Underground

Natočit takhle komplexní film si vyžaduje odvahu a také mimořádný režijní talent a ten bezesporu absolvent pražské FAMU Emir Kusturica má. Jinak by z jeho Undegroundu vzniklo cosi na způsob Jakubiskových posledních filmů, tedy Nejasné zprávě o konci světa (nemluvím o propadáku Post Coitum, který je obsahově někde docela jinde...), tedy východní sága s velmi širokým záběrem, která ale Jakubiskovi nedrží při sobě a ve více než dvouhodinové stopáži se divákovi rozpadá. Underground je až překvapivě homogenní film, velká freska složitých jugoslávských dějin a zároveň podobenství o balkánské širé duši, o nemožnosti domluvy a kořenech neshod a nesvárů, které sahají až někam do druhé světové války a ještě i mnohem dál... V další rovině filmu ale Kusturica akcentuje čistě komediální peripetie drobných místních postaviček, svérázný životní styl obyvatel Balkánského poloostrova, vpravdě pábitelské životní etudy místních hrdinů a furiantství, které je spjato s životem ve společnosti, kde každý se musí starat především sám o sebe a maximálně ještě o svou rodinu a hlavně sebe i ji materiálně zabezpečit. A jako na českém venkově 19. století jde i tady především o velikost ,,gruntu", množství úspor a naspořeného majetku a také o to své bohatství náležitě prezentovat. Tenhle film je nejlepší politologická sonda (i když má hodnotu spíše paušalizujícího soudu) vysvětlující, proč se země bývalé Jugoslávie ještě dlouho nebudou moci emancipovaně integrovat do evropského společenství. Balkán jako prostě mořem symbolicky unášený ostrov kamsi daleko od břehů Evropy... Podobné filmy: Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak, Kdo to tam zpívá, Hezké vesnice hezky hoří, Taxidermia, A fost sau n-a fost? (24.01.2007)

Když hodíte do kotlíku s vroucím olivovým olejem Mikiho Manojlovice, Slavko Štimace, Mirjanu Karanović a Gorana Bregovice-míchá Kusturica...Může to být něco blbýho? Nemůže. Rejža se semtam ustřelil v časových rovinách ale budiž mu opdpuštěno. Film nese poselství totožné s názorem staré paní jménem Milka Juraga (asi už nežije). "Vy Češi si pořád stěžujete, že je u vás kosa nebo smog. Víte hovno. U nás je pořád hezky a všechno sklidíme 2x za rok. Bohužel je tu furt nějaká zasraná válka. Bože kolik jsem jich už prožila!" (27.08.2011)

Mám trochu problémy s filmy, kde je se to jen hemží samýmy nosnými myšlenkami a jej jich tam jak malých myší na poli. To pak vždycky nevím, kam dřív skočit a kterou sežrat dřív... Navíc mi po třech hodinách "tklivého" hudebního podbarvení filmu žádné žestě a jiné zrůdnosti pěkných pár týdnů nesměly do baráku. Což nemění nic na tom, že mám jiné Kusturicovy filmy opravdu hodně rád. (13.01.2013)

Toto je jedno veľké šialené podobenstvo, ktoré ukáže zložitosť, bláznivosť a dušu juhoslovanských dejín, ľudí a charakterov. Ku koncu je to veľmi metaforické a do jednotlivých postáv si človek môže dosadiť aj jednotlivých vojnových zločincov. Tu je toho toľko, čo by sa dalo povedať, že snáď najlepšie bude to nechať tak, lebo to treba vidieť, to je zo života. Po všetkých stránkach skvelé, vtipné až smutné. Veľmi silná tragikomédia. Tento film hovorí sám za seba, nanešťastie je pridlhý, až za únosnú mieru. (10.04.2012)

Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. (29.01.2024)