mchnk

Co je k tomu zapotřebí ? Recyklace všeho, co můžeme v domácnosti upotřebit. Nicméně toho štěstí už je nějak moc, a stále přibývá. Dvojice Donutil - Termerová skvělá, Nataša je k poznání jen po hlase a slibované ad absurdum se dostavilo. Velmi dobré tři hvězdičky.

CS film a jeho osekaná filmografie paní Chytilové. Proč jen 20 min? To, co zde režisérka říká, už bylo řečeno několikrát a jinde, navíc dokument mapuje pouze její předlistopadovou tvorbu.

Na svou dobu výborná režie, skvělý humor, nádherné scény v exteriéru, ale hlavně...překrásná Anny v několika podobách, které i herecky zvládá bravurně. I když základem je klasická prvorepubliková love story, celkově je to výjimečné, jiné, než podobné, klasické snímky. Po filmu Kantor ideál další veřejně dostupnější možnost pohlédnout do Anniných nebezpečných očí.

S tímto osazenstvem se dalo udělat daleko víc. Co se škárlívá, to se rádo mívá a naopak. Úvaha na téma láska a její skutečná podoba a to hned dvougenerační. Blázni...nejdřív se milujou a potom si jdou po krku. I když je dvojice Kaiser s Jarkou výborná, stejně tak Dvorská - Velecký, vše zadrhává na samotném ději, který je, mírně řečeno, moc jednoduchý. Také pohled na mládež 70. let zde mohl být daleko otevřenější, tři páskové, vyzbrojeni baterkami na kolech a pomstychtivými úmysly, působili bohužel dětsky. Liška také pouze jen zremixoval lidový hit Lásko, bože lásko, ale jinak se v podstatě neprojevil, až na pár dobových tónů. Celkově jsem čekal silnější příběh, takhle mě překvapily jen odvážné šatičky a minisukně poeticky smýšlejících studentek. Kaiser se zde připravuje na Setkání v červenci a Kachyňa s Liškou na Smrt mouchy. Rozhodně lepší tři.

V rámci svého žánru výborný snímek. Perfektní dětští herci a velmi milé obsazení. Vostrčil, Trégl, skvělý pár Kostelka - Růžičková či mlaďoučký debutující Sobota (zajímalo by mě, kdo ho poté přivedl k jeho tajtrlickému herectví, zde působí zcela normálně). Dětský svět a možnosti bez hranic způsobí ve městě krásný, absurdní zmatek, jenž by měl sloužit všem lidem. Morální status dětí zde sympaticky převyšuje ten dospělácký. Souboj dětské fantazie s přírodními a fyzikálními zákony i krásná šedesátková atmosféru, kterou zde upřesňuje skvělá hudba a dobově vymóděné děvčata na ulici.

Theatrum Mundi, nebo-li Begotten v barvách a na prknech jeviště, před zraky celého světa. Světa papouškujících, tleskajících oveček, jenž se smějí, když je jim dovoleno, brečí, když je jim přikázáno a trpí, když jim není dopřáno. Moc v několika podobách, moc náhle nabitá a ztracená i moc zakořeněná a trestající " třináctkrát + třináctkrát + třináctkrát a tak dále. Velkolepá vizuální stránka, postavena na preciznosti snímání a pohybu v každém detailu. I v malém rohu obrazovky se odehrává příběh. Každý navštěvuje denně to samé divadlo a každého okolní herci jistě nudí. Nudí svým hledáním jistoty, každý si chce sáhnout, nebo jen ukrojit malý prstíček. Film plný žehnání i bolesti. Ojedinělé pojetí režijní i herecké.

A zbyla jen legenda. Ano, takto vznikají. Deštník jenž generace provází a mění osudy nejen jedné zbožné dědiny. Nelehká doba s perfektním humorem, nádhernými obrazy, skvělou režií i hereckými výkony.

Film, jenž měl být nepochybně natočen daleko dříve. Poválečná nutnost socializace společnosti došla již tak daleko, že je přípustná i pro nejvyšší politické vedení. Ona skutečná socializace je ovšem tlačena ze dvou stran. Na jedné straně hrabající a nenasytná buržoazie prahnoucí jen po narůstání svého majetku a živoucí z hesla..."co z toho budeme mít my?" A na druhé straně hystericky tlačený proletářský internacionalismus, založený na cizí ideologii, jenž za vlády politického, masového vraha Stalina, již ve 30. letech, ukázal svou podstatu. Nicméně...nevyhnutelnost zmíněné socializace a cílená informovanost společnosti dělá své. Fungovalo to před sto lety, funguje to i dnes. Jeden z velkých kladů snímku jsou, sice lehce zveličené, ovšem reálné praktiky kapitalistické vlády. Koalice, kupčení se státními zakázkami (přičemž tehdejší korporátní vládcové měli k dispozici všeobecné dělnictvo), politické trafiky, maximální korupce a při nejhorším i špinavé důkazy o nevěrohodnosti konkrétní osoby. Praktiky, jenž se zřejmě dědí. Toto jednání, jenž se odráželo ve společnosti, bylo jistě tím hlavním hnacím motorem. Nepochopitelná nenasytnost kapitalismu vyvrcholila Černým pátkem 1929 na americké burze. Kam vedly skoro další dvě desetiletí víme bohužel všichni velmi dobře. Socializace je tedy nevyhnutelná. Tím se dá částečně pochopit smýšlení zamilované bolševické dvojice i jejich přátel. Zvláště pak, když nám snímek nabízí ještě pohled na nestoudnou rozmařilost a tragicky směšnou pomoc bližnímu svému od tehdejší buržoazní společnosti. Samozřejmě hnanou do extrému, který občas vytváří i nechtěný humor. Jsou tak zlí, až jsou směšní. Film sází na jednoduchou demagogii. Všichni buržousti jsou nenasytná hovada a všichni proletáři jsou poctiví chudáci, kteří si ani byt z protekce nevezmou. To potom ty odpady lítaj, protože dnes je všeobecně známo, že každý proletářský dělník, komunista, byl vlastně vrah. Filmová a společenská demagogie tu s námi bude navždy. Každý to dělá po svém. Proletariát 20. a 30. let beru (až na démonizování Ruska) a bytostně odsuzuji komunistické, politické zločiny 30. a 50. let. S tímto postojem se dá Annino rudé prozření plné zásadních otázek a excelentních, hereckých výkonů, krásně vychutnat. Kdyby do své politické hry tvůrci nevtáhli Masaryka ( "pan prezident říká, že se to má vyřídit ein, zwei...") jehož humanitní socializmus byl drcen mezi dvěma mlýnskými kameny, neváhal bych hodnotit ještě o stupínek výše. S rozumným pohledem a s informovaností současnosti, si lze udělat vlastní názor na celé toto období, jenž nám snímek nepochybně skvělým způsobem nastiňuje. Po režijní i herecké stránce výborné. Zbytek je na Tobě.

Ať je to, jak je to, na mne film působil jako výborný atmosférický výlet. Velmi věrohodně ztvárněno a i přes technické nedostatky, si lze užít skvělou atmosféru.

Excelentní tvůrčí sešlost dává této milé a krásné pohádce onen "jiný" nádech a dokonalou atmosféru. Pod taktovkou jednoho z nejzásadnějších režisérů československé kinematografie, tu sehrává stará herecká garda Drdovu klasicky sociálně mířenou veselohru o dobru, zlu, a hlavně o spravedlnosti, jak to tak v pohádkách bývá. Zobrazení duchovní i světské moci a nuzný život havířů na pokraji bídy. I přesto. Mají se rádi, i svých jedenáct dětí a nic jim nezkazí náladu, ani když vrána přinese dvanácté. Proč taky, jedná se o pohádku, ve které dobro vítězí nad zlem. Podobně laděný příběh s čistě dramatickým, nepohádkovým nádechem o tehdejší společnosti, by jistě mnohé diváky překvapil. A bez problémů by to mohli sehrát i ti samí herci. Celá podstata tohoto snímku mi dlouho unikala.