Nedokončená skladba

Jak si sovětští intelektuálové představují Čechova. 1) Nízkorozpočtový snímek prozrazuje divadelní hru - po úvodním proslovu postavy obřadně přicházejí ze zákulisí (rozuměj zpoza keřů), aby mezi sebou vedly polopatické dialogy a sdělovaly si navzájem tuctové myšlenky. Těch několik zajímavých zabíjí cirkusová prezentace, pod níž se podepsal i ukřičený nervy drásající slovenský dabing. Připomnělo mi to jednu z těch zoufale nudných socialistických pondělních slovenských televizních inscenací. 2) Sovětský původ film nezapře - venkovské sídlo je zpustošené a zanedbané - má to snad vyjádřit stav duše nebo jen to jen vedlejší sovětský syndrom? Zadluženost majitelů za to nemůže, to by musela trvat po celé generace. (05.08.2016)

Nedokončená skladba pre mňa znamenala nedopozeraný film. Čechovove poviedky a hry som čítaval, filmy Nikitu Michalkova nepoznám a prvý kontakt s jeho dielom nedopadol najslávnejšie. Čudní ľudia postupne prichádzajú a nabaľujú sa na dvojicu z úvodu, teatrálne sa zvítavajú, bozkávajú, rôzne sa pitvoria, niečo čudné bľabocú a hlavne sa snažia tak po rusky nebyť sebou, ale niekým iným. Trochu mi to úvodné pribúdanie hostí bez toho, aby pribúdali aj dojmy evokovalo Ravelovo Bolero. Po nejakom čase som rekordér vypol, aby som zabránil asociácii Michalkov-Nedokončená skladba. Určite nakrútil lepšie filmy. (17.09.2010)

Čechov napsal tuto hru (Platonov) údajně v sedmnácti (jisté věcí jsou ní ještě nedozrálé) a byla publikována až po jeho smrti (jisté věci jsou v ní už přezrálé); nicméně ji v podledních letech měla na repertoáru divadla v Praze, Brně i Olomouci. Michalkov je bezesporu mistr-vykladač předrevoluční doby, dovede jí vykládat i tehdy, když "děje dějí v jiné době". Přestože se Trileckij domnívá (viz text distributora), že to bude takhle a "že nic jiného už nebude", skladbu pro jeho/jejich mechanický klavír brzy utnou bolševici, a s ní celý okázalý zahradní (mám velkou slabost pro zahrady) piknik. Po shlédnutí filmu nás to může sotva překvapit. Pozn. 1.: V českých překladech a inscenacích bývá Platonov často označován (např. Ivan Wernisch) za darebáka. Pokud to přijmeme, bude třeba doložit proč a čím se vyznačuje. Anna Petrovna ho kárá: "Platonove, proč nám kazíte den svým otravným moralizováním? Zacházíte příliš daleko. A máte vůbec na něco takového právo?". Pozn. 2: Platonovovi je 35 let, má jakési povolání (vesnický učitel) a je ženat (celkem šťastně). Přesto se považuje za ztroskotance - tedy ve věku, kdy spousta současných mužů ještě dlí u maminky nebo u milenky a domnívají se, že na všechno mají ještě dost času. Pozn.3: Měl jsem k dispozici bohužel nekvalitní kopii; obraz střídavě připomínal francouzské impresionisty a ruské realisty, obtížně rozumitelné dialogy byly doprovázany permanentním šumem (pro změnu) elektronického klavíru. (18.02.2018)

Ne vždy to, co sluší divadlu, sluší i filmu. Z toho, co jsem viděl, musí být Platonov vynikající divadelní kus založený na povrchních výlevech mnoha postav (jejich vztahy jsou až na výjimky zcela nepřehledné), kde sem tam pronikne na povrch dlouho potlačovaný cit ve výbuchu emocí. Michalkovova režie je sice poměrně chytrá, ale divadelní background scénáře nezapře. (14.09.2010)

"Já chrapoun, já můžu všecko." Hrátky provinční aristokracie = zrcadlo nejsoučasnější globální společnosti v adaptaci díla z pera mistrovského sarkastického pozorovatele. Konfrontace sebevědomí a schopností ve vlídných kulisách carského Ruska. "Usedlost nebo čest ?, já jsem pro usedlost." Pravda a mravnost, strach a rozptýlení, nezbytná porce lásky v její čistotě, hlubiny ruských řek a operní patos. "- Ubohé Rusko". - Nech být Rusko." ... "Máme evropské sebevědomí, ale chováme se jako Asiati ... kam s tím prasetem, Vaše veličenstvo ?" České znění Jelínek, Vinklář, Fialová, Paulová ad (19.12.2017)