pytlik...

Film působí velmi přirozeně a nikoli vyumělkovaně, je umnou kombinací věcí a příhod obyčejných i nadpřirozených. Je v něm řešena spousta otázek, které člověka trápí - např. jestli andělé umějí všichni létat, jestli jsou smrtelní, jestli člověk může plavat jako delfín, jestli se prasátko směje pouze za peníze nebo i zadarmo... Osudy jednotlivých postav obsahují mnoho poučení na závěr, např. že i ve stáří nemusí člověk propadnout žvatlavosti, ale může začít nanovo, že i s knihou odhalující smysl života se člověk štastným nestane (možná proto, že má jen první díl), že láska je nebezpečná, člověk kvůli ní ztratí rozum, ochlupení i ovlasení, tvář i tvar... Animace byla taktéž vyvedená, všechny postavy mají zajímavě našpulené pusy.

Jako komedie mi to v žádném případě nepřišlo. Příliš realisticky zpracované na to, aby se tomu člověk mohl smát. Při sledování filmu jsem pociťoval akorát nechuť a obavy z toho, jaká skličující scéna ještě člověka čeká. Jediná hvězdička je za výtvarné zpracování. Sice se k žánru komedie vůbec nehodilo, ale umělecky dopadlo na jedničku. Připomínalo mi dva klipy od Depeche Mode, Behind the Wheel a Never let me down again. Roztřesenci z Dogma 95 by si měli vzít příklad z nepohyblivé kamery a dlouhotrvajících záběrů, které perfektně vystihovaly neutěšenou realitu života těch dvou vozíčkářů.

I přes poměrně krátkou stopáž si režisér našel čas na dlouhatánské pasáže, ve kterých se v podstatě nic neděje, jen jsou provázeny typickou Liškovou hudbou. Jak už napsal gruzdej, atmosféra socialismu je vystižena dokonale. Uvědomělá Dvorská tak trochu pohrdá Brodským a označuje ho za podivína proto, že se nechce vystěhovat ze svého domku, který stojí v cestě výstavbě paneláků. Oko divákovo je potěšeno hezkou Schallerovou, aby bylo vzápětí znechuceno zjištěním, že tahle kočka chodí s Jandákem, kterého lze charakterizovat mnohými přirovnáními, bohužel však žádnými kladnými. Nepomůže ani, že se na konci rozejdou, protože ona kvůli tomu brečí místo aby jásala, no toto. Brabec je i přes svůj relativně mužný vzhled v chlapáckých postavách nepřesvědčivý od dob, kdy tak krásně ztvárnil hysterickou paní Zemanovou. A taky váhám, nakolik je tohle film vhodný pro děti... Furt je jim vtloukáno, že nemají skákat cizím osobám na bonbón a nikam s nimi nechodit, ale tady se Adam s Otkou klidně nechají odvézt z nádraží na sídliště úplně neznámou osobou a když teta není doma, neváhají a klidně jdou s Brodským k němu domů pod průhlednou záminkou prohlídky sbírky hodin. A nic se jim nestane.

No, mám-li porovnat autorské dvojice Macourka s Vorlíčkem, Smoljaka se Svěrákem a Brdečku s Lipským, za nejlepší považuji tu posledně jmenovanou. V jejich filmech hlášky a vtipné situace dosahují bezkonkurenční hustoty na jeden centimetr čtverečný pásky. A na rozdíl třeba od dua M&V u nich i to zabíjení vypadá jako taková neškodná činnost, jako kdyby se postiženým v podstatě nic nestalo, jako kdyby se měli za pět minut zvednout a nepoškozeni pokračovat dál v životě, což se taky zhusta děje. No, nějak blíže rozebírat film nemá smysl, to bych tu mohl popsat padesát stránek a stejně bych se dostal maximálně do třetiny. Vypíchnu jen to nejdůležitější: jako věčný nespokojenec a vcelku namyšlený člověk si můžu dovolit kritiku věnování, které napsal Sherlock Holmes Nicku Carterovi ("Kdybych nebyl Holmesem, chtěl bych být Carterem"). Ftipnější by bylo "Proč nemůžu být Carterem, a musím být jen Holmesem". No a taky bych vytknul baronovi von Kracmar, že blíže neudal polohu Wienerschnitzelbergu, hned bych se tam odstěhoval! Ovšem pouze za předpokladu, že tam čepujou i něco jiného než pampeliškové víno. Pampelišky mám sice rád, ale alkohol nesnáším!

Ani se nedivím, že Frič měl od r. 1938 jedno oko skleněné, já být feministkou, tak mu ho za tenhle film vyškrábnu taky. Takhle zesměšnit ženskou emancipaci, to se jen tak nevidí. O Šlemrové asi nemá smysl mluvit, ta je svou intonací (příjemně) protivná v jakékoli roli, ale Věrušku mohl pan režisér zobrazit líp než jako typickou self-womanku, která se dokáže samostatně živit jen do té doby, dokud za ní tatínek platí účty. A pak "slečně doktor" nezbyde než prozřít, zjistit, co je v životě pro ženu nejlepší, vdát se a pokojně včelařit v manželství. Nový dokázal, že mu jeho přezdívka Tygr sedí, neboť pouze muž s odvahou vesmírných rozměrů si vezme za manželku ženu, která dokáže během chvíle ukecat libovolný počet mužů do úplného bezvědomí.

Pravda, děje povídek byly řidší než spodky Varla Frištenského, nicméně díky rozhovorům mezi oběma manželi se člověk nenudil. Buď se bavil, pokud se špičkovali, nebo mu naskakovala husí kůže od hlavy až po nejspodnější část zad, když milostně laškovali. Jinak Švormové to slušelo, Valovi taky, i když pravda, trochu (víc) sportu by mu neuškodilo. Navíc prokázal nevšední talent, dokázal najít na Švormové paruce šedivý vlas

Jedna z nejlepších cimrmanovských her. Z dévédéček s ostatními hrami bohužel sálá ztráta energie tradičních herců divadla, zde jsou ale vhodně doplněni novou čerstvou lidojedskou krví a je to jen ku prospěchu. Vrcholnými scénami jsou zejména sup vometák a psycho dohadování s lidožravci ohledně osudu Cyrila Metoděje.

Při sledování tohoto seriálu jsem zamáčkl v oku slzu dojetí. Vybavily se mi totiž chvíle z návštěv cirkusu v dětství, kdy vycpávku mezi zvířaty dělaly výstupy zmalovaných klaunů, kteří prováděli vysoce předvídatelné vtipy za neustálého šklebení a přehrávání grimas... Ach bože, ta trapnost, jakou jsem už jako malé dítě cítil. U IT jsem zažil naprosto totéž, akorát pravda, abych nekřivdil, někteří herci v tom seriálu nejsou tak zmalovaní. Začal jsem tento seriál sledovat v češtině, tak jsem si říkal, že je to třeba jen dabingem, ale po přepnutí do AJ musím říct nee, dabingem to skutečně nebude. Shlédnul jsem první tři díly a na další se už za svého života dívat určitě nebudu. Tak jako tak mi je po smrti pustí čerti v pekle, tak co.

Film s dokonalými somnambulními účinky, který nastolí v duši svým pomalým tempem zvláštní klid. Božídara vytvořila fakt originální postavu, ačkoli jsem snímek viděl před několika dny, pořád si na ni občas vzpomenu... ta její melancholická pasivita, bezbrannost, oddanost nepříznivému osudu... Jinak se film nebojí zodpovědět otázky, které člověka při jeho sledování napadnou, ovšem činí tak takovým způsobem, ve srovnání s kterým jsou promluvy Pýthiiny vrcholem srozumitelnosti. Např. když se Matyáš zeptá Božídary, proč si ten zázračný strom nenajdou sami, když mají takové prostředky, létají si vesmírem kam je napadne, ona odpoví, že lidstvo tady na Zemi je rozdělené nebo něco v tom smyslu. Nebo když Brodský namítá, že na Plejádách nemůže být život, protože je tam příliš vedro, ona odpoví, že jejich planetu chrání umělý štít. Mně to tak nějak dodnes vrtá hlavou, aby vznikl vyšší život, už tam ta ochrana musela být. To ho jako vědomě vytvořily ty chuchvalce bílkovin v tamějších oceánech? Hm, to tedy klobouk dolů, asi slušnej oddíl!

To jsem takhle jednou musel večer umývat nádobí a pustil jsem si k tomu televizi, abych si tuto nikterak zábavnou činnost nějak zpestřil. Jaká byla moje radost, když jsem zjistil, že dávají „Akci v Istanbulu“, která podle svého názvu slibovala dramatickou podívanou pro tvrdé chlapy, tedy přesně to, co potřebovala má duše pošramocená vykonáváním oné podřadné práce vhodné leda tak pro ženy. V duchu jsem se smířil s tím, že budu od nádobí často odskakovat, abych shlédl ty časté akční scény. No jo, ale uplynulo deset minut, uplynulo čtvrt hodiny, pak půl, a já jsem nemusel odběhnout ani jednou. Vlastně jednou jo, páč jsem se chtěl přesvědčit, zda mám skutečně puštěnou televizi, neb ten nepřetržitý proud poklidných mono- a dialogů spíše připomínal rozhlasovou hru. No zkrátka jsem poslouchal ty zajímavé debaty a najednou mi přišlo to umývání nádobí jako činnost strašně vzrušující a nedoceněná. Ono se to nezdá, ale je to velice tvůrčí práce – člověk vytvoří ze špinavého čisté, může na odkapávači vytvořit z talířů a příborů všelijaké složité sestavy, stavby, kam se hrabe lego. Když tak člověk loví rukou v zakalené vodě ve dřezu, může si představovat, že je slavný archeolog a se vzrušením čekat, jaký poklad vytáhne… No zkrátka ani nevím, jak ten film nakonec dopadl.