mchnk

Pohádka, ve které děti rozhodně nenosí čáp, naplněná vynikajícími hláškami, které by byl hřích tu vypsat, nekompromisním humorem a erotickým nádechem. Jednoduše, není na co čekat, tohle je potřeba znát a vzít si z toho cenné rady.

Pařížské nástrahy versus bezbranní vesničané, řídící se heslem - kdo šetří, má za tři. A co teprve, když šetří tři. Se společně nabitým jměním vyrážejí užít si trochu toho života na vysoké noze. Výška ovšem většinou znamená pád a člověk se velmi rád vrátí k stereotypně poklidnému rodinnému krbu. Atmosféře Paříže předminulého století v inscenačním provedení nechybí ani pouliční šansoniérky a velmi lehké slečny. Škoda, že naše Arabela nedostala v této poloze více prostoru. Jinak je herectví všech zúčastněných naprosto fantastické. Ostatně jako ve většině slovenských inscenací. Poctivé herectví v kombinaci se skvělým humorem působí výborně. "JÁ, syn statkára, sám statkár...prohlašujem, že o těch hodinkách neviem nič...". Výborný sled událostí, dějová zamotanost a náramná legrace. "Za posledních pět franků mi ukázal Vaší sestru, se kterou hraju 20let karty!"

Určení vlastní identity, postoje, ale i role vůči svému okolí, je někdy až nad lidský výkon. Všudypřítomná, každodenní povrchnost, která je, u některých jedinců, již prakticky nezbytnou součástí života "nekouříš, nepiješ...neděláš nic, co by jsi měla..." a prohnilá dokonalost, jejíž zbytky odporně stékají po našich nejoptimističtějších životních představách, které už nelze znovu uchopit. A aby bylo ještě lépe, tak to nejhorší ze svého okolí se často stává vlastností hledajícího jedince. Šok. To je to, v čem si život libuje. Millie a její svět - Willie a její svět. Přichází Pinky a boří hranice jejich světů. Zrodili se závěrečné Tři ženy. Možná zbytečně zdlouhavý, ale skvěle vyprávěný snímek s grandiózním vyústěním, které jestli viděl Kubrick, tak se jeho volbě hysterky z Overlook hotelu vůbec nedivím. Sissy a její bravurně zvládnuté herecké polohy také rád zdůrazním. Stejně jako velmi zvláštní, ale perfektní hudební doprovod. Film, plně naplňující své žánry, což je u amerických snímků vzácnost.

Prozření jedné autoritativní a staromódní babičky trpící předsudky vůči všemu novému, má v sobě jakýsi odkaz národní soudržnosti. Oslava trampingu jako ryze české záležitosti i Tyršova filosofie pohybu a cvičení. To vše v poklidném, uvolněném herectví, kterému se vyhýbá klasický přehnaný humor, či celkový projev zúčastněných (herecky vyklidněná Nataša je docela vzácnost). I trampující dvojice je daleko věrohodnější, když představují místo gymnazistů vysokoškoláky. Lehká (roztomilá) naivita - patnáctiletá žába zjišťující pravdu o početí - trošku předpověditelný děj, ale i hromada legrace "to je jak to hrají ti dva blázni, jeden se jmenuje ping a druhý pong" krásné exteriéry i študentská mluva "prosím, boule obecná". V počátcích nejtěžších dob českého národa vznikaly filmy, národ stmelující."To že je celý svět, to není svět, ale blázinec" - "No a není dnešní svět jeden velký blázinec?"

Zapomeň na obvyklou dětskou poetiku servírovanou paní režisérkou, i když i toho se zde dočkáme. Věra Plívová-Šimková versus Pražský výběr zkoušející ve stodole. Film o mládeži osmdesátých let, naplno se oddávající výběrovým rytmům, bizarně falzetovým zakončováním slov a prapodivnému tanci. Revoluční pohled na hudební kulturu podtrhuje vynikající soundtrack, podpořený skvělou závěrečnou tancovačkou v tomto stylu, napříč všemi generacemi. Film s atmosférou úletu jménem Čekání na Patrika, ale s daleko větší kvalitou scénáře.

Na jedné straně slušná režie, perfektní podchycení hereckého talentu Anety Krejčíkové a výborný humor nejstarší herecké generace. Dokonce i na mladého starého Hrušínského se dalo koukat. "Dneska je to tu jak u Kolína". No a na Balzerku (omlouvám se za to oslovení, ale v tomto případě to jinak nejde) jsem koukal jak vyoraná myš, ale velmi příjemně vyoraná. Na straně druhé naprosto tragický vedlejší casting (dementně prezentovaný zhulenec pohybující se vedle Elišky zelinářky, či postavy vedle Marka, což byl také jeden exot za druhým), přehnaně vymodelované karikatury čecháčkovství a stejně tlačená love story s naplněním a přetrháním snů za jeden víkend. Nepochopitelně promrhaný potenciál na vynikající drámo. Zhlédnutí filmu Collete se odteď bojím ještě víc.

Pohled na historii s humorem, jehož styl jde absolutně mimo mě. Celé mi to vyznělo jako směs trapných francouzských komedií z druhé světové plus primitivní humor na způsob italského účetního. Balkán, ženy, zpěv, proradnost lidí i doby a nesnesitelně dlouhá stopáž.

Se spravedlností nejdál dojdeš. Ano, skutečně až na samý konec. Leonard Unden nemůže mlčet, zdvihá prst a ukazuje světu, kde je pravda, ten nejjvíce relativní pojem ze všech. Přiznám se, že jsem čekal preciznější uchopení (od všech tvůrců).

ON versus 20 milionu lidí. Zrekonstruované raritní záběry i fotky minulého a předminulého století odkrývají skutečnost, která byla desítky a desítky let utajována.

Film, který mi ve finále vyzněl jako epizoda z něčeho úplně jiného. Nebýt excelentní režie a výborného herectví (i když výjimky, bohužel, jsou) skutečně by vše vyznělo jako ze seriálu diváckých příběhů. Kostrbatá šroubovanost Alešova vyprávění internátního teroru od spolužáků, naneštěstí degraduje celé téma. Je to jako předčítání ne moc dobré knihy a např. jeho ranní dialog s Aňou zní jak ze dvou světů. Lze chápat jeho nikdy nezahojenou jizvu na duši, ale takovýmto způsobem tlačit na pilu musí mít u Jarchovského snad nějaký osobní důvod. V některých filmech naráží vynikající dějový potenciál na tuctovou režii, zde je to přesně naopak a Trierovská inspirace je zde také opravdu hodně cítit. Film, ve kterém se ztrácí originalita jedné ze základních tvůrčích dvojic současného českého filmu. Snad příště.