Spiker01

Ze začátku jsem odolával a šel do toho způsobem, "Ricky, nejsem žádnej tvůj extra fanoušek, prostě mě po náročném dni pobav." A to Ricky Gervais do puntíku splnil a rozesmál mě opravdu nahlas, což mi tak přijde, že je stále náročnější. Obzvláštně v dnešní době přehnané korektnosti je to záhul a ta vlna odporu je masivní. Jasně, chápu, že mnoho lidí nesdílí tento typ humoru a může je urážet a třeba scéna s masturbací tam vůbec nemusela být. Ale mě celkem pobavila a jsem zastáncem toho, že humor by neměl mít hranice. Ať si každý vybere, jestli ho baví inteligentní, rasový, antisemitský nebo černo-černý a ten vnímá, stejně jako já, který zbytek ignoruje. 100%

Ze začátku jsem si říkal, co jsem si to pustil, ovšem k mému překvapení je Leo animák s přesahem nejen pro děti, ale i dospělí si v něm to své najdou. Adam Sandler má skvěle napsanou postavu a svým přistárlým dabingem dokázal Leovi vdechnout velkou část svých sympatií. Velmi milé překvapení, které jsem si užil mnohem více než jsem mohl čekat a to jsem slyšel už předtím dobré ohlasy. V době kdy mě animáky úplně pouštějí je to o to cennější skalp.

Velmi mě v takovém filmu překvapil ten cit pro ty vzpomínky z dětství a lásku k tomu sportu. Hynek Čermák je dokonalý mentor dětí a hnací motor celého filmu a skupina těch hokejistů je vybraná velmi dobře a u nikoho nebolí jejich herectví, což je velký problém českých filmů i seriálů. Tvůrce Dan Pánek to měl lehčí v tom, že ho Nagano přesně trefilo ve správném věku a těžší naopak v tom zhmotnění vzpomínek na plátno (dobové reálie naprosto přesné, co si pamatuji ze svého dětství, ne tolik vzdáleného od děje filmu, jen ta Angličtina pro samouky ve škole mě trošku trkla), ale dle mého se to povedlo výborně a pětikvalt uděluji za perfektní režii a neokoukanou kameru hlavně v druhé polovině. Nyní jen budu doufat, že postupně film vyhoupne do červené, kam bezpochyby patří i kdyby to byla pro většinu lidí jen pohodová sedmička.

Mám pro tyhle akčnáky slabost a Matka by si zasloužila tak o 20% lepší skóre. Samozřejmě, že to není instantní klasika, ale oproti digitálnim zrůdnostem typu Rachel Stone tu šlape atmosféra, charisma hlavní herečky a dokonce i ta akce. Zasloužený hit na Netflixu a snad bude více takových než těch druhých zmíněných.

Detektivky nejsou mým oblíbeným žánrem, obzvláště ne Poirot, ale jelikož jsem viděl předchozí dva, chtěl jsem si i třetí (pravděpodobně poslední) dát, zvláště když je v takovém pěkném balení na Disney+. Kamera je skutečně nádherná a zvláště začáteční imaxovsky roztažený průlet Benátkami skutečně stál za to. Posléze se začne rozprostírat wodunit příběh, v jehož odhalování jsem nikdy nebyl extra dobrý a další variace na to mě v ničem neobohatila. Kenneth Branagh je pořád výborný Poirot a zároveň režisér, má tuhle látku rád, ovšem tématicky mě bavila více pompéznější a dražší Smrt na Nilu. Nyní Disney seškrtal rozpočet (a vybral méně známější herce), což stejně nestačilo na pokrytí nákladů, takže otázka jestli se dalšího příběhu dočkáme.

Cronenberga jsem nikdy extra nemusel a i když nám nadělil následníka v podobě jeho syna, i on sám si přece jen ještě chce pár filmů nadělit. Crimes of the Future dle vlastních slov už chtěl natočit kdysi dávno a na filmu je vidět, že si dal na svém vysněném projektu záležet a je taky patřičně divný přesně tím způsobem jakým je režisér znám. Což pro mě jeho nejlepší film Východní přísliby třeba není. Tady si opět hoví v zásazích do lidského těla a je to mnohdy až příliš znepokojivé, naštěstí ne úplně nudné, leč po hodině už jsem maličko začal tápat, jestli to někam směřuje. Nakonec za mě průměr, jsem však rád, že jsem jej dohnal kvůli hercům, protože třeba Viggo Mortensen si role hodně vybírá a nejen hrudník Léa Seydoux nikdy neomrzí. PS : to Gigerovo křeslo mě hodně znepokojovalo a moc jsem nepochopil, jak vlastně funguje.

Dlouho mi trvalo, než jsem se konečně prokousal i druhou polovinou, což bylo způsobeno nejen neochotou prodlužování předplatného, ale také jistou natahovatelností seriálu v jednom Silu a před oznámením druhé série jsem počítal spíše s minisérií a že se ven podíváme třeba po třech dílech. Ovšem druhá polovina mi to vynahradila, i když jsme přišli o pár zajímavých postav (třeba ještě některé uvidíme) a nevím jak to popsat, ale Rebecca Ferguson tu má úplně jinou auru než třeba v MI nebo Duně a nějak jsem se s ní moc nedokázal zžít. Ovšem samozřejmě jsem rád, že tu hraje stále ona. Jen teď musím doufat, že se do začátku druhé a dalších sérií nedozvím nějaké pikantnosti z knih.

Prvních pět minut jsem si hrál na mobilu, pak se to rozjelo a já se nemohl nabažit všemožných absurních situací, kdy se Cage zas po letech dokáže naplno vyřádit v kinech, tentokráte však podle dobrého námětu a chce se říci i kvalitního scénáře. Nečekal jsem ale, že se budu skoro celou dobu smát a užívat si momenty, kdy přestárlý a neatraktivní Cage myslí na mladou dívku nebo jinou posléze vraždí hitmanovskou strunou. Možná tak ani film působit neměl, ale já si jej užil po svém a věřím, že je to letošní hot-take od studia A24 na Oscary.

Nebýt první půl hodiny, která mě moc nebavila a obával jsem se přehajpovaného kousku, tak to pro mě byla jasná pětihvězdička. Třeba na druhé zhlédnutí. Spike Lee mě celkem dostal svou mnoho-vrstevností a zároveň netypického zakončení, které by bylo v každém jiném filmu, že zkrátka jeho režii tu musím vyzdvihnout. A stejně tak scénář a Denzela, který je v té herecké poloze, kterou máme nejradši a neskutečně válí a i z nižšího platebního stropu dokáže povodit ty lobbisty.

Snyder byl kdysi pro mě nejprogresivnějím filmařem z hlediska vizuálu, po zhlédnutí Rebel Moon si však musím malinko zabrblat, přičemž jsem představoval si od největšího sci-fi Netflixu pro letošní rok jinačí hody. Jsem tak trošku purista, mám rád čistý obraz ve vysokém rozlišení a jelikož Enko na dobré příběhy nedá, cením alespoň jejich požadavky na natáčení na digitál ve 4k. Rebel Moon je však čistě digitální fraška (Rachel Stone je furt ale horší), kde mě to trhalo za oči a spílal jsem, že se tvůrci drobet více nesnažili buď o realističtější barvy nebo praktické efekty. Zajímavé pro mě však bylo, že předcházející digitální hrátky (například 300) pro mě tak otravné nebyly. Jsem zvědav na druhý díl, kdy už nutnou expozici máme za sebou a mohlo by se tak jednak o zajímavější kousek. I když z hlediska vizuálu půjde o totéž, příběhově už víme, že nemáme čekat nic objevného (takové Star Wars od něj bych opravdu vidět nechtěl), ale doufám, že to bude alespoň záživnější guilty pleasure. Tohle už si znovu nepustím, i když jsem se spíše bavil než nudil. PS : Sofia Boutella je tu suprová (nejlepší bod na filmu), Charlie Hunnam naopak dost upozaděn (všimněte si, že půlku filmu vůbec nemluví) a hrozně mi připomínal Travise Fimmela.