku čuměl, jaká to ideální, uvolněná a poklidná sešlost manželů, manželek, dětí a bývalých partnerů pohromadě a ještě tolik pochvalující si hlavní přelétavou hrdinku, která si přeci začala s každým novým mužským poctivě až po rozchodu... A samozřejmě to tak poklidně dlouho nevydrželo a v již tak pestrém vztahovém propletenci začaly vyplouvat na povrch nové pochybnosti, podezření, žárlivost a různé tajné kostlivce ze skříně... Švédští tvůrci bývali v některých provokativních tématech často o krok napřed a tady ještě koncem 90. let stvořili a natočili hořce pikantní vánoční komedii provázenou absurdním humorem a odhalováním milostných poměrů téměř ve všech možných kombinacích z přítomné sestavy. Neměl jsem moc velká očekávání, ale nakonec mě film od počátku zaujal a rychle utekl. Z dnes již tolik populárních konverzačních tragikomedií z prostředí rodinných a jiných sešlostí, které jsem posledně viděl (Bůh masakru či Sierranevada) bych tuto řadil k těm (nej)zábavnějším a na svou dobu i dost originálním. Překvapivě zdařilý mi přišel i český dabing. [75%]

Z válečných filmů jsem vždycky mnohem více preferoval ty, které se zaměřují na lidské osudy na pozadí války, než často odosobněné filmy zasazené přímo do dění na válečné frontě. Tenhle se odehrával na frontě, ale vedle sugestivní atmosféry zasněžených exteriérů ho výrazně pozvedává poselství. Silné humanistické poselství, které pro ten jeden prodloužený okamžik míru člověka potěší i přesto, že film jasně ukazuje, jak se vše po uplynutí největšího svátečního dne v roce spočátku možná rozpačitěji, ale velmi jistě posouvá zpátky k bojům a přestože válečné běsnění s různými přestávkami pokračuje (a ne daleko) pořád, žel... Nakonec ano, i v rámci válečného žánru lze najít „vánoční“ film... silně lidský, ač bez happyendu, určitě s přítomností důležité, neutíchající naděje. K plnému hodnocení a ještě silnějšímu prožitku jsem však postrádal větší propracovanost a rozvinutí postav, které s výjimkou zpěvačky v podání Diane Kruger (a ke konci možná ještě jejího partnera) poněkud splývají v jeden celek a nemají tak moc šancí ani během sledování v divákovi zanechat větší stopu. // Film jsem viděl v originálu a ocenil jsem i autentickou mnohojazyčnost. [75%]

Když jsem viděl ten černobílý plakát a Dickense jako autora předlohy, těšil jsem se na půvabnou retro záležitost. Jenže chyba lávky! Ten film je úplně jinde a v jádru se koná jen takový obyčejný současný americký mainstream, bohužel zrovna v té ryze průměrné podobě. Ústřední nápad vytvořit fantaskní svět 180 let po odehrání příběhu z Dickensovy Vánoční koledy, kdy duchové pilně pracují jako úředníci a napravují pečlivě vybrané lidi na způsob tří duchů z příběhu o Scroogeovi, byl rozhodně zdařilý a zpočátku mě oslovil. Vyzdvihnout lze v souvislosti s tím i pár dalších menších nápadů, které se tu objeví, zejména retro část s návštěvou původního Dickensova světa, nebo i samotné muzikálové provedení. Jenomže snad úplně vše mimo technickou stránku mi tady připadalo čistě průměrné, slabě propracované, děj předvídatelný, akční trikové scény otravné, postavy rasově korektně vyvážené (kdyby ta postava černošky alespoň nebyla tak nezáživná a zejména svou tloušťkou až bizarní)... a co nejhůř, navzdory tomu vše natažené přes 2 hodiny(!). Nadchl mě nápad a prvních 20 minut, pak občas došlo na poutavější část, ale do svého světa mě film příliš nepohltil a o postavy vyvolal slabý zájem. K tomu průměrnému bych řadil i hudební složku, z níž mě plně chytla jen jedna ústřední písnička (která zazní na začátku i na konci), a herecké výkony ústřední dvojice. Sice Reynolds a Ferrell rozhodně nehráli nijak špatně, ale ani nevydali ze sebe nic, čím by mě vyloženě dostali nebo fascinovali, abych si je oblíbil, měl zájem vidět s nimi něco dalšího nebo aby mi víc utkvěli svým výkonem v paměti. Jako vlastně tvůrci celého filmu. [50%]

Sickan má opět plán! Tedy Charles-Ingvar Jönsson, žejo. :-) Dlouhou dobu jsem měl dojem úplně nejlepšího dílu Jönssonových, jenže „čtyřka“ nakonec naráží na lehce zestupnou výstavbu. Úplně na začátku, s okamžitým vhozením do napínavé atmosféry v ponuré noci tady tvůrci s hlavními hrdiny předvedou jednu z nejlepších loupeží, přímo v nejslavnějším švédském nábytkářství. Vše skvěle pokračuje další akcí až do svítání. Na Harryho chatě a posléze v několika místnostech s výtahem a kufříkem to vtipnými nápady a gagy doslova překypuje. V druhé polovině s přesunem do pohodové letní přírody však zavedená laťka povolí. Příhody Jönssonových na golfu jsou celkem milé, ačkoliv zavádějí náladu kamsi jinam. Po nich už ale k závěru místo pořádného vrcholu přichází méně výrazná a hlavně málo atmosférická letní akce, která sice má pořád své momenty, ale té podívané ze samotného úvodu už zdaleka nedokáže konkurovat. Oproti předchozím dílům (zvláště Dynamitovi Harrymu a Zlaté horečce) tu tak chybí obdobně velkolepé finále, které by na závěr celý zážitek víc umocnilo. Přesto pořád skvělá zábava... [85%]

Je zajímavé, že přibližně ve stejném období hned ve dvou koutech světa tvůrci žánrové komedie velmi zdařile navázali na legendární grotesku s Haroldem Lloydem na věžních hodinách: zde bratři Ekmanovi v rámci série Jönssonových, o rok později pak Robert Zemeckis v Návratu do budoucnosti, v obou případech v jedném z vrcholných okamžiků celého filmu... Jinak pro mě je tahle Zlatá horečka možná i vrchol celé série (ač předchozí a z větší části i nasledující dobrodružství svérázného gangu Jönssonovic jí šlapou na paty velmi silně). Tuto sérii jsem si skutečně dost oblíbil a bavím se u ní s odstupem roka a půl i opakovaně. Možná, že v každém dílu se najde nějaká scéna či prvek, který mi nesedne, jako třeba zde poněkud samoúčelný (naštěstí jen velmi krátký) převlek hlavního člena bandy za pomalovanou ženskou... ale naštěstí to veškerá ostatní pozitiva vyváží tak, že ty drobnosti klidně přehlížím a tentokrát jdu konečně i do plného počtu. Můj nejoblíbenější člen partičky, Björn Gustafson jako Harry, opět válí a zejména jeho gagy se sadou piv na louce mě plně vyřídily smíchy. :) Finále je pak stejně jako v předchozím filmu pořádně napínavé. [90%]

„Nechceš snad do mého geniálního plánu zapojit i svého napůl hluchého bratrance? Poté, co se naposledy opil, vyhodil do vzduchu parkovací automat.“ No konečně ho tady máme, Björna Gustafsona alias Harryho! Scény z Harryho domku mě tu bavily asi úplně nejvíc, ještě spolu se sekvencí, kde vystupuje Gösta Ekman v převleku za německého překupníka. Pro mě je druhý díl Jönssonových, s již plnou partičkou a taky poprvé se objevujícím jejich největším protivníkem na stopě, komisařem Perssonem v podání Carla Billquista, ještě snad i kapánek lepší, než „jednička“. Na komedii mají všechny ty loupeže, podfuky a jiné operace možná až nezvykle pomalé tempo, s detailním zachycením všech úkonů, ale přesto mě vůbec nenudí (naopak, v nejlepším ještě zazvoní u dveří výtečník s vysavačem! :o)). Opět oceňuji ojedinělou atmosférou, v níž se takřka neustále snoubí vtip spolu s napětím, které pak v závěrečné dlouhé akci lze pomalu až krájet. [85%]

Stará dobrá švédská klasika 80. let! První film ze série loupežných komedií s Göstou Ekmanem coby brýlatým loupežníkem Sickanem a jeho společníky má už v sobě skoro vše, proč mám celou tuto sérii Jönssonových rád... specifickou tajemnou atmosféru s přesně servírovaným napětím, gagy a jinými vtípky, řadu originálně a vtipně provedených loupeží, humorné dialogy a skvěle sehranou ústřední hereckou partu. Jen mi tady zpětně oproti dalším dílům ještě chybí Dynamit Harry v podání Björna Gustafsona. Co mi opět lehce snížilo dojem v poslední třetině, byla Sickanova (na můj vkus až příliš infatilní) hra s botičkou na koťátko. Ovšem tak galantní a poctivé vloupání s pečlivým nastříkáním trezoru voňavkou se dneska jen tak nevidí... :) [80%]