robbez

Úžasně silný a působivý film. Dojímá k slzám, ale zároveň působí uvěřitelně a přesvědčivě. Lewis si uvědomí svou lásku k Joy až v okamžiku, kdy ví, že o ni brzy přijde. S o to větší silou tu krátkou chvíli prožívá a láska mění i jeho samotného. Smrt milované bytosti pak pochopitelně vnímá jako absolutní ztrátu a jeho univerzitní kolegové mu už příliš nerozumí. Oni totiž nikdy nic tak silného, hlubokého a intenzivního zřejmě nezažili. Opravdu se těžko chápe smysl bolesti a utrpení. Docela mrazivě zní, když Lewis říká: Co když je utrpení pouze utrpení a žádný smysl nemá? Nebo jsme pokusné krysy v laboratoři, kde bůh provádí vivisekci?

Tohle je asi zatím ta nejzajímavější filmová představa apokalypsy, jakou jsem viděl. Film má nepopiratelnou filosofickou a psychologickou hloubku i citlivě melancholickou atmosféru. Když se ale člověk opravdu vžije do dané situace, tak je to taky docela horor. Chladné a vědecky strohé průvodní slovo Susan, které prostupuje celým příběh, ostře kontrastuje s faktickou hrůzou věcí, které se odehrávají. Pozoruhodná je ta vůle lidí k životu za všech okolností. Jak se snaží všemožně přizpůsobit nastalé situaci a žít co nejvíce jako dříve. To je ale se ztrátou každého dalšího smyslu obtížnější a na dobrý konec to vzhledem k průběhu událostí nevypadá. Instinkt přežití je určitě silný, ale já bych tedy v takové situaci spíše očekával hromadné sebevraždy. Zajímavé je spojení ztráty jednotlivých smyslů s různými emocemi a způsoby chování. Tvůrci jen nějak při postupném mizení smyslů zapomněli na hmat. Možná nám chce tento film vlastně říct, že neustálým vstřebáváním smyslových vjemů a prožitků ztrácíme schopnost vnímat podstatné. To vynikne hlavně v závěru filmu, kdy ústřední dvojice nevidí, neslyší, necítí a přesto se vzájemně vnímají s absolutní intenzitou.

Sofistikované myšlenky v poetickém jazyce docela ostře kontrastovaly s přímočarým a drsným chováním tajného agenda Cautiona. Tak nějak to vypadá, když se natočí sci-fi inspirované básnickou sbírkou: divné, zvláštní, zajímavé.

Po všech stránkách vynikající film. Skvěle vyprávěný příběh, výborné herecké výkony, citlivá, dojemná i humorná atmosféra. Komici mají vážně nějak podezřele často těžký, komplikovaný či dokonce nešťastný život.

Mccarthismus = kostlivec ve skříni americké demokracie. Zajímavé téma, stylová černobílá a jazzová atmosféra. Nějak se mi ale nechce věřit té úžasné jednotě a společnému nadšení a zápalu všech pracovníků v televizní redakci.

Film se měl spíše jmenovat Odnikud nikam, protože by to asi lépe vystihlo jeho podstatu. Vyprávět o člověku, který vede prázdný a zbytečný život může být někdy bohužel taky docela prázdné a zbytečné.

Ruský antisemitismus, nacismus, chladná Anglie, bohémská Paříž, vytoužená Amerika, cikáni a židé, dcera hledající otce - trochu moc stereotypů, dojetí a emocí na jeden film. Operní scény s Verdiho hudbou byly z celého díla asi to nejlepší.

Námět a hlavní myšlenky filmu jsou určitě pozoruhodné a zajímavé, ale zpracování je na úrovni běžného amerického akčního sci-fi se všemi typickými trapnými klišé o rodině a hrdinství.

A.H. uměl vykouzlit opravdu skvěle gradující napínavou atmosféru. Výborná a nenásilná kombinace žánrů a nálad: detektivka, psycho, romantika, tajemno. Samotná zápletka filmu je ale s přibývajícím časem na můj vkus už poněkud překombinovaná.

V hlavě mi utkvěly hlavně mísy a talíře s jídlem a desítky šatů a střevíců. Sem tam ještě nějaká ta intrika a flirt. Výtvarná stylizace a kombinace historické doby s moderní hudbou byla určitě zajímavá, ale ocenil bych také trochu víc děje a událostí. Výrazně mě snad zaujala jen ta scéna s "předáním" M.A. na hranicích. S.C. nenatočila ani tak historický či životopisný film, ale spíše dvouhodinový videoklip. Určitou představu o osobnosti M.A. ale divák přeci jen dostane: ráda se bavila, občas se nudila, hodně utrácela, cítila se dobře v přírodě a s nekňubou manželem dlouho nemohla otěhotnět. Film je plný jemných nálad, ale celková atmosféra poněkud stereotypní až nudná.