Hellierer

Paradoxně jsem v tom cítil daleko více srdíčka než v případě jedničky. Je to divné, většinou to bývá naopak. Možná za to může trochu vkusnější výběr písní s nechybějící linkou přestárlého rockera. Ale má to spád, sympatické postavy, docela vtipnou zápletku a konec vyloženě polechtal. Ale jo, s tímhle si klidně dovedu představit i trojku.

Je to v podstatě remake Emmerichovy Godzilly s menší mírou imbecility a okořeněný o stylového trolíka (takže přesně to, co slibovala i ukázka). Z počátku jsem byl učarován nádherným skandinávským zasazením a mystičností říznutou pohádkovostí, ale s druhou polovinou to začalo ztrácet mou pozornost. Čekal jsem nějaká výraznější překvapení/posunutí, avšak marně. V tomhle byl jednoduše Trolljegeren o kus dál. Avšak určitě je příjemné sledovat celovečerák s nepřestřelenou stopáží a triky, které jsou úspěšně zapuštěny do obrazu a člověk si z nich nechce vypálit oči. Jako jednohubka úplně v pohodě a rozhodně jeden z těch příjemnějších počinů Netflixu

Vynikající, experimentální, vtahující, hudebně nesmrtelné a celkově nadčasové. Tenhle projekt je naprostou srdeční záležitostí. Neochvějnou a zlatou. Nebude po chuti každému, ale každý by ji měl minimálně vyzkoušet.

Burton se jako režisér a tvůrce v posledních letech už dost vyšťavil a jeho rukopis už není to, co býval. A Wednesday tohle jenom potvrzuje. Místo toho, aby připomínala jeho dřívější tvorbu, tak spíše dává vzpomenout na věci, jako je Riverdale či Sabrina od Netflixu. Tedy něco, na čem jsou vidět peníze, ale neustále to balancuje na hranici trapnosti a zábavnosti. A po prvních dílech mohu prohlásit, že to podobně jako v prvních sériích zmíněných projektů vlastně docela funguje. Máme tu totiž pravděpodobně první Gen Z variaci na Pottera, která skutečně dokáže bavit. Hlavním tahákem je ale casting. Ortega si hlavní roli opravdu dává, ale ani ostatní se neztratí. Titulní záhada pak rozhodně dokáže zaujmout (ačkoliv po třech dílech mám pocit, že jsem ji prokoukl), stejně jako pletichy mezi jednotlivými postavami. Potěší i občasná fatalitka. Jenom je trochu problém s vizuálem. Estetika, ve které se pere rozverná barevnost s pochmurnou šedostí je jako taková super, ale nemohu si pomoci, je to celé tak nějak moc "čisté" a "vyhlazené". O efektech a designu "monstra" snad ani nemluvím. Ale pravdou je, že to prostě příjemně ubíhá a pokud tvůrci stále budou úspěšně balancovat, vlastně s tím nemám sebemenší problém a rád se u toho budu i nadále bavit. EDIT: Tak se po zhlédnutí celé řady musím Burtonovi omluvit. Jakmile totiž seriál překlenul do své druhé poloviny, kde díly už Burton nerežíroval, spadne mu trochu řetěz. Vytratí se nápady, scénář se více rozmělní, titulní mystérium přestane být mystérium a nastoupí klasická natahovaná netflixída. Postavy jsou stále super a celé to stojí na jejich bedrech, avšak první půlka rozhodne o parník lepší.

Jsem nadšen, ale zároveň smuten! Nadšen z toho, že nám Disney skrze Tonyho Gilroye naservíroval něco skoro už nemyslitelného. Atmosférou protkaný, chladný, špinavý a dospělý příběh z předaleké galaxie, jehož vyšperkovaný scénář, herecké výkony, vizuál i hudba strčí do kapsy všechny SW projekty po původní trilogii. Ba dokonce bych řekl, že po Nové naději a Impériu se jedná o tu nejlepší filmově-televizní zábavu z tohoto známého univerza. Avšak smuten jsem z toho, že kvůli nižší sledovanosti je do velké míry pravděpodobné, že se podobného projektu už asi jen tak nedočkáme a samotný Andor byl zkrácen. Ach jo!

Emoce na maximu, atmosféra neuvěřitelně hustá, herci výteční! Tohle bylo prostě labůžo!

Zábavná srážka staré školy s novým světem. Skvělé obsazení a Sly opět ve formě. Dialogy a jednotlivé interakce hlavního hrdiny s "novým" světem trochu překvapivě protkané humorem. Je to zároveň chlapácké, ale dokáže to být i vtipně odlehčené. Kombinace, kterou jsem nečekal, ale překvapivě na mě funguje. Takže proč ne?

Rozhodně nejlepší letošní film od Marvelu, avšak buďme k sobě upřímní, laťka to není vysoká. Ale! Druhý Black Panther mohl být neskutečně silným zážitkem, který po vzoru jedničky zase do tohoto světa přinese svěží vítr, a to kombinací pro nás exotické kultury, rustikálnosti a high-tech prvků, tentokrát kvůli tragické smrti Bosemana rozšířený o vyloženě osobní a emocionální rovinu. A zhruba v první hodině a půl přesně takovýmto zážitkem je. Až na jeden školní a zcela zbytečně "humorem" přepálený segment zde totiž až překvapivě naprosto absentuje humor a konečně se zase vsází na vážnější notu, kde se řeší politika (samozřejmě nikoliv do hloubky), rodinné trable a vyrovnávání se smrtí, což se celé nese v příjemně intimním a pochmurném tónu, jenž je podpořen skvělou kamerou. Navíc je nám představen docela zajímavý záporák, ale hlavně jeho naprosto kouzelný podvodní svět (kdo mě zná, ví, že jakmile je něco pod vodou, má to automatické mé sympatie). Jenomže v poslední hodině se najednou nabere na obrátkách, jednotlivé linie a motivace se zcela nesmyslným způsobem začnou hýbat dopředu a velká porce věcí kvůli tomu vlastně vyzní tak nějak do ztracena, zatímco potenciálně zajímavý záporák je klasicky tak trochu degradován. Kromě toho začne své růžky opět vystrkovat prokletý digibordel, který v jednotlivostech nabídne působivé scény, podpořené naprosto geniální vkusně nevkusnou kombinací hřmotných synťáků a mileniálskými popově/hip-hopovými zhůvěřilostmi, ale jako celek jednoduše vyznívá jako nutné zlo. A je to škoda. Protože kdyby to stále nemusel být komiksový blockbuster, mohlo to být více než vynikající.

Jeden z letošních nejsilnějších seriálových zážitků. Sugestivní a dravý pohled do prostředí jedné rodinné restaurace, nabízející osm dílů brilantního dramatu, které je depresivní především svým zdrcujícím přesahem do reality. To navíc doplněno o obrovský zástup nepříliš známých herců, kteří do pléna přináší své dost možná životní výkony. Jen trochu škoda toho finále.

Sitcomy z pracovního prostředí mám velice rád. A už samotné téma, s kterým tento seriál pracuje, mělo obrovský potenciál stát se skvělou zábavou. Jenomže tady až na herce nefunguje nic. Nulový tah na branku, vyloženě minimum vtipu a postavy i situace nezáživné. A vlastně celé dramaturgické uchopení je trochu bez ladu a skladu. Nedává nám totiž ani příliš prostoru na to, abychom si jednotlivé postavy oblíbili a pracuje s nimi způsobem, jakoby už se jednalo třeba o čtvrtou řadu. No, další promarněná šance Netflixu.