Jara.Cimrman.jr

"Řekněte mi, co se vám na něm nelíbí?" Na Klingerovi v dámských šatech, šátkem na hlavě, s kabelkou, samopalem a botách na podpatku? Dám se podat, protože mně a Henrymu připadá do služby naprosto připravený. Nicméně Radarova týdenní zpráva obsahuje docela dost další zábavy v podobě originálního způsobu výroby červeného vína či líbání pacientčina teploměru.

"A nyní, rovnou ze Severní Koreje, šestý týden na programu, Bombarďák Charlie, jeho letadlo a jeho astigmatismus." Sázení na výkony severokorejského třepetala patří k tomu nejlepšímu, čím první chirurgická jednotka s protileteckým vybavením, tedy M.A.S.H. 4077, přispěla k mé zábavě. Já jsem si prostě jistý tím, že každá pořádná nemocnice, potřebuje oleď nebo alespoň dělo, protože jinak by v ní mohla být nuda. Tady není, takže pokud bude Charlie zítra zase něco bombardovat, tak sázím, že mine o 62 yardů a chci místo v první řadě.

"Během mého pobytu tady jsem viděl učebnicové případy neuróz a psychóz. Viděl jsem voyeurismus, fetišismus a pár -ismů, o kterých jsem nevěděl." Tak hra na velkou šťastnou rodinu před psychologem úplně nevyšla a nevyšlo ani předstírání vojenské disciplíny, ale pobavila mě noční konspirační schůzky ve sprše, prodej lístků na Šťabajznino sprchování či specializace ušní – nosní – radary.

"Cyklisti jsou neuvěřitelní sportovci, co se týče vytrvalosti, ale většina z nich se pere jako malé děvky." Když to tvrdí Mike Tyson, tak to musí bejt pravda. Na to vsadím svoje ucho. Taky musím ocenit, kolik známejch tváří se nechalo ukecat k účasti na týhle nebetyčný kravině. Zejména "zatemněnej" Lance byl skutečně boží. Jsem pro to, aby se mu vrátily všechny trofeje, protože v nadopovaným pelotonu byl bezkonkurenčně nejlepší nebo měl alespoň nejlepší materiál. A pokud si někdo myslí, že to tvrdím proto, že taky dopuju, tak to není pravda. Vždyť kokain, heroin, anabolický steroidy, oxabolon i nandrolon jsou mý krvi obsaženy naprosto přirozeně.

"Někdo chodí jíst na stejný místo. Tak Caroline na stejných místech ráda zvrací." Tomu říkám indicie a když se k tomu přidá další v podobě ministranta bez spodního prádla, tak bych snad i já byl v hledání úspěšný. Jenže o hledání Caroline jde až ve třetí řadě. Alespoň pro mě. Ve druhé řadě je to romantika mezi Nicke a Norou a bezkonkurenčně vítězí hudba. Ta byla moc fajn. A stejně mě nakonec nejvíc zaujala potvora Tris se svým sexy tanečkem, při kterém bych zapomněl na to, že jsem slušně vychovaný, nechal bych zapracovat své nízké pudy a ač to obvykle nedělám, tak bych jí potom rychle ujel žlutým Yugem.

"Rico, potřebuju desátníka. Dokud Vás nezabijou nebo nenajdu lepšího." Mám-li přeprat brouka, abych se stal občanem, tak ho prostě přeperu. Co je na tom? Aha, on je mnohem větší než já, bojovnější než já a má víc chapadel? Tak to ho nechám žít a budu dál nýmand bez občanství, který se z bezpečí gauče občas mrkne na zábavný snímek plný hrdinství, hlášek, sympatických vojand a střelby do otravných brouků. Tak na ně, kluci a holky, vždyť jedinej dobrej brouk je mrtvej brouk a vy na to máte.

Skalní fanda bývalého kudrnáče rozhodně nejsem, ale podupávat si s ním do rytmu mi nečiní nejmenší problém a tento koncert se mu povedl. Zejména dvě úvodní vypalovačky Livin' On A Prayer a You Give Love A Bad Name z pro mne kultovního alba Slippery When Wet byly vynikající, ale po něčem takovém koncert může jen těžko gradovat. Taky negraduje, ale baví docela slušně.

"Nejde o to to zatajit, ale přímo ututlat." Křehký Marťan na Zemi mě moc nezaujal a vzhledem k tomu, že jsem mu byl v mládí dost podobný, tak vím, že žádné sympatické drsňačky směrem k nám mimoňům neupírají své pohlavní orgány. No dobře, je to film, tak se tomu pokusím věřit, ale když vrtulník pronásleduje letadlo, letadlo havaruje a než vrtulník přistane, tak mají hasiči skončené ohledání místa, tak se tomu věří jen těžko. Taky ty online přenosy na lince Mars - Země nabraly závratnou rychlost, ale abych jen nehaněl, tak nyní začnu chrlit pozitiva ... tak nic.

"Žádám o povolení zabít tu věc." Povoluje se. Calvine, braň se! Mně se tedy souboj mimozemšťana Calvina s posádkou vizuálně hodně líbil a taky mě dost nudil. Tohle už tady prostě bylo tolikrát - žila byla skupina lidí a ta někoho potkala a počet lidí ve skupině se snižoval a snižoval až zůstal jeden, který vyhrál nebo žádný a ten pro změnu prohrál. A přesně o tohle jde, jenom v tom hrají známější ksichty. Zkrátka bylo to hezké, ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín, tak radši znovu navštívím pískovcové skály s občerstvením než tuto multi-kulti vesmírnou stanici.

"Dnes se bude dobře umírat, pane." Tak pěchota evidentně dobře zná svou roli v boji a těší se na ni. Já bych tedy hvězdným pěšákem být nechtěl, ale Nebeským Maršálem určitě ano. Moje propagandistické hity by na ČT vyhrávaly hudební soutěže a další a další mladí muži by se hlásili do armády jako potrava pro brouky. Já samozřejmě nikoli, neboť bych byl ten Maršál, ale konec snění, protože tohle je vážný film. Zrádci a sedláci se v něm popravují, zachraňuje se lidstvo a patrně to sponzorovala nějaká církev, protože se to celé neustále obrací k Bohu. Já tedy proti Bohu nic nemám, občas spolu pokecáme a proto vím, že společně nesnášíme náboženství a církve. Jenže mě se přesto tahle hovadina celkem líbila.