flu

Sice mi chvíli trvalo, než jsem se zorientoval v postavách a ději, ale pak jsem se královsky bavil až do konce. Kihači Okamoto, matador japonského historického dramatu, natočil film, ve kterém komentuje celý samurajský étos s ironickým úšklebkem. A svým přístupem mnohdy připomene způsob, jakým naložil mistr Leone s mýtem divokého Západu. Bravo...

Tak tohle je pro mně zklamání roku. Prapodivný mix spaghetti westernů a "grand adventure" á la Indiana Jones, který svým vzorům (zejména těm od Leoneho) sahá sotva po kotníky. Slabých 50%, takže s bídou 2 a 1/2.

Věřím, že režisér se mi celých dlouhých devadesát minut snažil něco závažného sdělit. Každopádně poselství tohoto animovaného dílka mi bohužel zcela uniklo. Ano, ano, já vím, pornoprůmysl je strašně zlý a odporný, ale i tak se mi zda, že Princess by rozhodně prospělo, kdyby zvolené téma nebrala tak smrtelně vážně. 2 a 1/2*

Čekal jsem hodně a zklamání pak bylo o to větší. Na sobotní odpoledne u televize by tenhle film byl tak akorát. Na velké plátno je to však zoufale málo. Přitom by člověk řekl, že život téhle popkulturní ikony, která sama sebe považovala za novodobého Mozarta, skýtá ideální látku pro dramatický příběh "o vzestupu a pádu". Avšak nenápaditý scénář a krotká režie potápí Falca hluboko do šedivého (pod)průměru. A nic na tom nemůže změnit solidní herecký výkon Manuela Rubeyho ani věrně nasnímané koncerty a videoklipy. Už zhruba po hodině jsem se neklidně díval na hodinky a strašně moc jsem si přál, aby už konečně nastartoval to Pajero a vletěl pod autobus... 2 a 1/2*

Film, který naprosto geniálně vystihl zeitgeist pozdního husákovského socialismu. East Side Story...

Na pozadí reálných historických událostí, které předznamenaly konec tokugawovského šogunátu a počátek éry Meidži - tedy spiknutí 17 samurajů z rodu Mito a vraždy tairóa Li Naosukeho - rozehrál Kihači Okamoto mistrovské drama, které opravdu (jak zde někdo trefně poznamenal) dosahuje až shakespearovských rozměrů. Chválit promyšlený scénář, parádní černobílou kameru či tradičně skvělého Mifuneho by z mé strany bylo již jen nošením dříví do lesa. Podobně jako další Okamotovy samurajské filmy patří i Samuraj mezi absolutní špičku tohoto žánru.

Nenudil jsem se, ale tak či tak mám z tohohle filmu rozpačitý pocit. "Nadzieja" zůstala někde na půli cesty mezi dramaty á la Kieslowski (ostatně scénář filmu pochází právě z pera Kieslowského a jeho dvorního scénaristy Krzysztofa Piesiewicze) a současnými krimi/gangsterkami. Možná by to dopadlo lépe, kdyby se režisér místo snahy o ´crossover´ držel jen jedné z cest. Takhle z toho vylezl umně natočený film s několika silnými momenty, který však sráží do průměru překombinovaná a krajně nereálná krimi zápletka.

Decentní duchařina s parádní dobovou atmosférou a příběhem ve stylu anglických "gotických" románů. Televizní produkce sice leze hodně napovrch (obzvlášť v "děsivých" momentech), ale pořád se jedná o jasný žánrový nadprůměr.

K tomuhle filmu jsem se dostal díky "Náměstí spasitele" a musím říct, že Krauze mně opět poslal do kolen. Mrazivá studie toho, jak se zachová slušný člověk ve chvíli, kdy je konfrontován s bezskrupulózními metodami profesionálního vyděrače... a toho, jaké následky to bude mít pro všechny zúčastněné.

V pomyslném souboji o to, kdo natočí lepší adaptaci předlohy Auguste Le Bretona, vítězí na plné čáře Jules Dassin a jeho "De rififi chez les hommes". Narozdíl od Dassinova mistrovského noiru je Melvillův flambeur jen lehce nadprůměrnou kriiminálkou. Možná jsem měl přehnaná očekávání, každopádně jsem zklamán.