Hellierer

Příběhový oblouk s Hrabětem Dooku příjemným nakouknutím do nedokonalostí světlé strany síly. Doplnění života Ahsoky naopak hroznej meh. Jako jednohubka ovšem funkční, leč animace Klonových válek se mi pozdávat nebude asi nikdy.

Brilantní, depresivní, vtahující a fascinující. Asi se už nebojím říct, že se jedná o nejlepší seriálový/filmový Star Wars projekt od původní trilogie. Chytré rozšiřování univerza, které zcela kašle na atrakce a dává nám poctivou flákotu hutné atmosféry, jíž táhnou vybroušené dialogy i postavy. Víra ve Hvězdné války obnovena.

Všeobecnou nasranost chápu, ale na mě to překvapivě fungovalo. Je tedy pravda, že by to potřebovalo dodatečné množství času, nemuselo by to být tak zkratkovité a chování jednotlivých postav mělo být méně unáhlené a hloupé. Avšak cením odvahu pojmout tohle finále zcela jinak. Není to ideální, ale mě to i přes tu občasnou křeč bavilo. Rozhodně více než Kills.

Brilantní!

Na tohle jsem asi už starej. Jestli to měla být jenom meta-sranda, tak bohužel, tohle nefungovalo. Ale naprosto vůbec.

Au! Kdyby se jednalo o nějaké What If?, proč ne. Ačkoliv to vizuálně bolí, boření čtvrté stěny je krkolomné a celkově trochu chybí chytlavost. Ale jelikož se jedná o oficiální kánon a pravděpodobně i hlavní vesmír, nejsem schopen přejít způsob, jakým bylo naloženo s Daredevilem. Charlie Cox je zjevně neskonale rád, že se k tomuto hrdinovi může vrátit (a my také), ale po tomto vystoupení se ještě více bojím o jeho plnokrevný návrat a případné vykleštění. Prostě pardon, ale ne!

Trochu více sebereflexe, šikovnější tvůrci, lepší uchopení, zábavnější dialogy a mohlo to být vlastně fajn. Nápady v jádru vtipné, ale vůbec se je nedaří přetavit do zábavné formy. A už mě to fakt nebaví.

Uff, tak tady ten časový skok už opravdu bolel a divákovi velice znesnadňuje orientaci a celkový zážitek. Pořád ty dialogy jedou, ale ta náhlost byla tentokrát až příliš agresivní a dramaturgicky zcela nezvládnutá.

Vynikající start, následný šešup a mělnění. Pořád mě to baví, ale už by se to opravdu mohlo více pohnout dopředu. Píseň, leč kýčovitá až běda, krásně zachycuje atmosféru, Elrond a Dúrin je skvělá bromance a Númenor se konečně někam pohnul. Jednotlivé momenty skoro až dechberoucí, ovšem to tempo je příliš slimáčí. No a Halbrand (nebo jak se jmenuje) je na konci verze Aragorna z Wishe jak vyšitá (i ta podobnost s Viggem je nemalá), což je docela líné, ale budiž.

Zajímavé myšlenky a nápady jsou sice konečně přítomny, ale celé je to zabalené do tak protivného balení, že to hrozně bolí. Tatiany mi je líto, protože talent zjevně má a jako jediná je ze zdejší partičky sympatická, ale bohužel to na svých zádech neunese.