pytlik...

Ach jo, některé věci shlédnuté v dětství je lépe nechat ve vzpomínkách tak jak jsou, a nepokoušet se je oživovat v dospělosti. Jinak hrozí nebezpečí, že se z démonické, legendární, rebelské postavy válečka vyklube jen hodně špatně hrající velice slušný chlapeček bez jakéhokoli charisma. Ony vůbec i ty ostatní děti hrají velice špatně, z dialogů člověků naskakuje husí kůže a ty příběhy... no nic radši.

Reklama na běh a antireklama na socialistické školství a péči o památky.

Váleček a spol hrají lépe než v první řadě, jednotlivé epizody mají lepší děj, i když je silně kazí nepřátelský vpád malovaných dětí a dětiček. Jo jo, poučení je jasné. Mládež se sama o sobě bavit nedokáže, jenom se nudí, musí začít chodit do pionýra, aby něco zažila.

No nevím, podle mě je nejlepším kamarádem do deště Tvrdík, nikdo nedokáže držet deštník tak procítěně. Jinak se mi teda nelíbí, jak nenápaditě řešili oba kucí tu zapeklitou situaci. Racionální člověk by se obrátil do historie a vydělal by si ty peníze jinak. Když ve čtyřicátých a padesátých letech dokázala údernice Korabelnikovova obsluhovat 14 tkalcovských strojů najednou, nechápu, vzhledem k tomu, že Vaculík byl navíc muž, že nedokázal jezdit s takovejma dvaceti taxíkama najednou? Dostával by dvacet platů a nedělalo by mu problém splatit těch šedesát tisíc, i kdyby byly úročené třeba 200%. Tofi měl víc možností, jak si vydělat. Podobně jako Vaculík by samozřejmě mohl obsluhovat ve dvaceti restauracích najednou. Ale taky mohl zažalovat jistou firmu za použití jména a inkasovat procenta za prodeje tofifé, anebo mohl v kleci v zoo zaskakovat za gorilu, stačilo by, kdyby si sundal triko a začal se tvářit kapku inteligentnějc.

Jo jo, a pak že je prý lidstvo čím dál tím humánnější. Ano, středověk sice používal ty španělské boty, palečnice, skřipce či železné panny, nám ale zase v televizi pouštějí Troškovy filmy.

Dávám za pět, neboť se jedná o výborný prostředek pro rozehnání zácpy. (Mimochodem, tenhle komentář mě napadl ve snu. A pak věřte Frojdovi, že všechny sny mají smysl!)

Ať si kdo chce co chce říká, Troška je bůh. Zatímco Piccard potřeboval k potopení do Mariánského příkopu složitý stroj a roky příprav, Troška dosáhl absolutního dna lehce, rychle a jen za pomoci tenkého filmového pásu.

V poušti na Marsu úder blesku stvoří kamenného boha, který pak sám dál a dál vytváří všelijaké další bytosti. Občas mu jeho výtvory přerůstají přes ten kámen, co má místo hlavy. To když stvoří pštrosa, který ho nakonec sezobne, ale bůh jím jen tak projde ven neporušen. Přesto pak před ním v hrůze prchá, asi ta cesta pštrosem není nic příjemného, i když je jeden tvrdý jako kámen, nevím, nezažil jsem. Posléze si stvoří ženu a nakonec psa a je všem fantaziím konec, podobně jako v reálném životě.

Neřekl bych, že je v téhle pohádce Krakonoš mimoň nebo zápornou postavou, spíš má charakter nevědomé síly, která není ani dobrá ani zlá a funguje podobně jako přírodní zákony nezávisle na lidské vůli a přání. Když byť nerad vypadnu z okna, nemůžu se divit, že se dole rozprsknu, a stejně tak když babička omylem vstoupí do zakázané Krakonošovy zahrády, prostě zkamení a nikdo s tím nic neudělá. Nehledě na to, že ani pak si nežije špatně, chodit může pořád, a když jí sem tam upadne kamenná noha na obydlí jiné babičky, néni problém, skřítci ji tu končetinu zase tyčkama přistrkají. Za jediné kapku záporné postavy bych považoval právě ty skřítky. Sice babičce postaví znovu rozšlápnutou chaloupku, ale zlomyslně na stejném nebezpečném místě jako předtím. A pak už jen krvelačně čekají.

Vzteky jsem si tu rozkousal dvoje boty, já si taak zakládám na svý pověsti zdatnýho spoileristy, ale kam se hrabu na režiséra Nováka. Ten konec celý detektivky vyzradí hned v názvu filmu. Jinak, když už lékařská věda tak pokročila, někdo by měl vzít z Menšíkova hrobu DNA a naklonovat tak dva, tři exempláře. A rázem se vymírání národa překlopí v exponenciální růst populace.