Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Animovaný
  • Akčný
  • Dobrodružný

Recenzie (99)

plagát

Črievičky na mieru (1990) (TV film) 

Nezaujme myšlenkou ani zpracováním, nemá logiku.

plagát

Charlie a továreň na čokoládu (2005) 

Někdy ve dvanácti jsem našla pod vánočním stromečkem DVD s Továrnou na čokoládu. Ještě si pamatuju, jak se krásně leskla folie na obalu, který mi máma sama namalovala vodovkami, protože to byla pirátská kopie a neměli jsme tiskárnu, aby to opatřila originálním obrázkem. Mamka byla profesionální malířka, jak jsem si tehdy myslela, když jsem ji při přebalování panenky sledovala u kreslení místo toho, abych jako dnešní dvanáctky řešila, kde mám klitoris, k čemu slouží a jestli ho najde můj kluk, který jí šušně a bojí se očkování. Jen z toho obalu se mi sbíhaly sliny na sladkosti. Od té doby jsem to viděla hodněkrát s dabingem a dnes poprvé s titulkami. Je to jeden z mála filmů, u kterých se český dabing vyloženě povedl. Překlad je v podstatě doslovný a některé hlášky a písničky vyzní skoro lépe než originál. Dokonce i (snad nekecám) bez toho Sašouna se obešli. K Burtonovi nemám slov, je geniální. Elfman a Johnny taky. Škoda, že Helenka dostala jen pár štěků, asi ji v té době často bolela hlava.

plagát

Snehulienka a lovec (2012) 

Akce a fantasy šly odjakživa mimo mě. Proč na to tedy chodím do kina? Šly jsme tam proto, že kámoška miluje Stmívání a já miluju Charlize Theron. Naštěstí pro kamarádku, naneštěstí pro všechny ostatní - Kristen Sněhurku hraje úplně stejně jako Bellu. Pro její typické naléhavé pohledy a trhavé pohyby jsem byla stále v očekávání, kdy už se konečně vynoří běloskvoucí Eda a začnou s bolestnou, dramatickou líbačkou. Sněhurčin milostný trojúhelník jsem nějak vůbec nepochňápala. A můj drahý Sašoun? Svým tajemným, zádumčivým hlasem a citlivým vžíváním se do role v dabingu mě opět skoro rozplakal. K tomuto filmu mohu říct jediné: Zvláštní, velmi zvláštní. Co je zvláštní? Tahle tyčka a vaše škola taky, pane Propre.

plagát

James Bond: Casino Royale (2006) 

Craig není James Bond! Vypadá jako italský módní návrhář, který rád nosí pánské boty na podpatku a šáteček s leopardím vzorem a za tou holkou šel jenom proto, aby mu prozradila, kde koupila ty rozkošné koktejlky.

plagát

Nirvana Unplugged In New York (1993) (koncert) 

Nirvana byla jako jablko a většina současné muziky je jako svítivě zelené lízátko z bufetu s jablečnou příchutí.

plagát

Metallica: Some kind of monster (2004) 

Existovat podobný film o Nirvaně, čumím na něj s očima ještě většíma než obvykle (takže zhruba o velikosti fotbalového míče), neboli, jak by řekl můj brácha, jako vandrák na iPhone! Z kina mě doprovázel jeden známý, který věří, že metal vzbuzuje v lidech agresivitu a vede je k násilí. Tak jsem mu řekla, že z toho filmu bylo jasně znát, že každý běžný posluchač má po koncertě Metallicy hroznou chuť někoho zavraždit a mezi skalní fanoušky patří členové teroristických organizací, které to inspiruje k rekonstrukci bomb, jejichž účelem je zabít velké množství lidí. Souhlasně pokyvoval hlavou.

plagát

Forrest Gump (1994) 

„I think I'm dumb, or maybe just happy.“ Kurt Cobain, Dumb

plagát

Štvrté proroctvo (2009) 

Z úvodu se to tváří jako prvoplánový, komerční kýč, ale nakonec se ukáže, že to má jakousi logiku a smysl, zvlášť ten oheň můžeme nejspíš (jednou) očekávat i my. Nick sám o sobě věší bulíky na nos.

plagát

Večný svit nepoškvrnenej mysle (2004) 

Vidím tě, jak stojíš za mnou a mluvím k tobě. Posloucháš, jak hraju na klavír. Stydím se, protože mám opuchlé oči. Málo spím. Když usínám, sedíš vedle mě a když odejdeš, hledám tě. Čas je ztracený, včera jsem ještě žila, ohlížím se a padám hluboko, cítím se jako kdysi. Zažívám všechno znovu, ale věci se mění, když o nich člověk přemýšlí. Nenechám tě odejít a vzdálit se ode mě, nemůžeš ve mně vyšumět jako voda v písku, nevadí mi, že je slaná. Nikdo nenechá zmizet oceán, to by dřív umřel. Znala jsem tě před tím, něž jsme se poznali? Jsi tak drzý, chodíš i tam, kde nejsi zvaný.

plagát

Kým spíš (2011) 

Poslední dobou se po večerech hodně koukám na filmy a mám už docela dlouhý seznam těch, co jsem viděla. Krásné a milé filmy, jako Podivuhodný případ Benjamina Buttona, silné filmy, které se vryjí do paměti, jako Klub rváčů, depresivní, při kterých člověk málem spolyká arzenik, jako Rekviem za sen, a slátaniny, jako Rumový deník. Neušla mi ani hrstka nechutných a brutálních. Viděla jsem i Lidskou stonožku (!), ale nikdy jsem neviděla tak hnusný film jako je Zatímco spíš. Žádný film, co jsem kdy viděla, není tak upřímně zlý. Pokud věříte v satana, pak vězte, že toto sám sepsal a natočil (doufám, že nikdy naživo nepotkám režiséra).