Jara.Cimrman.jr

"Šéf chce vědět, kdo ji zabil, aby věděl, proč jsem to udělal." Nedělejme z komára komármuta, vždyť je to jen jedna mrtvá ženská. Ale tady jde o vyšetřování, takže zabilo ji zvíře, rostlina nebo švadlena kytaristka s kyjem? Mně to tedy bylo celkem jedno, protože jsem se trochu nudil, občas styděl za trapné scény a jen párkrát jsem se pousmál. Třeba první útok na šampón se povedl, tvoření technik svádění či koumání nad pastí bylo taky slušné, ale nakonec vyhrálo poučení. Proto už nikdy nebudu budit medvědomuta a když budu chtít vidět komedii z pravěku, tak si pustím o dost sympatičtějšího Cavemana.

"To mě poser. Mimozemšťani zabili dinosaura." Jako velký fanda srandy, parodií a Davida Zuckera musím konstatovat, že tohle se nepovedlo. Snad za to může má nevzdělanost v oblasti hororů se zlými domy, duchy či divnými společenstvími, ale tahle parodie mi prostě nenabídla ani jednu hlášku, kterou by stálo za to si zapamatovat. A to není mnoho. Humor je tu zkrátka spíše situační, ale rozhodně jsem se z něj neumlátil smíchy záchodovou mísou. Místo toho jsem dostal poučení o tom, jak se dělá penisem díra do asfaltu, jak získat důvěru svých dětí či proč je potřeba podepsat Potratový zákon. A taky jsem viděl spoustu škaredých nahých lidí, ale domluvme se na tom, že nikdy nebudeme mluvit o těch, o nichž se nehovoří.

"Nejdřív se za něj musíte postavit, abyste ho do těch zad mohl bodnout." Sira Humphrey se vytasil s vynikající taktikou, jak znesvětit všechny ctnosti vhodného kandidáta a předvedl přitom brilantní výkon. Horší je, že jsem ve slabé chvilce začal fandit premiérovi, aby dohledem nad bankami pověřil čestného člověka, ale nyní uznávám, že má naivita nezná mezí. Tohle nikdy a nikde na světě neprojde. Do království zmetků je zkrátka slušným lidem vstup zakázán a já se v tom nebudu pitvat, aby se svět nedozvěděl o mých příšerných vlastnostech - nelžu, nekradu, nepodvádím a pomáhám starým lidem. Co jsem to hrozného člověka?

"Tím, že zemřel, vykonal pro svět mnohem víc, než udělal za celý svůj život." Smrt bývalého předsedy vlády přišla právě včas a diplomatická roztržka mezi Británií a Francií přinesla zábavu nejvyššího kalibru. Zejména Bernard v roli spojky se tentokrát vyřádil. A když jsem se dozvěděl, co státníci dělají při pohřebních ceremoniálech, tak jsem to ustál s vážnou tváří jen silou vůle. Takže mě dorazilo až UNESCO, ta statečná země.

"Když jste k nám poprvé přišel na snídani, řekla jsem si, že jste fešák. Ale pak jste promluvil." Může se přepracovaná číšnice zamilovat do mrzoutského spisovatele milostných románů? Jistě. I když je zlomyslně nesnesitelný? Samozřejmě. I když si myje ruce pokaždé novým mýdlem? Bez problémů. I když si nosí vlastní umělohmotný příbor do restaurace, nacpává si žaludek vždy u stejného stolu, zamyká se na pět západů, není schopen překročit bez infarktu spáru a při možnosti kontaktu s živým tvorem si hbitě navléká rukavice? Šťoural by v tom možná drobný problém našel, ale je to film, takže se vykašlejme na realitu a bavme se. S Melvinem to jde snadno, protože on už pronikl do ženské duše: "Představím si muže a vynechám rozum a zodpovědnost." Já s tím samozřejmě nemám dovoleno souhlasit, ale říkal to Melvin a já jsem se jen smál.

"Zničil jste mi továrnu, pak jste mi utopil Rolls-Royce a teď mě topíte v mém vlastním kaviáru." On už je zkrátka takový. Kdo? Bond. Tedy James Bond, aby nedošlo k záměně s nějakým jiným tvorem, který taky protřepává a nemíchá. Tenhle James Bond je totiž kabrňák, který kdyby měl čtyři penisy, tak je má neustále obsazené. Při této akci má zatím penis pouze jeden a tak se na něm musejí krásky střídat. To nevadí, protože všude kolem je plno ropy, finančních hotovostí s mnoha nulami na konci či výbuchů, které mě dokázaly pobavit. Jak by taky ne, když vzduchem svištěly obří cirkulárky a moje klukovská duše dostala dostatek zábavy na to, aby moc nepřemýšlela o tom, jestli to tentokrát 007 zase trošku nepřehnalo.

"Sedím na pelesti a bimbám nožičkama." Cože to děláš, Madlo? Sedíš na posteli a bimbáš nožičkama? Aha, ty už nejsi Madla, ty jsi dáma Madeleine, tak to je jiná. A já bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem se nebavil, protože bylo opravdu hodně zábavné přestěhovat trdlo Madlu na zámek a změnit rozvrh jejích činností z "vaření, uklízení, dojení, plácání hlíny" na "rytmika, plování, čeština, frančtina, jízda na koni". Takže Madlo, braň svou čest, kousej, škrabej, křič a bav mě tak naivně, jak to jen ty umíš.

Kdo to neviděl, ten neuvěří, že podobná šílenost mohla spatřit světlo světa. Kdo to viděl, ten do konce života nezapomene na pomatenou story tureckých zachránců světa v podobě, jakou by Lucas nevymyslel. Turci to zkrátka pojali po svém a já jsem se bavil dost na to, abych se zasmál a málo na to, abych to veřejně přiznal.

Jsem velkým fandou rocku a všeho, co z jeho semínka časem vyklíčilo. Proto jsem moc rád za toto exkluzívní představení rockové muziky v rozličných hávech. Každý rocker si zde jistě najde množství svých oblíbených kapel a stejně tak bude nadávat na absenci nějakého svého oblíbeného uskupení. Každý má zkrátka v hlavě svůj žebříček a proto je třeba respektovat výběr, kterým autoři projektu prezentovali svůj hudební vkus. Mě nejvíce potěšili zařazením The Clash, Velvet Underground, Pixies, U2 či Sonic Youth. Ale absenci Visacího zámku skutečně nepochopím.

Goofy na tom prázdném stadionu bez soupeřů a diváků asi žádnou olympijskou medaili nevyhraje, ale jako stylový rozhodčí mu dávám velmi solidních 4.0. Málokdo totiž umí při překážkovém běhu sbírat překážky tak stylově, jako toto ušaté nemehlo.