Recenzie (99)
Črievičky na mieru (1990) (TV film)
Nezaujme myšlenkou ani zpracováním, nemá logiku.
Charlie a továreň na čokoládu (2005)
Někdy ve dvanácti jsem našla pod vánočním stromečkem DVD s Továrnou na čokoládu. Ještě si pamatuju, jak se krásně leskla folie na obalu, který mi máma sama namalovala vodovkami, protože to byla pirátská kopie a neměli jsme tiskárnu, aby to opatřila originálním obrázkem. Mamka byla profesionální malířka, jak jsem si tehdy myslela, když jsem ji při přebalování panenky sledovala u kreslení místo toho, abych jako dnešní dvanáctky řešila, kde mám klitoris, k čemu slouží a jestli ho najde můj kluk, který jí šušně a bojí se očkování. Jen z toho obalu se mi sbíhaly sliny na sladkosti. Od té doby jsem to viděla hodněkrát s dabingem a dnes poprvé s titulkami. Je to jeden z mála filmů, u kterých se český dabing vyloženě povedl. Překlad je v podstatě doslovný a některé hlášky a písničky vyzní skoro lépe než originál. Dokonce i (snad nekecám) bez toho Sašouna se obešli. K Burtonovi nemám slov, je geniální. Elfman a Johnny taky. Škoda, že Helenka dostala jen pár štěků, asi ji v té době často bolela hlava.
Snehulienka a lovec (2012)
Akce a fantasy šly odjakživa mimo mě. Proč na to tedy chodím do kina? Šly jsme tam proto, že kámoška miluje Stmívání a já miluju Charlize Theron. Naštěstí pro kamarádku, naneštěstí pro všechny ostatní - Kristen Sněhurku hraje úplně stejně jako Bellu. Pro její typické naléhavé pohledy a trhavé pohyby jsem byla stále v očekávání, kdy už se konečně vynoří běloskvoucí Eda a začnou s bolestnou, dramatickou líbačkou. Sněhurčin milostný trojúhelník jsem nějak vůbec nepochňápala. A můj drahý Sašoun? Svým tajemným, zádumčivým hlasem a citlivým vžíváním se do role v dabingu mě opět skoro rozplakal. K tomuto filmu mohu říct jediné: Zvláštní, velmi zvláštní. Co je zvláštní? Tahle tyčka a vaše škola taky, pane Propre.
James Bond: Casino Royale (2006)
Craig není James Bond! Vypadá jako italský módní návrhář, který rád nosí pánské boty na podpatku a šáteček s leopardím vzorem a za tou holkou šel jenom proto, aby mu prozradila, kde koupila ty rozkošné koktejlky.
Nirvana Unplugged In New York (1993) (koncert)
Nirvana byla jako jablko a většina současné muziky je jako svítivě zelené lízátko z bufetu s jablečnou příchutí.
Metallica: Some kind of monster (2004)
Existovat podobný film o Nirvaně, čumím na něj s očima ještě většíma než obvykle (takže zhruba o velikosti fotbalového míče), neboli, jak by řekl můj brácha, jako vandrák na iPhone! Z kina mě doprovázel jeden známý, který věří, že metal vzbuzuje v lidech agresivitu a vede je k násilí. Tak jsem mu řekla, že z toho filmu bylo jasně znát, že každý běžný posluchač má po koncertě Metallicy hroznou chuť někoho zavraždit a mezi skalní fanoušky patří členové teroristických organizací, které to inspiruje k rekonstrukci bomb, jejichž účelem je zabít velké množství lidí. Souhlasně pokyvoval hlavou.
Forrest Gump (1994)
„I think I'm dumb, or maybe just happy.“ Kurt Cobain, Dumb
Štvrté proroctvo (2009)
Z úvodu se to tváří jako prvoplánový, komerční kýč, ale nakonec se ukáže, že to má jakousi logiku a smysl, zvlášť ten oheň můžeme nejspíš (jednou) očekávat i my. Nick sám o sobě věší bulíky na nos.
Večný svit nepoškvrnenej mysle (2004)
Vidím tě, jak stojíš za mnou a mluvím k tobě. Posloucháš, jak hraju na klavír. Stydím se, protože mám opuchlé oči. Málo spím. Když usínám, sedíš vedle mě a když odejdeš, hledám tě. Čas je ztracený, včera jsem ještě žila, ohlížím se a padám hluboko, cítím se jako kdysi. Zažívám všechno znovu, ale věci se mění, když o nich člověk přemýšlí. Nenechám tě odejít a vzdálit se ode mě, nemůžeš ve mně vyšumět jako voda v písku, nevadí mi, že je slaná. Nikdo nenechá zmizet oceán, to by dřív umřel. Znala jsem tě před tím, něž jsme se poznali? Jsi tak drzý, chodíš i tam, kde nejsi zvaný.
Kým spíš (2011)
Poslední dobou se po večerech hodně koukám na filmy a mám už docela dlouhý seznam těch, co jsem viděla. Krásné a milé filmy, jako Podivuhodný případ Benjamina Buttona, silné filmy, které se vryjí do paměti, jako Klub rváčů, depresivní, při kterých člověk málem spolyká arzenik, jako Rekviem za sen, a slátaniny, jako Rumový deník. Neušla mi ani hrstka nechutných a brutálních. Viděla jsem i Lidskou stonožku (!), ale nikdy jsem neviděla tak hnusný film jako je Zatímco spíš. Žádný film, co jsem kdy viděla, není tak upřímně zlý. Pokud věříte v satana, pak vězte, že toto sám sepsal a natočil (doufám, že nikdy naživo nepotkám režiséra).