mchnk

Ano, skutečně klasika československého loutkového kumštu. Klasicky výborná, a v tomto případě naprosto nekompromisní záležitost. 16 minut, které by Holyywoodu bohatě stačily na celovečerní revenge film s několika pokračováními. A to vše v neznámém krátkometrážním skvostíku. Kačenka, holka krev a mléko, a její nebojácná fortelnost, jež se brzkého naplnění dočká. Třes se Ty, jenž s úmysly zlými do této krčmy přicházíš. Perfektně nastolená situace s dokonalou atmosférou. I když Havelkova hudba nebyla špatná, Fišer, či Liška by byli jistě tajemnější. I tak se jedná o krásnou perličku, potvrzující skromnou jedinečnost naší kinematografie z dob minulých.

Jen tato databáze si může dovoliti napsat Květu Fialovou před Rudlu. Jeho one man show je skvostná. Takto ho mám obzvláště rád, když promlouvá sám k sobě, či o sobě. Trhlina v každodenním stereotypu, která je přímo gigantických rozměrů, odstartuje zároveň i přerod jednoho ňoumy z pobočky v sebevědomého šéfa nad věcí. Vládne nad životem svým, i nad životy ostatních. František stěžující, doufající, zamilovaný, podváděný, a hlavně František jednající. Jiří Weiss nabízí film napříč několika žánry. Je si plně vědom Liškovi geniality a nechává mu hodně prostoru. Němé, romantické scény s naprosto nehodící se a přitom tak neuvěřitelně sedící hudbou, jsou bezchybné. Liškotóny jedou hlavně ze začátku, ke konci si užijeme krásné žánrové promíchávání snové reality s přítomností vrcholící perfektním závěrem. I když je přítomnost šedivá, může se vždy rozjasnit do krásným barev. Černý humor i drama v podání Rudolfa Hrušínského, bylo vlastně potřeba psát to před tím?

Maximálně alternativní pojetí toho snímku bylo nejspíše to jediné, co mohli tvůrci k danému tématu vymyslet. Film má prvky reality show i dokumentu. New York, jako město umělců, umělců tak avantgardních, že to občas rozum nebere. Lilasina návštěva "nahého" ateliéru plného barev, mluví za vše. Žádný kýč, žádná zaprodanost a to i na úkor domácího "štěstí". Hledají ho v červené rybičce, vysněném baráčku či zamilovaném songu. Lilas jen vnímá a snímá, aby se nakonec předvedla ve vší parádě. Výborná hudba i celková režie. Závěrečná projekce mladé filmařky je skutečně bezchybná. Alternativní pojetí nemusí sednout každému i hlavní hrdinka může vypadat jako rozmazlená, bohatá holčička. A šábesová oslava? To už je v dnešním světě opravdu výzva. Hlavně pro nadšence podobně laděných filmů, ostatní by mohli mít pocit, že se zde nic neděje.

Nádherné vyprávění Oty Sklenčky a klasicky dokonalá hudba Luboše Fišera. "Nikdy Ti to nepovím..!"

No, tomu já říkám, podřezat si pod sebou vlastní režisérskou větev. Skvadra druhořadých, převážně předabovaných herců, zde sehrává naivní story o boji o čáru. Hrdí a nebojácní pohraničníci, dostávající za zabití člověka opušťáky, proti zlým, chamtivým a nebezpečným převaděčům, agentům a kdo ví, co na tom západě ještě strašilo. Korn v uniformě byl snad špatný vtip, stejně tak Zahajský bez plnovousu. Nic pro mne nezachránila ani překrásná, pobožná Andrejka, která taktéž nechala svůj hlas na Barrandově. Maximálně tuctový scénář a stejně laděná režie. Chlapci a chlapi v celovečerním provedení, nicméně seriál je u mě za 4.

Horlivá reportérka z redakce ztracených zvířátek versus velmi tajemná hospoda. Děj, ano i když Ti to tak na konci nemusí připadat, film skutečně má děj, se rozjede tak rychle, že divák stačí jen nechápavě pozvednout obočí. Více jak přepínání mezi ruční a filmovou kamerou, mě maximálně iritovaly americky laděné dialogy, přeložené do češtiny. Film tak vypadá, jako by byl celý předabován. Primitivní scénář, psaný dvěma lidmi, nutí k smíchu. Ať už se jedná o nahánění hrůzy či snaha o vážnost. Prazvláštní splácanina Záhady Blair Witch a Twilight ságy na ostravský způsob bez ostravského dialektu. Proč to proboha režisér nepojal jako komedii? Na druhou stranu, sebevědomí tvůrců bych chtěl mít, počítat s tím, že toto někdo bude brát vážně, už chce hodně odvahy. Celkovou naivitu lehce přebila slušná hudba, která ovšem někdy přehlušuje protagonisty a také povedený závěr, který se ovšem nevyhýbá tomu největšímu klišé ze všech. Tak byl to sen nebo ne? Pět vteřin s mlčícím Jarkem to fakt nezachrání. Podle mě celkově uspěchané.

S hrdostí přichází a se slzami odchází. Nekompromisní hierarchie mezi odsouzenými i morální dilema, které často přebije jednoduchá facka. Dějové je snímek lehce stabilní, nicméně se jedná o výbornou spolupráci českých a slovenských herců. I když třeba mladý M. Kňažko je filmu němý a skoro i neviditelný, plně ho zastoupí ostatní. V. Polónyi a jeho otcovský dozorce je vynikající. Skvělý hudební doprovod a dobová atmosféra.

V příznačně pojmenovaném hotelu se odehrává, dá se říci, životní noc jedné přemýšlivé servírky. Přemýšlí o jednoduchosti štěstí, jehož dosažení je tak složité. To, co nás včera zklamalo, nás může zítra potěšit, aneb z našich růžových představ, nás dostane potemnělá realita. Marika odkrývá svou povahu. Sebevědomou, zbrklou, zaláskovanou, a nakonec bezradnou. Ano. Film je o Marice, ale i o Jardovi, který se srovnává se ztrátou i s mužským ponížením od něžného pohlaví. Využívá náhodného setkání k rychlé nápravě své mužské hrdosti. Film také nastoluje klasickou a věčnou otázku mezi klukem a holkou. Jde jen o tuto noc, nebo o lásku nebeskou? Marika potřebuje nejen lásku fyzickou, ale hlavně citovou, neb holčičí duše je křehká, a může způsobit i špatné myšlenky. Výborná osobitost hlavní hrdinky, skvělá šedesátková atmosféra, okořeněná dobovým slangem či trefnými monology k vlastní osobě, velmi slušná režie využívající imaginární i vzpomínkovou realitu, podpořená začínajícím kameramanem Šámalem a naprosto skvostný a bezchybně swingující Liška, který v samotném závěru překrásně ztemní. Uvolněné herectví i skvělé drama. Naprosto neznámý snímek od neznámého režiséra, který vznikl mezi prvními v době Formana, Chytilové, Uhera a dalších. Obrovský režisérský potenciál, jenž neměl bohužel pokračování.

O vývoji naší organizované tělovýchovy v letech 1970 - 1985?? Vůbec ne. Dokument mapuje naprosté prvopočátky kolektivního cvičení. Od prvního sletu, kdy Tyrš bubnoval na dřevěnou tyč, a tím určoval rytmus, až po spartakiády do konce osmdesátých let. Tedy dvě století. Dokument je pojatý naprosto jedinečně. Na to, že byl natočen ještě v době předlistopadové, i když se jednalo o několik měsíců, tak je až velmi tolerantní k sokolskému sdružení, které bylo, stejně jako skaut, za totality velké tabu. Vyzdvihuje nadšení Sokolů i odhodlanost, zvláště pak v předválečných letech, kdy se tyto slety měnily v ukázku soudržnosti i odporu národa, např. proti mnichovskému ponížení. Tím je dokument skutečně výjimečný. Dokonce se zde dočkáme i "kritiky" (dá-li se to tak nazvat) nucené ideologie spartakiád v padesátých letech. Nechybí ani představení autorů choreografie i hudby. Kolektivní osvěta těla i ducha, která je dnes naprosto nerealizovatelná, byla nedílnou součástí české historie. Deseti tisíce, ale i sta tisíce cvičenců na jedné ploše. Děti, mládež, dospělí i ti nejstarší. Inspirující dokument s raritními záběry předminulého i minulého století.

I za šetřením s potravinami se skrývá business. Žel přírodo, jde o to mít zisk z nápadu, v tomto případě tedy "donutit" lidi aby kupovali a spotřebovávali jen to, co musí. Celé pojetí dokumentu je takové mainstreamové. Mapuje pouze západní Evropu, když pominu Ukrajinu a její zlepšovák v podobě nálepek reagujících na teplo, a tím zobrazující skutečný stav masa. Tímto se dostávám k další záležitosti. Celá otázka "co s tím...?" se z 90% vztahuje jen na zeleninu, pečivo, a dokonce na produkty, ze kterých se vyrábí předražená zmrzlina Magnum. Celý vražedný velkoprůmysl na zpracování masa, jehož obraz by dokumentu rozhodně dodal nutnou dávku "šoku", je zde vynechán. Malá zmínka o neuvěřitelném plýtvání největšího a nejkapitalističtějšího fast foodového řetězce, který své bezcharakterní praktiky schovává za cynické heslo "I´m Lovin it", je prakticky k ničemu. Do tohoto chybějícího dodatku lze zařadit i celý potravinářský systém USA, proti kterému je ten západoevropský jen jakousi kapkou. Nicméně i všeobecné pojetí dokumentu, který je, dle mého, určen pro konzumní spotřebitele, má velké plusy. I když, business je business, jsou zde i skvělé výjimky. Sesterské duo z Německa, nabízející zdarma tzv. "zeleninové zmetky", je určitě ten nejhezčí příklad. Dokument také krásně nastiňuje diktátorské podmínky výkupu potravinářských řetězců, které, vychovávajíc si své ovečky s nákupními vozíky, určují lidem přesně, co jim líbit musí a co naopak ne. Malé ústupky několika menších řetězců, jako např. bojkot akcí typu dva kusy v ceně jednoho apod., se dá také, bohužel, přirovnat jen k malé kapce. Vládní zásahy, přicházejí teprve ve stádiu neúnosnosti situace i samotní konzumenti své návyky také, v globálním měřítku, jen tak nezmění. Své o tom jistě ví, v dokumentu zmíněná, jedna čínská restaurace, působící na bázi švédských stolů, která si začala účtovat peníze za vrácené jídlo. Velmi slušně zrežírovaný dokument jistě nabádá k zamyšlení, nicméně jeden z vrcholů civilizačních paradoxů, jakým plýtvání potravin rozhodně je, se dá bez diskuze přirovnat k běhu na velmi dlouhou trať. Lidská rozmařilost a sobeckost je totiž nekonečná a koho s plným žaludkem zajímá kontrast miliónů hladovějících s miliónem tun vyhozených potravin? Toť ona otázka. Člověče, začni sám u sebe!