flu

Tisící variace na téma "kterak jeden podvodník přechcal jiného". Takže čekejte překombinovaný a vysoce nereálný scénář plný "zvratů", "zvratů zvratů a "totálních zvratů předešlých zvratů". Pokud chcete mermomocí vidět nějaký film podobného ražení, dejte si radši Nueve Reinas. Suma sumarum, Incautos nemají na víc než na 50%.

Sorentino zde divákům v poměrně svižném tempu servíruje hodně výživnou minestrone, ve které se ale kompletně utopíte, pokud nemáte alespoň základní povědomí o italské politické scéně posledních cca čtyřiceti let. Aldo Moro, Rudé Brigády, Propaganda Due, "Božský bankéř" Roberto Calvi, Mino Pecorelli, Corleonovci v čele se Salvatore Riinou, Salvo Lima, Giovanni Falcone, skandál "Tangentopoli" a tak dále... zkrátka totální propletenec politiky, zločinu, moci, krve a peněz po italsku, nad kterým ční božský Giulio Andreotti v dokonalém podání Toniho Servilla.

Ačkoliv se jedná o autorský scénář Amenábara a Gila, tak tenhle film je svou atmosférou a celkovým vyzněním více "dickovský" než všechny adaptace románů P.K.Dicka dohromady. Takže spíše 90% než 80%.

The committee wishes to emphasize that there is no evidence of any wider conspiracy; no evidence whatsoever. Hodně zvláštní, ultraparanoidní thriller z dob, kdy v Hollywoodu ještě neletěly povinné happy-endy. Celkově za 4*, ale ta parádní "sedmdesátková" kamera spolu s tripovou sekvencí "love/mother/father/me/home/country/god/enemy/happiness" zaslouží jednu hvězdu navíc.

Tenhle Wajdův mistrovský epos jsem měl možnost vidět v restaurované (a samotným režisérem notně - cca o 50 minut - zkrácené) verzi z roku 2000, ale i tak mně spolehlivě odrovnal. Byť se příběh točí kolem osudů tří přátel, Poláka, Němce a Žida - typických Lodzermenschów, film vypráví především o městě samotném, o Lodzi, která v té době byla jedním z nejbouřlivěji se rozvíjejících průmyslových center Evropy. V oblacích dýmu a za nekonečného rachotu textilních strojů tak Wajda zručně skládá plastický obraz průmyslové společnosti druhé poloviny 19.století se vším jejím leskem a bídou. Velmi působivé, velmi sociální, poprostu doskonale.

You haven't got it in you, Pop. // I've got it in me, all right. You put it there. "Desperate Hours" je solidní kriminálka na klasické téma "jak se zachová slušný člověk, když je konfrontován s nelítostnými a brutálními zločinci", která svižně odsýpá celých 112 minut. Humprey ve své poslední roli je výborný, stejně jako ostatní herci (můj favorit je zcela jednoznačně Robert Middleton jako primitivní trouba Sam Kobish:) Škoda jen, že totální happy end, při kterém dobro porazí zlo na celé čáře, poněkud bělí původní slušně "noirové" zabarvení tohohle díla.

Za zmínku stojí snad jen debutující Richard Widmark jako Tommy Udo. Jinak je to šedivý noirový průměr s naivním happy-endem.

Kdyby tenhle film měl nějaký nosnější příběh se zasazením do šiřšího politického kontextu a (hlavně) lépe vykreslené charaktery, mohlo to být za víc. Spousta průvodních jevů spojených s fenoménem "small soldiers" zůstává jen naznačena či zcela nevyužita (armáda jako "náhradní rodina", zneužívání drog, mytologie kouzelných talismanů a vůdců jednotek jako mocných "gri-gri manů" atd.). Takhle vidíme jen bandičku uřvaných smradů, co v ulicích válkou zdecimované Monrovie (?) střílí všechny na potkání. Zkrátka další "evropský" film o Africe. Až jednou nějaký Afričan natočí Alláh není povinen od Ahmadou Kouroumy, věřím, že to bude jiná káva. Nicméně dávám 75% - za to, že alespoň nějaké filmy k tomuto tématu vůbec vznikají.

Ou, tak tohle se hrubě nepovedlo. Filmová adaptace naprosto postrádá úzkostnou, místy až paranoidní atmosféru knižní předlohy. Silný protiválečný a sociální náboj Greenova dílka byl nahrazen prvoplánovou vlasteneckou agitkou, která s odstupem těch let působí značně komicky (já vím, natočili to v roce 1942, ale i tak). A nezachrání to ani Veronica Lake. P.S. Chcete-li "Ms. Lake" vidět v roli, která ji sedí o poznání lépe, koukněte třeba na chandlerovský noir "Blue Dahlia".

People are being cheated, robbed, murdered, raped. And that goes on 24 hours a day, every day in the year. And that's not exceptional, that's usual. It's the same in every city in the modern world. But suppose we had no police force, good or bad. Suppose we had... just silence. Nobody to listen, nobody to answer. The battle's finished. The jungle wins. The predatory beasts take over. Od prvních momentů (s výborným Stirlingem Haydenem nad ránem unikajícím liduprázdnou městskou džunglí) až po závěrečnou scénu jsem v tomhle nádherném noiru nenarazil na jediný slabší či dokonce hluchý moment. Po "The treasure of the Sierra Madre" další Huston, kterému jsem bez váhání nucen dát plné hodnocení.