Jara.Cimrman.jr

"Vy nechápete, s čím máte co do činění. Je to dokonalý organismus. Jeho dokonalosti se může vyrovnat jenom jeho zrůdnost." Atmosféra nahuštěná k prasknutí i koncentrovaná hrůza z neznámého jsou již jen dávnou vzpomínkou na prehistorickou návštěvu kina. Nemám odvahu se mrknout k vetřelci na další návštěvu, protože se bojím ... moc se bojím, že už ztratil svou sílu a já si ho chci pamatovat takového, jako když na mě poprvé vycenil tesáky.

"Mrtvola si peníze neužije. Útočit na bitevní stanici může jenom šílenec." Když se přede mnou poprvé rozsvítily světelné meče, tak jsem z toho měl radost jako malý kluk. Možná to bylo tím, že jsem tehdy byl malý kluk, ale to je pouze spekulace. Prostě jsem hned měl rád naivního Luka, praktického Hana, dědu Kenobiho i obě žvatlající plechovky a nesnášel jsem účes princezny Lei. To všechno mi zůstalo až do chvíle, kdy se Epizoda I změnila v Epizodu IV, legenda se změnila ve stroj na peníze a začal jí unikat smysl někam do hyperprostoru.

"Možná, že jsi nesledoval poslední události, ale dostali jsme na prdel, kámo." Atmosféra strachu z neviděnýho přerostla ve strach z viděnýho. Tak to mám rád. Za každým rokem totiž klapou hladový čelisti, mariňáci si nemohou stěžovat na nedostatek terčů a troufalá snaha o přežití nápadně připomíná skvělej akční nářez, kterej mě dokáže kdykoli uspokojit. A kdysi v kině jsem se jednou dokonce i leknul. Nekecám. Fakt.

Fantasy knihy nečtu, v cizích světech se necítím moc dobře a ve velkém množství namaskovaných postav se snadno ztrácím, takže se nelze divit, že jsem si desetihodinovou cestu z bodu A do bodu B příliš neužil. Přesto ani na chvíli nepochybuji o velkoleposti viděného, jen na to nejsem ten správný divák.

Leon, jako očekávaný potomek Viktora Čističe, si svou cestu na filmové plátno musel najít. Menším překvapením je to, že po této cestě nejde sám, neboť vedle něj, se zarputilým výrazem v tváři, cupitá školu flákající Mathilda, což v součtu dává netradiční, výškově i věkově zcela nesourodý pár. Ačkoli na sobě obvykle nepozoruji sklony k voyerismu, tak do domácnosti této dvojice nakukuji často a rád. Za jediný Bessonův prohřešek považuji skutečnost, že mi director's cut v českém jazyce doposud zdárně uniká a s náhodně viděnou německou verzí jsem měl nepatrné jazykové problémy.

"Nic není v životě jisté. Jenom smrt." Nehodlám zpochybňovat genialitu filmu ani zábavnou ujetost pana Koprfingla, jen jsem se přitom tak nějak nedokázal pobavit. To si radši dám rakvičku s věnečkem (a pak pochopitelně zabiju celou svou rodinu) u něčeho poněkud méně morbidního.

"Já ho chci pohřbít, vy ho chcete pohřbít a kdyby on mohl mluvit, taky by chtěl pohřbít. Tak v čem je problém?" Že by v nějakejch těch bouchačkách v oknech na cestě na hřbitov? To jen tak hádám. Co však vím jistě, je skutečnost, že na širokém plátně kin nikdy nenacválala banda, která by lépe dokázala ochránit zájmy slabejch proti přesile koltů těch ozbrojenejch. Tady někde se v mým mládí formoval smysl pro čest, chlapáctví a suchej humor, což jsou nemoci, kterými trpím dodnes.

"Banky jsou přece bezpečnější než vlak. Nehejbou se a přitom je jistý, že v nich prachy jsou." To dává smysl, ale já nejsem bankovní lupič, takže tuto informaci nehodlám využít. A asi nevyužiju ani zjištění, že vykrádat banky ve španělštině je takovej problém. Já vlastně nemám rád desperáty, ale kdybych měl být okraden, tak bych byl rád, kdyby to spáchali Butch se Sundancem. Jsou to prostě sympaťáci. A Sundance dokonce není vybíravej. To je mi na něm sympatický. Stačí mu, když žena bude chytrá, pěkná, jemná, milá, něžná, elegantní, příjemná, starostlivá - takovejch je plnej Divokej západ. Tak směle do akce, kluci. Kryju vám záda v Oklahomě, Bolivii i v Austrálii.

"Představte si. Hledět na svět a znát tajemství nepřátel. Do hlav svých vůdců vkládat vlastní myšlenky. Přinutit učitele, aby přednášeli pravdu o dějinách." Tak to je trošku sci-fi, ale já jsem se čtvrtým dobrodružstvím bičem práskajícího doktora docela spokojen. Dorazilo totiž mystično, indiáni, atomovej výbuch, intergalaktický bytosti, hadi, škorpióni, mravenci i bejvalka a zase z toho bylo zábavný dobrodružství. Jen ten Hitler je mrtvej, tak ho vystřídala KGB. To není špatnej soupeř, i když na bič, klobouk a znalost mrtvejch jazyků to prostě nemůže stačit.

"Honí nás půlka německé armády a ty chceš jet do Berlína?" Třetí zapráskání doktorským bičem považuju za nejpovedenější díl série. A také za jednoznačně nejhumornější, protože při bláznivém nacistickým dobrodružství, se standardně hláškujícím Jonesem juniorem a suše sarkastickým Jonesem seniorem, dostala kdysi v kině moje bránice docela zabrat a několikrát jsem byl donucen spontánně upadnout smíchy do uličky.