mchnk

Filosofská historie na slovenský způsob se naneštěstí postupujícím dějem více a více zabořuje do ne příliš záživné podívané plné namlouvání, zlomených studentských srdcí a tance. Autobiografická vzpomínka na úkor diváka. Ani překrásná Emília, ani skvělá, jelimánkovská role Satinského , mne k vyššímu hodnocení nedonutila.

Život, prokládaný hlavně kořalkou a karbanem, se změní v boj o morální hrdost a v povinnost se rozhodnout. Slovenský venkov válka zatím jen obcházela, ovšem už je zde a rozhodnutí musí padnout. Souboj charakterů a výborně gradující děj. To vše v krásné krajině a přetěžké době.

Mistrně zvládnutá inscenace od prvního do posledního tvůrce. Generační skok od obdivu k nenávisti, hledání životního smyslu, boj se sebou samým, ale i skvělá sonda do školství sedmdesátých let. Je toho zde dost, něčeho až příliš, např. filozofování tápajícího profesora dějepisu, ovšem vše je vyváženo ukázkovým zpracováním s minimem prostředků a výtečnou hudbou. Rudlu, jako profesora matematiky a ředitele, bych u tabule asi neustál.

Nebýt ucházejícího závěru, jednalo by se o nestoudný výsměch šedesátkám, parazitující na dobových skladbách. Vše podtrhuje neskutečně stupidní humor, kýčovitá, nešťastná love story dvou lidí znajících se pár dní a hlavně kulisy připomínající dětské varieté. Nakonec se vlastně jedná o klasickou "renčovinu".

Silné osudové drama, ale i tréglovský humor. Osudné činy i rozhodnutí, které už nikdo nevrátí. Hospodářská hrdost, ruka spravedlnosti i nutný odchod z rodných míst. Výborné obsazení i režie. I když M. Svoboda to se svým hororovým projevem lehce přehání, jedná se o výjimečný, dobový snímek.

Odhalené Finsko. Mrazivé, plné citu, trápení, nadějí a milenek. Milujících, placených, nutných i odhodlaných udělat vše. Sonda do neobyčejně obyčejných lidských osudů napříč všemi generacemi. Brilantně natočeno a excelentně sestříháno. Deprese i happy end v jednom. Závěrečný Robbie a přece jen zdlouhavost snímku jsou pro mne mírnými překážkami v plném počtu, ale i tak se jedná o vynikající záležitost.

Žatecký Matrix. Nasadit čelenku přes oči a zpět do neomezeně svobodné totality.

Jako režisérský debut velmi povedené. Nicméně, slabé herecké obsazení udělalo své. Šťastná milenka vs. zoufalá maminka. Nejdříve čeká on, potom ona. Téma, které mi vždy přišlo velmi úsměvné. Milenecký pár si užívá nával chemických látek do mozku i jiných částí těla, a potom se strašně diví důsledkům. Rozhodnutí je na ní. Velmi slušná režie s tuctovým obsazením 80. let a tragickou ženskou konfekcí. Pro Jana Krause je to Musím Tě svést poprvé.

Lehce toporné ztvárnění temného období rekatolizace a germanizace českého území. I tak si lze z filmu vzít určité historické poznatky, i když je vše tlačeno do extrému. Mlaďoučká Jiřina působila trochu roztěkaně a ostatní také moc nezaujali. Možná až na fanatického jezuitu v podání M. Růžka. Film je pro mě za tři, nicméně na protest proti zdejším samozvaným historikům, kteří mají naprosto jasné a přesné informace o tomto období (nejspíše ho zažili), a jejichž bezduché a primitivní vyjádření si lze přečíst, dávám o jednu navíc. (snížil jsem se k návštěvě profilů zdejších odpadů...první dva jsou zmanipulovaní katolíci - což tedy lze pochopit, oni za to nemůžou, jsou to jen loutky a další nejspíše mulťáci, zaměřující se hlavně na filmy z 50.let - jejich žvásty není nutné brát vážně)

První filmové zpracování Jilemnického povídky se zhostil Andrej Lettrich a pojal to, na rozdíl od pana Kachyni, který povídku zfilmoval v roce 1975 pod názvem Škaredá dědina, velmi potemněle a čistě dramaticky. Kachyňa dal do své verze i velkou dávku folklóru, což je asi základní rozdíl, v jinak stejně se vyvíjejícím dramatu o hospodářské krizi, statkářském mamonu, bratrské rozepři, a hlavně nuzném živobytí, jenž 30. léta dvacátého století naneštěstí přinášely do celého světa. Výborné herecké výkony, hudba i celková atmosféra.