mchnk

Dobu plnou šedi a podpisů, ovlivňující životy nejen samotného podpisovatele, dokázal Jiří Strach podchytit perfektně. Jeho jemná režie ve stylu devadesátých let vyprávějící o letech sedmdesátých mě hodně bavila. Skvělý výběr herců v lehce tuctovějším scénáři (trable s děťátkem, s bydlením plus celková zbytečná zamotanost) který se hezky rozjel, ale musel přibrzdit. Delší stopáž by mi, v tomto případě, rozhodně nevadila, některé šedivé osudy si říkaly o dokončení. Svět každodenní byrokracie, korupce, protekcí a státních perzekucí. Co člověku v tomto světě zbývá hledat? Snad jen Gräfenbergův bod. Nenucený "normální" humor i skvělé drama.

V necelých deseti minutách se lze přesvědčit o tom, že je skutečně hezký, ten náš jazyk český. Lituji každého, kdo si, z jakýchkoli důvodů, nemůže užít Svěrákovské slovíčkaření a pohrávání si s našimi klasickými a možná i staletí fungujícími pořekadly, přirovnáními, či příslovími.

Velice silné tvůrčí obsazení je na výsledku znát. Zdánlivě dětská tématika se postupně mění v obraz celospolečenských hodnot. Rezignace, marné vyhlídky na budoucnost, ale i naděje či touha pomoci druhému. Humor i silné drama s precizním hereckým obsazením. Pro mě osobně byl přístup vrchní sestry k některým situacím dost inspirativní a sama Eliška Balzerová má u mne další velké plus. Film pro děti určený hlavně dospělým.

Film, který ve mně v mládí zanechal velmi silné, dodnes trvající emoce. Fany a její srdcervoucí prostoduchost v kombinaci s Hapkovou melodií mne doslova ničí. Takže velmi rád přehlédnu mistrovo tuctovou režii, či, dle mého, zcela zbytečný pohled na dobovou reklamní kulturu. Pozůstatky československého filmového kumštu v prostředí českého trhu devadesátých let.

Pohybuji se někde mezi pohledem A (sportovec) a pohledem B (NinadeL). S respektem jsem sledoval přehnaně osobité vyjádření ženské oddanosti, tedy, až po určitou mez a mužské egoistické nenasytnosti, kterou nezastaví nic. Nic? Pytel hrozinek je lepší než nejkvalitnější hašiš. Ale to už jsem příliš zabrousil do Krumbachovského údolí. Krásný design interiéru je skvělým odrazem vskutku originálně osobitého pojetí, což rozhodně pokládám za velké plus. Ovšem krásně naaranžované údolí nakonec přinese, sice velmi dobře, ale přece jen obyčejně posekaný trávník. Úsměvná konverzačka plná jídla ve mně probudila hlad, ale ne nadprůměrný zájem, i když jako další plus připisuji filmu podobně laděné pozitivum - Ester se podařilo v Jiřince probudit sex appeal. Rozhodně lepší tři.

Velice sebevědomý debut, nepřeceňující dané možnosti, vyznívá v celkovém výsledku skutečně výborně. Přesná a na nic nečekající dějová linie nastoluje klasickou drákulovskou situaci, kterou většina diváků dobře zná. Pochopitelně nelze zcela ignorovat některé úsměvné scény, jež mohou u někoho vyústit v lehké pohrdání snímkem. Ano, triky jako z inscenační pohádky a chvílemi i stejně laděná hudba. Tyto drobnosti ovšem vyvažují silné klady. Například opravdu perfektně podchycená temná a nelítostná atmosféra drsné, zasněžené krajiny (scéna s vlky, matka prosící o své dítě, nakládání rakví...), skvělé snímání interiéru zámku, dlouhé chodby i temné sklepní prostory a, navzdory chvilkovým výpadkům, i perfektní hudba, doprovázená vysokofrekvenčním, úzkostlivým tónem. V mém nadprůměru drží film pochopitelně především herci. Ilja jako Drakula a Sklenčka v roli Van Helsinga je pojetí vskutku jedinečné. Můžeme říci komorní, ovšem v kvalitě nejvyšší. Dvojice omámených žen brilantní. Lucy s dítětem v náručí - hodně silná scéna. Škoda, že uhrančivě krásné, staletími protřelé, vampýrky, nedostaly více prostoru, určitě by snímek ještě více okořenily. Zahajský taky velmi slušný a Jan Schánilec může mluvit o jedné ze svých nejlepších rolí. Československé pojetí karpatské legendy je přinejmenším rarita a pro československé fajnšmekry určitě skvělá perlička.

Nese to mistrovo jméno, ale ne jeho rukopis. Velmi tuctová režie, možná až na tu snovou realitu, kterou Kachyňa rád používal. Mizerný vedlejší casting, i ten Budař byl prazvláštní a Jakub Zdeněk? Ten už mi zkazil Zdivočelou zemi. Je mi líto, jeho herectví je pro mne jako osolený čajíček. Issová je lehké zpestření a dvojice Heřmánek Konvalinková zajišťují alespoň kousek toho hereckého kumštu. Jinak velmi bídně zpracovaná reklama na povinnou vojenskou službu v počátcích jejího zániku, míchaná kýčovitým románkem o chuligánském a nezodpovědném inseminátorovi a obětavém, přehnaně hodném otloukánkovi. Velmi úsměvná je taky příprava na vstup do NATO, i když dle prasáckého slovníku filmu bych měl napsat do NATA. Mistr obětí tuctové dobové kinematografie.

Těžkotonážní začátek snímku ani v nejmenším nepředpovídá děj, potažmo scény, kterými bude film vrcholit. Slovenský nacionalismus má v dějinách našeho dlouholetého bratra nepochybně své místo, i když se jeho tvář i myšlenky měnily. Máme zde obraz boje, mající přívlastky jako zoufalý, či marný ale rozhodně ne zbytečný. Režisér Zachar nepochybně sázel na jistoty. Charismatický Kvietik a překrásná Emília jsou jen začátek. Tím nejlepším, v této československé spolupráci (myslím tím česky mluvící herce a české tvůrce), kterou režisér ukázal např. i ve filmu Zmluva s diablom, je nepochybně účast Zdeňka Lišky. Pochod sedláků s vidlemi do své zkázy za doprovodu těžkých bubnů a jeho klasických chorálů, je fantastický. Nyní se doba projevuje, utrpení, bolest a smrt. Silné scény (některé nedoporučuji ochráncům zvířat) a neméně silné drámo na závěr. Velmi povedený pohled do historie sloužící i jako slušná dějepisná pomůcka.

Velmi zajímavá záležitost střídající několik žánrů. Jemný humor, který se občas zvrhne do krásného absurdna, či "bláznivé" legrace, také romance z kojeňáku, detektivní nádech i vážné drámo. Určitě bych rád vyzdvihl skvělou režii i kameru a dobový hudební doprovod. Film je také nevídaně multikulturní, objeví se zde několik národností, a dokonce i česky mluvící černoch. Zkrátka rodinný filmeček hlásající nutnost spořádané budoucnosti pro budoucího občana, který dokáže velmi mile překvapit.

Jistá herecká uvolněnost, i když klasická, lehoučká naivita filmů padesátých let se zde občas mihne, výborná režie i skvělá hudební čísla. To jsou jistě nepopiratelné klady filmu. Píseň Dáme si do bytu v podání, na basu swingujícího Jiřího Suchého, u mikrofonu Pepa Zíma a na klarinet Vláďa Menšík, to je vskutku perfektní podívaná. Jinak to lze přirovnat k typické prvorepublikové romanci o poctivém přístupu k lásce i životu. Slušná, neznámá záležitost pro fajnšmekry československého filmu.