luka4615

Zábavně ulítlá taškařice od Tima Burtona, v níž si podávají ruce praktické efekty a zábavně neodolatelná hororová příchuť. Je tedy škoda, že kupříkladu scénář je nečekaně neopracovaný a po většinu času i trestuhodně zkratkovitý, což jde také ruku v ruce s plochými hereckými výkony. Ve finále by to tedy bylo solidní, avšak stále průměrné řemeslo, nicméně to by tam ale nesměl být Michael Keaton. Jeho švihlé repliky a vtahující herecké kreace celý snímek najednou pozvedávají minimálně o jednu úroveň výše. Právě díky tomu Beetlejuice funguje jako dobře promazaný, byť neskutečně absurdní stroj, k němuž se budu vždy velmi rád vracet. Skvělá práce! „Go ahead, make my millennium.“

Dle mého názoru se jedná o nepochopitelně podhodnocený počin, který vtahující dokumentární optikou mapuje události osudného letu Apolla 13. Jistě, kdo viděl stejnojmenný snímek se asi nic nového nedozví, ale vážně na tom tolik sejde? I navzdory tomu jsme stejně dostali skvěle sestříhanou podívanou, jejíž největší přidaná hodnota tkví v restaurovaných dobových záběrech a reálných promluv všech astronautů, techniků a jejich blízkých. Pokud jste tedy fanoušky kosmonautiky, potažmo ale zejména programu pilotovaných letů na Měsíc, tato dokumentární jednohubka by vám určitě neměla utéct. Skvělá práce! (Netflix)

Klasicky bizarní triptych od slovutného Yorgose Lanthimose, který se vrací poměrně záhy po dokonale vybroušených a divácky přívětivějších "Poor Things". Jak si tedy tento bezesporu talentovaný režisér poradil s další vysoce osobitou látkou? Jako první věc se asi sluší poznamenat, že i zde najdeme velké množství brilantně vysoustružených scén a doslova geniálních momentů s jejich dráždivými přesahy. Režisér zde opět svérázným způsobem prozkoumává stránky lidské psychiky, sexuality, a i jisté živočišnosti, což krásně vyniká v syrových kulisách moderních amerických reálií. Dalším bodem k diskusi jsou pak herecké výkony v podání prověřených hollywoodských hvězd (Emma Stone!), jejichž civilní podání, tak krásně se mísící se šílenstvím a čistou bizarností je zkrátka něčím, co v dnešní filmografii nemá moc velké zastoupení. Je tedy trochu škoda, že se režisér v tomto případě vymyká klasičtějšímu mainstreamu jako v případě jeho předchozího počinu a důrazněji se přimyká ke svým raným dílům, která nemusí nutně být pro většinové publikum stravitelná. V mých očích to ale nebylo vůbec na škodu, jelikož jeho starší snímky řadím na pomyslném kvalitativním žebříčku hodně vysoko. Zamrzí zde tedy pouze extrémně přestřelená stopáž, u níž jsem několikrát "poctil" svou pozorností hodinky na zápěstí. Co tedy dodat na závěr? Yorgos Lanthimos razantně ukročil z hlavního filmového proudu zpět ke svým signifikantním artovým kořenům. Výsledkem je vysoce osobitá a nezaměnitelná filmová freska plná nápadů, přesahů a úžasných hereckých výkonů, kterou ale díky své odměřenosti, podivnostem, a především neúměrné délce uvidí znatelně méně lidí. Zbývá tedy už jen jedna otázka – je to ke škodě či ne? „Not everyone is cut out for everything.“