mchnk

Bizarní panoptikum česko-romské společnosti, které bych za žádnou cenu nepouštěl nezasvěcenému cizinci, pokud bych nechtěl naši republiku v zahraničí totálně znemožnit. Tomáš Kratochvíl, vybaven nabitou kreditkou od České televize, prostě jen natáčí své nicneřešící celovečerní home video z ústecké romale zoo a z několika demonstrací pomatených ochránců národa. Jo, taky nám natočil svou novou přítelkyni. Nejtragičtější na celém tomto paskvilu musí být celkový účet za Tomášovo půlroční dovolenou u cigánů, financovaný z koncesionářských poplatků.

Z mého pohledu velice zajímavý příběh, průměrné herectví a velmi nevěrohodné, chvílemi až naivní prostředí.

Co zbylo se slibného námětu společného soužití volnomyšlenkářské skupiny, ve které všichni zažili šedesátá léta v nejlepším věku? Jakýsi bludný kruh, ve kterém se míchají (ne)naplněné potřeby se skrývanými city a falešným úsměvem. Ano, základní dějová linie je řešení neřešitelného. Ona, On a Ona o dvacet let mladší. Vše ostatní, námětově možná mnohem zajímavější, se zde děje velmi nahodile a zpovzdálí na sebe jen zoufale upozorňuje. Skvěle zrežírovaná, nicméně pro mě nepříliš záživná romance, jež se mohla odehrávat prakticky kdekoli. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]

Další poučný střípek do mozaiky nejzvrácenějšího režimu, který kdy člověk nastolil.

Věrnost ženy, to aby čert hlídal. Zvlášť když jsou mezi námi i tak půvabná a něžná stvoření, jež i služebníka ďáblova svedou na scestí. Vynikající atmosféra, humor i sloh a dokonalá vizáž Miluše Zoubkové, která by se neztratila i v temném dramatickém příběhu ze stejného období. To bych si opravdu vychutnal.

Quentin Dupieux a jeho majstrštyk. Vše napsal, natočil, ozvučil...možná vysnil, snad i prožil. I když skutečný prožitek je zde realitě na hony vzdálen. Realitě? To myslíš tu malou holčičku? Ne, myslím hmatatelnou realitu. Jasně, zdravý rozum a neochvějná víra ve svoje základní smysly, co cítím, vidím, slyším a nahmatám, je skutečná skutečnost. I když, ve skutečnosti..."Já vím, že to zní neuvěřitelně, ale...". Je čas se vzbudit, v rychlosti si promyslet své cíle a potom zase rychle spát, ať mohou být naplněny. Pro mě úžasný film, zbytečně nenatahovaný, neuvěřitelně vtipný, originálně odvyprávěný a v podstatě dokonale absurdní. Také k bleskovému zamyšlení...probouzíš se ze sna či do sna? No, zatím dobrou noc. [Filmový Klub Citadela-Litvínov].

Inscenační lahůdka určená spíše pro fajnšmekry, u které mě, při vší úctě k hercům z díla Neokončennaja piesa dľa mechaničeskogo pianino, po celou dobu pronásledovala fascinující myšlenka. Co by asi tak vzniklo za dílko, kdyby si toto herecké obsazení půjčil Nikita Michalkov ke svému stejně laděnému příběhu o pokrytectví a falši samozvané vyšší společnosti, ve které je projev upřímnosti považován za bláznovství. Pravdu Ti řeknou až po Tvé smrti. Klasicky nadprůměrný snímek, potvrzující inscenační sílu a kvalitu vznikající pod Tatrami v každém desetiletí minulého století.

"Da, Pepíček...". Nestoudně zrudlé dobrodružství, jehož tvůrci předpokládají, že umíš rusky, vždyť přece křečovité a teatrální bolševické nadšení, které zde odsrala má oblíbená Dítětka, vládlo v padesátých letech v celé společností. Neuvěřitelně naivní, stejně jako dnešní umělohmotné rychloseriály či nejnovější zrůdnost, hrané reality show. Snímek jen pro zasmání a povzdechnutí si nad tím rudým pokrytectvím.

"Můj otec mne naučil čelit strachu, má dcera životu...". Po smíchu vždy přijde pláč a po životě smrt. Tak jsou naše osudy předurčeny. Většina z nás má nepřeberné množství možností, jak nakládat s milostivě poskytnutým časem, málokdo si ovšem přizná i své povinnosti, třeba zpestřit tento neveselý svět alespoň jednomu bezbrannému človíčkovi. Demain tout commence částečně definuje slovo rodina, navrhuje alternativy, chvílemi staví diváka do role soudce. Nabízí nám také, sice několikrát pojištěné, nicméně skutečně nefalšované silné emoce, po stránce humorné i dramatické. V hodnocení tohoto filmu, nepochybně pro širší publikum, mne utvrdila hlavně precizní režie a skvělé herectví hlavních protagonistů, které vrcholí v poslední půl hodině, jež si dovolím označit za fantastickou. [Filmový Klub Citadela-Litvínov]

Člověče nešťastná, nasaď si svou masku a snaž se žít svou každodenní show. S falešným úsměvem prožívej marnost a pomíjivosti všeho (ne)skutečného. Hledej cit, emoce i lásku v každém okamžiku, neb žádnou vteřinu již nevrátíš, hledej dál, dokud nenarazíš na absurdnost reality...svého života. Nepříjemný pohled, že ano? Jeden z filmů, který Ti toho o sobě moc neprozradí, směsice zdánlivě nesouvisejících podivností do sebe ne a ne zapadnout, zvlášť, když do toho taháme celebrity či balkónový muzikálový kýč. Více komedie, více dramatu, snad i silnější odkaz by mi osobně pomohl. Takhle mi v mozku zůstává jen má závěrečná myšlenka (blbost) a art, jenž klouže po povrchu, který tvůrci jako Tarkovskij či Michalkov v mých očích s přehledem strčí do kapsy.