Hodiny zoufalství

Špičkově natočená napínavá Wylerova kriminálka s hlavou uteklých zločinců Bogartem a s Marchem coby hlavou spořádané rodiny. Po obsazení domu gangstery je jejich vzájemný souboj kdo z koho skvělou podívanou ze zlatého fondu krimi filmů. Speciálně z Bogarta charisma úplně čiší. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=szatFDusjZw (20.04.2010)

Na svou dobu určitě výrazně nadprůměrný film, a to nejen ve svém žánru. Těží z profesionálního přístupu scénáristy i studia a z letitých zkušeností hvězdného Humphrey Bogarta, pro kterého byla účast na snímku jednou z posledních rolí. Svého ostříleného zločince zahrál přesvědčivě, ostatně i díky scénáři, který se snažil jít cestou v rámci možností realistického příběhu. Přesto nedám maximální hodnocení vzhledem k tomu, co dobře popsal uživatel Oskar. Ten film měl zkrátka větší potenciál a zatímco ve spoustě snímků toho hodně přebývá, tady mi naopak něco chybí, protože Hodiny zoufalství by mohly být mnohem zajímavější jako psychologicko-sociální drama než jako běžná kriminálka. Celkový dojem: 80 %. (29.03.2011)

║Rozpočet $2,388,000║ V prvom rade ma prekvapilo obsadenie Humphreya Bogarta do negatívnej postavy zločinca, jeho postava je po celý čas na vážkach a nevieme čo spraví v tej nadchádzajúcej scéne, čo bolo veľké plus filmu, lebo jeho filmový bratia boli hneď od začiatku vyprofilovaný. Príbeh po celý čas drží diváka v napätí, ostatný herci tiež veľmi dobre vytipovaní a režisér William Wyler opäť dokazuje svoj vyprávacký talent, aj keď dej sa odohráva prevažne v dome Hillardovcov stále má čím prekvapiť a upútať pozornosť. /90%/ (20.04.2010)

Zub času se na tom už sice podepsal, postavy mi taky nepřišly bůhvíjak dobře představené a nedokáže si to udržet atmosféru po celou dobu, ale jinak jsem spokojený. Je to dobře vedené, slušně natočené i zahrané, dokázalo mě to zaujmout, má to nejednu napínavou scénu a hlavně to krásně celé funguje i bez gore, které je v dnešní době u filmů s podobnou zápletkou dost často používané. Mohlo to vypadat líp, ale jinak jsem spokojený a v rámci roku vzniku je to dost slušná práce, ačkoli tou jsou Hodiny zoufalství tak jako tak. A Humphrey Bogart se do role padoucha hodil naprosto skvěle. 4* (09.03.2021)

Tak už je mi jasné, odkud M. Haneke čerpal inspiraci pro své Funny games (USA). Pokud jsem dal Haneke(ho) snímku 5*, musel bych nutně Wylerovi a spol dát hvězd hned 6! Nicméně nebylo by tak úplně fér tyto dva kousky srovnávat, přesto své hodnocení (v obou případech) o * „ukrojím“, přičemž vysvětlení naleznete na konci mého komentáře. Haneke sice jeho psychologickou hříčku posouvá ještě o level dál ( v podobě absentujícího logického motivu „hl. hrdinů“ (pokud tedy za něj člověk nebere skutečnost „že šli náhodou kolem a nudili se“), nicméně v samotném zpracování (i díky hereckým výkonům a gradující houstnoucí atmosféře) má Wyler a jeho The Desperate hours překvapivě? navrch. H. Bogart v (před)poslední velké roli a nutno jedním dechem dodat, jedné z jeho NEJlepších, v podobě bezkrupulentního vrahouna (čerstvě uprchlého vězně) Glenna Griffina, kterému „to vše“ věříte od první do poslední vteřiny. Když totiž sledujete Bogarta odpovídat na otázku SPOILER proč jste si vybrali právě náš dům? a on pouze suše utrousí „Náhoda! Mám rád dětská kola před domem. Miluju rodiny s dětma, nechtěj totiž riskovat“, ani na okamžik nezapochybujete o tom, že by to snad nebylo myšleno (smrtelně) vážně! Hodiny zoufalství jsou vybroušenou psychologickou hříčkou, kde se postupně utahuje smyčka (tu nad „hostitelskou rodinkou“, tu nad samotnou „návštěvou“), aby Wyler a spol. provedli v závěru rošádu, tím získali neocenitelnou výhodu a přešli v „smrtící protiútok“. Pokud bych pominul Robson(ův) snímek The Harder they fall, byl bych „nucen“ napsat „tohle je velkolepý odchod jedné velké herecké legendy“ a můj velký dík míří k W. Wylerovi a D. Hillardovi (coby F. Marchovi,rovnocennému to jeho protihráči), že ho Humphreymu umožnil(i). Nenuceně, přitom tak stylově. SPOILER: „Světla ramp (reflektorů) pohasínají, vzduchem letí deka, Humphrey odchází (dodýchává)“. Jelikož to ale nebyl jeho poslední snímek, napíšu, že to byl „pouze“ další z případů jasné ukázky široké palety Humphreyho nesporného hereckého talentu. 90% s dovětkem, že těch 10 (ubraných) % je za (lehké) nevyužití veškerého potenciálu (v podobě širšího to záběru, tj. psychologicko – SOCIÁLNÍHO aspektu) než „pouze“ mistrné vystavění vynikající noir-krimi, přičemž ten (bohužel) pouze probublává pod povrchem a Wyler ho záměrně? nepouští „na světlo“. Na druhou stranu nutno dodat, nebyl by to potom zcela odlišný snímek (kde by se vytratily („utopily“) klady a trumfy této verze)? To se již (zřejmě) nikdy nedozvíme. zajímavý komentář(e) (pro mě): Gilmour 93, Oskar (08.11.2011)