Nedokončená skladba

Ne vždy to, co sluší divadlu, sluší i filmu. Z toho, co jsem viděl, musí být Platonov vynikající divadelní kus založený na povrchních výlevech mnoha postav (jejich vztahy jsou až na výjimky zcela nepřehledné), kde sem tam pronikne na povrch dlouho potlačovaný cit ve výbuchu emocí. Michalkovova režie je sice poměrně chytrá, ale divadelní background scénáře nezapře. (14.09.2010)

Čechov napsal tuto hru (Platonov) údajně v sedmnácti (jisté věcí jsou ní ještě nedozrálé) a byla publikována až po jeho smrti (jisté věci jsou v ní už přezrálé); nicméně ji v podledních letech měla na repertoáru divadla v Praze, Brně i Olomouci. Michalkov je bezesporu mistr-vykladač předrevoluční doby, dovede jí vykládat i tehdy, když "děje dějí v jiné době". Přestože se Trileckij domnívá (viz text distributora), že to bude takhle a "že nic jiného už nebude", skladbu pro jeho/jejich mechanický klavír brzy utnou bolševici, a s ní celý okázalý zahradní (mám velkou slabost pro zahrady) piknik. Po shlédnutí filmu nás to může sotva překvapit. Pozn. 1.: V českých překladech a inscenacích bývá Platonov často označován (např. Ivan Wernisch) za darebáka. Pokud to přijmeme, bude třeba doložit proč a čím se vyznačuje. Anna Petrovna ho kárá: "Platonove, proč nám kazíte den svým otravným moralizováním? Zacházíte příliš daleko. A máte vůbec na něco takového právo?". Pozn. 2: Platonovovi je 35 let, má jakési povolání (vesnický učitel) a je ženat (celkem šťastně). Přesto se považuje za ztroskotance - tedy ve věku, kdy spousta současných mužů ještě dlí u maminky nebo u milenky a domnívají se, že na všechno mají ještě dost času. Pozn.3: Měl jsem k dispozici bohužel nekvalitní kopii; obraz střídavě připomínal francouzské impresionisty a ruské realisty, obtížně rozumitelné dialogy byly doprovázany permanentním šumem (pro změnu) elektronického klavíru. (18.02.2018)

"Já chrapoun, já můžu všecko." Hrátky provinční aristokracie = zrcadlo nejsoučasnější globální společnosti v adaptaci díla z pera mistrovského sarkastického pozorovatele. Konfrontace sebevědomí a schopností ve vlídných kulisách carského Ruska. "Usedlost nebo čest ?, já jsem pro usedlost." Pravda a mravnost, strach a rozptýlení, nezbytná porce lásky v její čistotě, hlubiny ruských řek a operní patos. "- Ubohé Rusko". - Nech být Rusko." ... "Máme evropské sebevědomí, ale chováme se jako Asiati ... kam s tím prasetem, Vaše veličenstvo ?" České znění Jelínek, Vinklář, Fialová, Paulová ad (19.12.2017)

Na motívy poviedok A. P. Čechova natočené výtvarne krásne štylizované dielo. Obrazy vidieckej prírody, starého kaštieľa, zdanlivého pokoja príslušníkov šľachtického stavu v lenivom opare nič nerobenia a nádherne uvoľneného rečnenia o feminizme, či liberalizme bez akéhokoľvek konkrétneho činu, najmenšieho náznaku zodpovednosti, či záujmu. Hostia vo vidieckom sídle žartujú a pojedajú. Z neustáleho vtipkovania a uvoľnenej povznesenej konverzácie sa významová rovina filmu otočí v momente pripomenutia finančných zábezpek tejto neustálej zaháľky. Obrazovo a herecky veľmi pekný film, ktorý miestami trošíčku nudí tak, ako sa zaháľkovo sem-tam nudia aj samotní aktéri príbehu. (10.09.2004)

"Můj otec se bál přiblížit k tomuto domu a já tu sedím s jejím blahorodím a diskutuji o počasí...a tak to má být". Vývoj společnosti je pro lidstvo přínosnější než vývoj technologický. Kupříkladu, co může být pro aristokrata s modrou krví horší, než vidět ubohého podomka hrajícího na klavír bez chyby vznešenou skladbu. Na druhou stranu samostatně hrající mechanické pianino, tomu se říká pokrok. Den___Čas odpočinku, rozjímání a nic nedělání, ale i infantilní rozmařilé zábavy, při které se pokorný, prostý člověk, na něhož čeká nejprve opovržení a potom déšť, musí pokřižovat. Podvečer___První výčitky, hrdinně sebevědomá prohlášení, absurdní představy o pomoci TĚM chudým, ale i prvotní náznaky odkrývání skutečné pravdy, která je zde ubíjena falší a pokrytectvím a zoufale vykuje zpovzdálí s nohama zabořenýma v morálním bahně...které všichni hosté zatím úspěšně obcházejí. Večer__v klidu povečeřet, moralizovat o starých dobrých časech, dostat pár facek a začít se litovat. Noc___na lítost již není čas, je potřeba křičet, hodit vše za hlavu, začít znovu a lépe, s čistým svědomím a pevným charakterem. Do bahna je třeba vstoupit. Úsvit___zapomeňme na vše, vraťme se..."Vše bude zase jako předtím...". Ven z bahna ven, pěkně okolo. Zapomeňme na své předchozí prozření o prázdnotě svého života, o své (ne)potřebnosti vůči druhým o smyslu svých skutečných přání i potřeb. Zapomeňme na život bez lži. Michalkov představuje psychologickou, barevnou stínohru s fantastickým závěrem, který volá Triera a jeho Melancholii - Takhle se to dělá, Larsi, víme? (21.08.2016)