Hvězdné války podle Turka

Tak se mi zdá, že střihač byl při své práci na LSD, herci na kokainu a zbytek štábu vysoce závislej na heroinu. Navíc baštili asi jenom döner kebab. Jinak to není možný. Vykrádačka hudebních motivů Flash Gordon, Indiana Jones a Star Wars. Spousta záběrů z jiných filmů, ale nejvíc mě pobavily ty z hvězdných válek, protože ty byly v úplně jiným rozlišení. Scény na sebe vůbec nenavazují, veškerá akce ve stylu Eso Rimmera. Asi nejhorší film co kdy vznikl. To je úplně zdar. (17.02.2011)

Kdo to neviděl, ten neuvěří, že podobná šílenost mohla spatřit světlo světa. Kdo to viděl, ten do konce života nezapomene na pomatenou story tureckých zachránců světa v podobě, jakou by Lucas nevymyslel. Turci to zkrátka pojali po svém a já jsem se bavil dost na to, abych se zasmál a málo na to, abych to veřejně přiznal. (18.08.2017)

OMG! OMG! OMFG! Za svůj život jsem již viděl hodně věcí. Viděl jsem jogurt rozprsklý na dlažbě, viděl jsem krysu zapečenou v bochníku chleba, viděl jsem kýbl cizích zvratků, viděl jsem holý zadek Jacka Nicholsona, ale nic z toho mě nemohlo připravit na zážitek ze sledování tohoto mistrovského díla turecké provenience, za jehož zrežírování by se musel stydět i Ed Wood. Podle mé teorie přišel Çetin Inanç (režisér) někdy kolem roku 1976 za Cüneytem Arkinem (scénárista) a řekl mu, že by nebylo marné natočit něco jako „vesmírné války“. Když je o rok později předběhl jistý George Lucas, protestně jeho scifko zneuctili, přesněji tvrdě znásilnili. Film se „trochu“ inspiroval Star Wars, „vypůjčil“ si z nich několik záběrů, „vypůjčil“ si z nich rovněž Williamsův hudební motiv. Příběh vypráví o dvou udatných hrdinech, kteří se postaví zákeřnému padouchovi, celé se to odehrává kdesi v poušti, ve starých zříceninách čehosi naprosto nevědeckofantastického. Oba reci ovládají unikátní techniku boje, tzv. „máchání“ – tak dlouho mávají rukama kolem protivníka až odpadne, nikdy se nesníží k fyzickému kontaktu. K fyzickému kontaktu nedojde ani mezi jedním z hrdinů a nemluvnou hlavní hrdinkou, dle škály výrazů na její tváří nejspíš tureckou pornoherečkou. Nepřátele, kteří borcům brání v záchraně Země (ono si vlastně stačí přečíst anglický název a víte vše podstatné) mají buď podobu velikého chlupatého medvěda (sorry, medvědi) nebo mumie (sorry, mumie). Jejich končetiny jsou přitom snadno oddělitelné od zbytku těla a díky ostrým drápům do těla následně snadno zabodnutelné. Šatstvo těchto zrůdiček vůbec budí dojem, jakoby tvůrci vykradli kostymérnu divadla, kde zrovna inscenovali Čaroděje ze země Oz. Film je plný roztomile imbecilních scén typu hlavní hrdina „tuží své bijecké schopnosti úporným mlácením do velkého šutru“, anebo si k nohám přiváže dva nepochybně těžké kameny a rozhopsá se po tureckých vrchovinách. Mnohé z těchto scén uznal režisér za natolik pozoruhodné, že je do filmu zařadil hned několikrát. Vrcholu geniality dosahuje v mnoha bodech také scénář strkající svou duchaprázdností s přehledem do kapsy i Lucasův majstrštyk („Tyto vysoké bronzové hory nás chrání před radiací“) a úplně nejlepší hláška je i tou nejupřímnější: „Now he has the power to destroy the Earth. Save the world. Save the world! Save the world!“. Zachránit svět, zachránit svět před filmem nazvaným Dünyayi kurtaran adam – to je jedna z možsnotí. Tou druhou je odhodit veškeré zábrany a královsky se bavit, něco tak strašného na půdě nenajdete (i když kdoví, co tam máte). Jestli v Turecko vznikají samé takovéto filmy, je mi naprosto jasné, proč nemůže být členem EU. Náhlou invazi něčeho natolik vtipného ve větším počtu by ti méně trénovaní Evropané nemuseli rozdýchat. Svých pět hvězdiček dávám se stejnou vážností, s jakou byl natočen tento film, tzn. se smrtelnou. (10.04.2007)

Tak tohle je extrém i na turecké trashové poměry. V 70. a 80. letech chrlil turecký Yeşilçam 200 - 300 filmů ročně, z nichž některé měly parametry docela běžné produkce (šlo hlavně o romantické filmy a komedie), ale většinu tvořily extrémně levné a na pulpovou kulturu orientované snímky, které nezřídka doslovně kopírovaly populární západní hity. Tyto filmy měly naprosto nulové umělecké ambice a lákaly téměř výhradně na atrakce pokleslých žánrů, jako jsou artistické kousky, scény zachycující mučení či sex (nejčastěji sexuální mučení) a občas dovedly zabrnkat i na nacionalistický sentiment. Režisér Çetin İnanç dokázal jeden takový film natočit během několika dní a poté, co jeho původní orientaci na erotiku překazila cenzura zavedená nastoupivší vojenskou krutovládou, se vrhl do vod akčních filmů, které nerespektují ani ty nejelementárnější prvky filmového vyprávění a vynikají naprosto nepředstavitelně bizarní špatností. U Dünyayı Kurtaran Adam mě ovšem ve změti všemožných hrůz nakonec nejvíc dostala ta religiózní vložka začínající stručným úvodem do islámu a končící u Ježíšových druhů budujících vyspělá podzemní města. Viděl jsem už všemožné filmové obskurnosti, mezi nimi i toto či toto , ale na plyšové příšery a hopsajícího Cüneyta se tedy žádná nechytá. Proto se ani moc nedivím, že na sebe strhává nesrovnatelně víc pozornosti, než jiný známý turecký film, který byl ve stejném roce, kdy Arkin s Akkayou zachraňovali svět, oceněn Zlatou palmou v Cannes. ______________ P.S: Mnoho komentátorů se zde podivuje nad scénou tréninku, kdy hrdina mlátí pěstmi do skály. To je možná jen malé kulturní nedorozumění, neboť nějak takto prý kdysi turečtí vojáci nacvičovali techniku pověstné osmanské facky... (27.11.2010)

V životě jsem udělal mnoho zásadních omylů. Šlápl jsem nejednou do psího/kočičího lejna, rozbil na písku nemalý počet báboviček, pravidelně házel role toaletního papíru do záchodu, vyhazoval peníze do odpadkového koše nebo rovnou klíče od auta házel do popelnice. A moje řada nešťastných příhod se nedávno rozrostla ještě o jeden kousek. Udělal jsem totiž zásadní omyl v tom, že jsem si pustil neblaze známý turecký Star Wars. Teda ne že by mi až tolik vadila vykradená hudba z různých filmů nebo vypreparované záběry přímo ze čtvrtých SW vyhoněné až na vrchol téměř epileptickým opakováním záběru vybuchující Hvězdy smrti, ale když už mi pod čumák předhodíte jakékoliv dílo, mým nejskromnějším přáním bude aspoň to, aby se na film dalo koukat. Obrazově, zvukově. A pokud jsem něco takového čekal od našich tureckých přátel, tak to jsem se pěkně přehmátnul. Panoptikum tureckého absurdna právě začíná, držte si klobouky, dámy a pánové - teď pojedeme jenom z kopce. Pokud teda nemáte kapku alkoholu v krvi - pak bych věřil, že by to i za těch 5* mohlo být -, ale za stavu střízliva teda ne, přátelé. Nebo aspoň v nějaké hodně veselé náladě. Odpádek to bude, muhaha! *ďábelský smích* (28.09.2011)