Vajonek

Tenhle počin bych pomyslně rozdělila na dvě poloviny. První tři díly skvělé, napínavé, vtahující, člověk se nemohl dočkat, jak se to bude dál vyvíjet. Cca od čtvrtého dílu už to z mého pohledu ale začalo trochu pokulhávat, už to nebylo tak zajímavé, některé věci se jevily poněkud přestřelené, začalo se to táhnout. Předností minisérie je určitě výborné herecké obsazení a výkony, asi vůbec nejvíce se mi líbil dětský herec Noah Jupe, Nicole Kidman mě postupně začínala naopak trochu štvát tím svým stále hodně podobným lehce umělým výrazem. Hodně se mi líbila úvodní znělka, video s holčičkou i libý zpěv Nicole Kidman k tomu, připadalo mi, že to (vzhledem k ději seriálu) bylo přesně akorát něžně děsivé. Skoda, že si serial jako celek neudržel svou neotřelost a napínavost až do konce (jako se to například podařilo jinému seriálu z kolébky HBO GO z poslední doby, rovněž kratší sérii Vlast). Takto to v celku vidím tak na 75-80 % a slušné čtyři hvězdičky.

"...A tak jsem plakal. Protože nevím, jestli tě mám ještě rád. A nevím, co si bez toho počnu..." Hodně silné. Tak nějak obyčejně lidsky. Pořád úplně stejně, jako když jsem to viděla před lety poprvé. 90 %.

Tak já úplně nevím, co si o tomto filmu myslet a jak ho hodnotit... Na úvod mohu říci, že jsem se na něj opravdu hodně těšila, protože mám ráda Billa Murrayho a jeho spolupráce se Sofií Coppolou v podobě Ztraceno v překladu patří k mým největším filmovým zážitkům vůbec. No a tak jsem se teď asi podvědomě těšila na podobný zážitek (když navíc popis zápletky působil více než slibně) a z toho pohledu moje (asi až moc vysoká) očekávání V úskalí nenaplnilo. Pokud si promítnu, co jsem těch 96 minut sledovala, napadá mě, že to vlastně bylo tak trochu o ničem, žádná pořádná zápletka, vyvrcholení, pořád jsem čekala, kdy už se něco začne dít a ono nic. Moc mi k sobě neseděl ústřední manželský pár v podání Rashidy Jones a Marlona Wayanse, nebyla mezi nimi žádná chemie, jejich dialogy byly povětšinou takové dosti ploché, plné prázdných frází. Kdo se k sobě ale hodil naopak naprosto perfektně, byla Jones s Murrayem jako dcera a otec, nedokážu to moc popsat, ale prostě jim to spolu sedlo. Přirozený herecký projev Jones i její postava jako taková na mě vlastně asi působily ze všeho nejsympatičtěji, ač tedy byla Jones docela často ve společných scénách poněkud zastíněna Murrayem (to už je zřejmě skoro takový úděl Murrayho hereckých kolegů obecně). Murrayho Felix už mi jako postava tolik sympatický nebyl, některá jeho rádoby hluboká životní moudra na mě působila spíše trapně a u jeho vtípků jsem se zase až tolik nepobavila. I když má Murray stále obrovské charisma (proto si asi ty scény s prakticky jakýmikoliv hereckými partnery také pravidelně krade pro sebe), tady na mě místy působil trochu unaveně a ve svých (předpokládám že zase asi často improvizovaných) monolozích a dialozích pro mě nebyl tak přirozený, jako je u něj zvykem. Takže (ač mě to opravdu mrzí) úplně nesdílím názor některých zde, že je na něm vidět, jak si hraní v tomhle snímku mimořádně užívá. Na druhou stranu jeho výkon se určitě nedá označit za nějak vysloveně špatný. Jak už jsem zmínila výše, funguje souhra mezi ním a Jones, což asi dělá hodně, mimořádně se mi třeba líbily také jeho společné scény s vnoučaty, no a charisma z něj prostě pořád čiší, tudíž je na něj i jako na mírně unaveného a místy trochu v křeči chlapa pořád radost pohledět, i když třeba jen sedí, hledí a nic neříká. Celkově mám z filmu vlastně docela příjemný pocit a jako nejvýstižnější mě teď napadá slovo "překvapení". Jsem překvapená, že i přes řadu nedostatků, které na tom snímku vidím, u mě z nějakého důvodu, který vlastně neznám, ten film působí ve výsledku docela dobře. Určitě ne jako Ztraceno v překladu, s nímž to asi nemá ani smysl srovnávat a které mělo zřejmě určité neopakovatelné kouzlo, dokázalo probudit spoustu emocí (ač vlastně také nebylo nějak dějově složité). Ale pozitivní dojem prostě z nějakého záhadného důvodu převažuje. Asi si budu muset V úskalí po čase zopakovat a třeba tomu přijdu na kloub (nebo na mě bude zase působit úplně jinak, ani bych se nedivila). Aktuálně slabší 4 hvězdičky a 70 %.

Tak tady není co řešit, jasných pět. Ze skutečných událostí, které samy o sobě bývají jako podklad uměleckého díla vděčné, se zde podařilo vytěžit (v dobrém slova smyslu) maximum. Výborné herecké výkony (za mě vůbec nejlepší předvádí Mark Rylance jako jeden z obhájců), atmosféra, emoce, které se daří přenést na diváka (několikrát jsem měla během sledování chuť milému panu soudci zakroutit krkem). Výhodu budou asi mít při sledování lidi, kteří jsou s představovanými událostmi dobře obeznámeni, protože dialogy jsou hodně svižné a obsahují různé narážky, ve kterých se člověk může chvílemi trochu ztrácet, nestíhat. Myslím ale, že i neobeznámený divák si z tohohle snímku odnese mnohé. Třeba si uvědomí, jak důležitá je spravedlnost a jak ubíjející nespravedlnost, jak podstatná je svoboda slova, odvaha protestovat proti útlaku, zvůli, nekompetentnosti těch, co jsou u moci. Že i ti, kdo mají o cestě ke společnému cíli každý jinou představu, si mohou jednak někdy prohodit role, jednak společně něco dokázat a jeden druhého si vážit. A hodně dalšího. A film si mohou užít i ti, kdo až tolik nechtějí řešit politické a lidskoprávní otázky, protože mohou pořád sledovat dobře vystavěnou, natočenou a zahranou podívanou. Místy je snímek sice takový typicky americky "velký" a trochu patetický (hlavně v závěru). Podle mě se to ale pořád ještě daří dobře vybalancovat a celkový dojem je vynikající film, který má prostě vše, co má dobrý film mít. 90 %.

Tenhle film je pěkně natočený, je tam pár (i pro heterosexuála) vzrušujících vášnivých scén (i když vzhledem k popisu jsem té erotiky čekala tedy mnohem více). Jinak mi připadá, že se tam toho ale nic moc zvláštního neděje a je to celkem nuda. Postarší chlap furt chodí sem a tam po fabrice, okolo fabriky, do bazénu (kde se vyskytuje na celkový počet chlapů nějak podezřele moc gayů), líbí se mu zřejmě více jiných chlapů (zaráz), tak na ně dlouhé minuty zírá, do toho se mu občas zdají trochu zvláštní sny, přitom pořád vypadá, jako že vlastně moc neví, co se sebou (což vzhledem k jeho věku působí místy až trochu zvláštně a směšně). A na konci asi dojde svého štěstí v eukalyptovém lese... Nevím, možná homosexuální divák tenhle film docení více, mně to ale nic moc neříkalo, nerozumím, co je na snímku tak mimořádného a proč byl vlastně natočen. 40 %.

A mně se to líbilo. Není vždy třeba, aby bylo ve filmu vše vyřčeno a aby nějak začal a jasně se uzavřel. Tenhle snímek je o pocitech, mezilidských vztazích, jedné obyčejné ženě, která tak trochu neví, co se sebou. A takové tápání se občas přihodí mnohým z nás. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, dokázala jsem se do ní docela dobře vcítit a tak jsem si film užila, ač nebyl úplně veselý a oddechový. 80 %.

Na začátku by se mohlo zdát, že v této sérii půjde pouze o nalezení jednoho viníka, pomstu či dosažení omluvy. Jedná se ale nakonec spíše o velmi pečlivě vystavěnou studii mezilidských vztahů, do kterých zasáhne jedna velká osobní tragédie, to celé na pozadí historické reality. Skvěle se zde pracuje s retrospektivami, ze současnosti do minulosti a zase zpět se přechází úplně přirozeně, divák se v tom nezačne ztrácet tak, jako se to někdy za využití tohoto prostředku u jiných seriálů či filmů děje. Naopak vhodně volené prolnutí současnosti a minulosti pomáhá celý příběh lépe pochopit. Tím, jak se vracíme do těch stejných okamžiků v minulosti v jiných perspektivách a mezitím celé vyprávění postupuje, dokážeme ty stejné události vnímat pokaždé trochu jinak, jednotlivé střípky postupně tvoří výslednou mozaiku osudů několika lidí, které jsou nenávratně poznamenané lítými společenskými boji, jež se těch lidí najednou začnou až moc osobně dotýkat. Velmi se mi líbilo, jak propracované byly na poměrně malém prostoru osmi dílů charaktery jednotlivých postav, jak výborně herci své postavy zahráli. Mnohdy stačilo pouze chvíli pozorovat danou postavu projevující se beze slov, aby se člověk do ní dokázal vcítit. Zároveň nebylo ukázáno a řečeno vše, takže měl divák prostor si řadu věcí domýšlet, uvažovat, jak to či ono asi bylo nebo mělo být, proč se ten či onen nějak zachoval. Přestože byla v této sérii řada míst, kde se toho objektivně tolik nedělo, nebyly zde žádné dialogy atp., mělo to spád, člověka to vtáhlo do děje, ani chvíli se nenudil. Autentickému vyznění určitě pomáhalo i to, že jednotlivé postavy byly všechny lidmi s klady i zápory, nic nebylo zcela černobílé, nikdo nebyl úplně bez viny. Každý se po svém snažil vyrovnat s těžkostmi, které ho potkaly, i když bylo dopředu mnohdy jasné, že se nedočká tak úplně šťastného konce. A když jsme u těch konců, tak závěr téhle série se podle mého také mimořádně vydařil - nebyl to žádný patetický happy end, kdy by si všichni všechno vyříkali a vše se zalilo sluncem, dočkali jsme se ale určitého uzavření celého příběhu, které přineslo alespoň nějakou naději a smíření do budoucna tam, kde to jako dřív už prostě nikdy být nemůže... Jedna z nejlepších sérií, které jsem za poslední léta viděla. 90 %.

Když zajímavý, inteligentní, schopný člověk zaujatě vypráví o svém pestrém životě a práci, která ho naplňuje a v níž toho mnoho dokázal, asi z toho nemůže vzejít špatný film. 85 %.

Film jsem si dala až dnes jako poctu Seanu Connerymu a nemohla jsem zvolit lépe. Tenhle snímek je výborný prostě po všech stránkách. Od takové veselé "kovbojky" se postupně rozvine do dramatu, u něhož vám téměř doslova tuhne krev v žilách (u scény na nádraží mi málem popraskaly všechny kosti v těle, jak jsem byla napnutá), přitom si po celou dobu udržuje jakousi lehkost, vtip, půvab (i přes ty litry prolité krve). Skvělé herecké výkony, hudba, kostýmy, dobová atmosféra, dialogy, příběh... Prostě top. Jasných pět hvězd a 95 %.

Byla by to hodně dobrá komedie a někteří vystupující by se možná mohli uživit jako skvělí komici. Kdyby ty výpovědi nevycházely z tak tragické reality... Путин, мы тонем в фекалиях... 80 %.