luka4615

Zbytečné, stupidní a extrémně nudné pokračování kultovního hororu, na němž zaujme jen jedna kreativně provedená vražda. Nebrat.

Estetická mysteriózní festivalová jednohubka s poměrně neotřelým tématem, která je přesně taková, jak byste od ní čekali. Zhruba do první poloviny snímku se tedy nic moc zásadního neděje, nicméně v polovině druhé se Ada najednou stane osobitým, neuvěřitelně emocionálním a chytře si diváky hrajícím počinem, u něhož jsem se nemohl dočkat závěrečné pointy. Jen škoda té roztahané a prozívané první poloviny, která dozajista několik diváků od dalšího sledování odradí.

Brilantně vysoustružená seriálová záležitost, k níž se díky její neskutečné komediální stránce a praštěným charakterům vždy velmi rád vracím, přičemž mi pokaždé spolehlivě zvedne náladu a koutky úst. Seriál The Office stojí a padá na šílených a trapných situacích, zoufalých a pobavených pohledech do kamery či třeba na vyčnívajících a svým způsobem podivných postavách, jež se Vám po několika dílech zaryjí hluboko pod kůži. Styčným charakterem je zde pak postava Michaela Scotta v podání výtečného Steva Carella, který je snad ten nejsympatičtější kretén, jakého jsem kdy v seriálu, potažmo i filmu viděl. Jako frenetický, nekorektní a servítky si neberoucí šéf pobočky papírenské firmy působí jako jakési pojivo mezi jednotlivými postavami, jejich interakcemi a vlastně i mezi jednotlivými díly, takže celý seriál díky tomu působí více jednolitým dojmem. Co tedy dodat na závěr? The Office je na seriálovém poli nepřehlédnutelným hráčem, kterému byste určitě měli věnovat pozornost. Nic tak střeleného, bláznivého a nekorektního tady už asi (bohužel) nikdy nebude. Jedná se zkrátka o kultovní záležitost, o níž se jednou v učebnicích filmového a seriálového umění bude psát zlatým písmem. Výborná práce! „I am running away from my responsibilities. And it feels good.”

Skvěle střižený komediální seriál, který celou svou premisu zakládá na všeobecně známých i neznámých konspiračních teoriích. Pokud tedy hledáte nekonvenční a šílenou animovanou zábavu pro dospělé publikum, Inside Job je rozhodně tou správnou volbou jak strávit volné odpoledne. Skvělá práce! PS: Nejlepší postavou je jednoznačně servítky si neberoucí mimozemšťan Magic Myc! (Netflix)

Zbytečně odtažité audiovizuální orgie, které diváky rozdělí více než by si kdy byli schopni připustit. Tak asi nějak takto lze ve velmi krátké větě popsat snímek režiséra Denise Villeneuvea honosící se jménem Dune, jež staví zejména na precizní obrazové a zvukové paletě. Kameraman Greig Fraser se “mazlí” s každým filmovým políčkem, takže je zde nabíledni tvrzení, že každý záběr by byl dokonalým obrazem na stěnu. Po celou dobu stopáže čítající neuvěřitelných 155 minut jsem si užíval hru s barvami a stíny, epicky rozmáchlé záběry krajiny a pouště či třeba i originální design vesmírných plavidel - zkrátka jsem měl sto chutí celý tento megalomanský cirkus zastavit a prostě a jednoduše se kochat. V kombinaci s nečekaně “těžkým” a dunivým soundtrackem Hanse Zimmera, k němuž si ne zrovna každý najde cestu, se tedy jedná o vypiplaný audiovizuální skvost, který rozhodně stojí za návštěvu kvalitně ozvučeného kina (Dolby Atmos!) s velkým plátnem. Co mi zde ale vážně vadilo a co tak markantně srazilo mé hodnocení a vlastně i nadšení, tak to je celková odtažitost a víceméně i emoční vykořeněnost příběhové stránky a postav. Nechápejte mě ale špatně -  všichni herci jsou vybráni vážně skvěle a upřímně si nedokážu na jejich pozicích představit nikoho lepšího, avšak jsem si téměř jist, že v knihách s postavami tak zbytečně zkratkovitě zacházeno není, byť jsem je (zatím) nečetl. Téměř s žádnou postavou si i přes olbřímí stopáž zkrátka nestihnete vybudovat žádný vztah, pročež si i díky neustálému přeskakování mezi dvěma příběhovými oblouky s nimi skoro nic nestihnete takříkajíc odžít. Když tedy postavy začnou padat k zemi jako mouchy, nic to s Vámi vlastně ani neudělá. Zde je ale třeba opravdu nutno pochválit srozumitelný scénář, který i diváky knižní předlohou nepolíbené bez větší námahy a otázek zapojí do tohoto úžasného světa, v němž všechno stojí a padá na zázračném koření z planety Arrakis. Chtěl jsem zkrátka ale víc, chtěl jsem lepší práci s postavami a příběhem, chtěl jsem větší zaměření se na “Vyvoleného”, či například na tajemné modrooké fremeny, kteří se zde vážně moc dlouho neohřejí. Ty všudypřítomné náznaky na epické pokračování v podobě dráždivých drobečků tu ale jsou, doufám tedy, že tvůrci a režisér je seberou a naservírují nám spektakulární filmovou jízdu bez těchto bolestivých kompromisů a opravdu už se vším všudy. Potenciál na hru měnící filmovou ságu tady prostě a jednoduše je. (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) „Dreams make good stories, but everything important happens when we're awake.”

Nesmrtelná vánoční klasika, k níž se každý rok vždy velmi rád vracím. “Divnotvorba” Tima Burtona je zkrátka něco, co má trvalé umístění v mém filmovém srdci. Výborná práce! „Merry Christmas!”

Skvěle vypointovaný seriál z dánské kuchyně, který Vás díky svému chytře napsanému scénáři chytne a nepustí. Seriál Kastanjemanden rovněž zujme i hereckými výkony či pochmurnou atmosférou, která dokonale koreluje s nádhernou severskou krajinou, což z tohoto počinu činí vtahující a návykovou záležitost, u níž zamrzí pouze její příliš pozitivní konec, který mi do nálady a tempa seriálu moc nesednul. Avšak až na tento detail se jedná o velmi vydařený projekt, který byste určitě neměli minout. Dánsko má totiž hutné kriminálky vážně skvěle zvládnuté! (Netflix)

Chladné drama v atraktivním severském hávu, které zaujme zejména skvělým hereckým výkonem Jamese McAvoye. Tak asi nějak takto bych v jedné větě popsal snímek My Son režiséra Christiana Cariona, který se vyjma hereckých výkonů může pochlubit i skvělou atmosférou, nádhernou krajinou Skotska a teskným soundtrackem. Jen škoda, toho průhledného scénáře, který je navíc v samotném finále ještě hodně zkratkovitý a neočekávaně naivní. Je to velká škoda, jelikož snímek The Son měl rozhodně velký potenciál stát se dalším vydařeným počinem zabývajícím se touto palčivou tématikou. Tak snad příště! „I know I'm a bad dad. I know I'm never here.“

Píšu to pořád a napíšu to i zde. Clint Eastwood je bourák a člověk, jehož tělesná schránka a osobnost je ukovaná z čirého charismatu, jež každý snímek pozvedne na vyšší level. Bohužel, po zhlédnutí jeho nejnovějšího snímku Cry Macho musím smutně konstatovat, že si to zřejmě řekli i samotní scénáristé, pročež se na nějaký smysluplný scénář vykašlali a vsadili všechny své karty pouze na Eastwooda. Ve finále jsme tedy dostali utahaný, nezáživný a vlastně i zcela zbytečný snímek, na němž stojí za řeč opravdu jen a jen Clint Eastwood. Nic jiného zde totiž vážně vůbec nefunguje. „His name is Macho, like me. Very strong roster.“

Neotřelý nápad v neotřelých herních kulisách, který ale sráží dolů tuctový předvídatelný příběh a Ryan Reynolds, jehož herecká póza je k uzoufání stejná již od dob snímku "Deadpool". Snímek Free Guy režiséra Shawna Levyho ale zaujme třeba svou šílenou akcí, popkulturními odkazy či celkovou extrémně pozitivní atmosférou. Ve finále tedy dostaneme krásně vypadající komediální jednohubku s lehkou akční příchutí, která v rámci svých možností zabaví tak akorát na jedno zhlédnutí. Ale i to je vzhledem k nemalým ambicím celého snímku vlastně tak nějak málo. Škoda. „I've been scared my whole damn life. I'm not scared anymore.“