Hvězdné války podle Turka

Tohle je vskutku neskutečný film. Vzít několik scén ze "Star Wars", prostě je naprat do děje, na to napojit vlastní, šílený děj, kde je nějaký podivný Han Solo, který pořád skáče na trampolíně, a záporák, který má k ruce směšně divného robota. Tohle je tak blbá, až se na to musí člověk podívat, aby tomu věřil. Nemluvě o tom, že tam pořád zní hudba Johna Williamse. Ach, ta autorská práva... (06.07.2017)

Toto byl můj první turecký film, jaký jsem kdy viděl a doufám, že také poslední. Turecká kinematografie by měla být odstrašující laťka toho, kam až se dá ve filmařské demencii dostat. Nechť si z toho upadající česká kinematografie vezme příklad a tak hluboko nikdy neklesne (Kozí příběh je už hodně blízko). O filmu nemá cenu mluvit. (08.04.2010)

Tak tohle je extrém i na turecké trashové poměry. V 70. a 80. letech chrlil turecký Yeşilçam 200 - 300 filmů ročně, z nichž některé měly parametry docela běžné produkce (šlo hlavně o romantické filmy a komedie), ale většinu tvořily extrémně levné a na pulpovou kulturu orientované snímky, které nezřídka doslovně kopírovaly populární západní hity. Tyto filmy měly naprosto nulové umělecké ambice a lákaly téměř výhradně na atrakce pokleslých žánrů, jako jsou artistické kousky, scény zachycující mučení či sex (nejčastěji sexuální mučení) a občas dovedly zabrnkat i na nacionalistický sentiment. Režisér Çetin İnanç dokázal jeden takový film natočit během několika dní a poté, co jeho původní orientaci na erotiku překazila cenzura zavedená nastoupivší vojenskou krutovládou, se vrhl do vod akčních filmů, které nerespektují ani ty nejelementárnější prvky filmového vyprávění a vynikají naprosto nepředstavitelně bizarní špatností. U Dünyayı Kurtaran Adam mě ovšem ve změti všemožných hrůz nakonec nejvíc dostala ta religiózní vložka začínající stručným úvodem do islámu a končící u Ježíšových druhů budujících vyspělá podzemní města. Viděl jsem už všemožné filmové obskurnosti, mezi nimi i toto či toto , ale na plyšové příšery a hopsajícího Cüneyta se tedy žádná nechytá. Proto se ani moc nedivím, že na sebe strhává nesrovnatelně víc pozornosti, než jiný známý turecký film, který byl ve stejném roce, kdy Arkin s Akkayou zachraňovali svět, oceněn Zlatou palmou v Cannes. ______________ P.S: Mnoho komentátorů se zde podivuje nad scénou tréninku, kdy hrdina mlátí pěstmi do skály. To je možná jen malé kulturní nedorozumění, neboť nějak takto prý kdysi turečtí vojáci nacvičovali techniku pověstné osmanské facky... (27.11.2010)

Tak nevím, jestli se nejednalo o nějakou velice pečlivou parodii na většinu filmů vůbec, protože tolik nesmyslů je podle mého i na Turky moc. Největší perly jsou v režijní části věci - nejenom vykradené scény ze Star Wars, ale i ze samotného filmu se opakují třikrát až šestkrát, během tří vteřin jsme schopni vidět několik záběrů na sebe naprosto nenavazujících a celý film doprovází zvukové efekty hasicího přístroje nebo řevu podsvinčat v chlívku. Když zrovna není slyšet toto ani turečtina pana vyprávěče, sem tam hraje hudba z Indiana Jonese, která je rušená záblesky z paprskometů a chroptěním chundelatých potvor, kterým bylo torso nejdříve prokopnuto, poté odlehčeno o hlavu a nakonec rozpůleno. Navíc mi přijde, že většina toho filmu se točila jenom na první záběr, což mohlo vést i ke scénám, kde hlavního hrdinu (ozbrojeného nejpitomější zbraní, kterou jsem kdy viděl) napadnou POUZE ČTYŘI červení chundeláči (kteří kvůli anatomické chybě nemůžou dát ruce dolů a chodí nakřivo) a hrdina jich zfackuje tak pět, šest a potom další porazí tak, že je přeskáče a přitom jim utrhne hlavy. S "výpravou" se nikdo taky nepáral, posvátný chrámy i nejstreženější pevnost nejvyššího kouzelníka vypadaj úplně stejně a nedá se tam ani postavit vzpříma. Když hrdinský hezoun letí ve stíhačce, za ním se vystřídají čtyři různé scenérie v jednom záběru a když překusuje meče a zabíjí "kostlivce", tak mu v pozadí dokolečka a dostrany chodí neustále se doplňující protivníci, co mu tam dělají jenom kulisu a nikdy na něj nezaútočí. Jinak tomu filmu nechybí VŮBEC nic...a navíc krade z Moonrakera a Planety opic a zahraje tam taky nejznámější Bachova Toccata a fuga. (01.06.2010)

I v těch nejhorších filmech, jaké jsem doposud viděl, existují určitá pravidla střihu, práce s kamerou, hudbou, herci a dějem. Dünyayı Kurtaran Adam nenabízí nic z toho. Občas mi připadalo, jako by někdo z filmového kotouče odstřihl pár metrů materiálu - to když se postavy vmžiku přesunuly z jedné lokace do druhé, aniž by došlo k ukončení hudební fráze. Dějově na tom Turecké Hvězdné války nejsou o nic lépe. Absolutně jsem nepochopil, co měla znamenat úvodní vykradená sekvence z Nové naděje (a v jakých strojích vůbec ti dva borci létají). Pak nastala hodina naprosto nelogických kydů o tisícileté minulosti, náboženství, mozcích, pyramidách a dřevěném meči. Závěrečná bitva s prokopáváním červených plyšáků a trháním údů je posledním hřebíčkem do rakve İnançova a Arkınova zhůvěřilého projektu. Přijde mi naprosto neuvěřitelné, že země, kde vznikl tento paskvil vykrádající vše možné od Bena Hura po Indiana Jonese, žádá o vstup do Evropské unie. (579., srpen 2010) (31.08.2010)