Stavebná jama

Drsné! Jako rusistka si o Rusku nedělám iluze. Vím, co je na Rusech dobré a co ne. Toto ale mluví v mnohém samo za sebe. To nejsou cizinci, kteří mohou mít na Rusko svůj kritický náhled zvenčí, aniž by tou realitou žili v přímém přenosu, leč sami Rusové, kteří mluví dost tvrdě nejen na adresu zkostnatělého systému, ale především prezidenta Putina. Někteří jsou již tak zoufalí, že jim ani nevadí, jaké to bude mít pro ně následky. Někteří se ještě snaží si pomoc nějak vyprosit. Jiní už si neberou servítky. Když se však nad tím člověk zamyslí hlouběji, je vůbec nějaká cesta, jak z toho ven, pokud se za to nevezmou právě sami lidé? Nemyslím jen výměnu nahoře, protože i tam, když se to vymění, myslím, že prostí občané to skoro nepoznají. Spíš si říkám, že se musí lidé pomalu začít více spoléhat sami na sebe, na své vlastní schopnosti a měnit si to tam, kde to jde, vlastními silami a domáhat se, aby v tom smyslu byly měněny i zákony. Je to běh asi na hodně generací Rusů a je mi z toho dost smutno, protože mám ruskou kulturu moc ráda. Samozřejmě by stálo za to jednotlivé příběhy nahlédnout hlouběji, aby člověk ještě lépe vhlédl do reality, aby to nebyly jen krátké výkřiky bez širšího kontextu, na druhou stranu byl toto asi i režisérský záměr. I tak ale přemýšlím nad jednou věcí, zdali by nestálo za to udělat i sestřih toho, kde to nějakou měrou funguje, protože o takových případech vím také. Aby to ve výsledném efektu nepůsobilo jen depresivně. V závěru se mi v hlavě objevil obraz ze tří filmů režiséra Bykova, který mnohé tyto problémy rozvinul do jednotlivých příběhů: Žiť, Durak, Major. (16.04.2021)

Chápu všechno to zoufalství plynoucí z bídy a korupce křížené s neschopností populace aktivně konat (o vládě ani nemluvě). Je ale rozhodně škoda, že tu nezazněl názor i nějakého spokojeného občana (nebo aspoň optimisty, kdyby se nikdo spokojený nenašel. :)). Třeba jen jako takový bonbonek na závěr, pro srovnání. (08.02.2023)

Říká se, že všeho moc škodí. U tohoto filmu to platí dvojnásob. Koncept se mi moc líbil, avšak po polovině filmu můj zájem klesal k nule a vydržet u toho byl boj. Musím vyzdvihnout, jak se jednotlivé vzkazy mezi sebou prolínaly a přechody byly tematické. S tímto konceptem by bohatě stačilo 30 minut, více určitě ne. Jedná se o drsná témata a mělo by se o nich vědět, to nic nemění na tom, že by se o všem mělo ve filmu mluvit desetkrát. Jako vtipné jsem vnímal asi tak 3 věty, zbytek byl smutný a přepadala mě snůška silných pocitů. Jsem rád za zhlédnutí, ale víckrát už nikdy. (24.03.2021)

Mazec. Na začátku jsem si trošku popletla žánry. První pětiminutovka mě totiž nalákala slibnou porcí zábavy v podobě neuvěřitelně absurdní komedie. Stavební jámy hloubené napříč celým Ruskem pobavily. Říkám si: "Fajn, to se zasměju. Přesně tohle teď potřebuju." Čím déle mi ale probíhal sestřih videí z youtube před očima, tím větší zmar se mě zmocňoval. Fakt buďme rádi za to, kde žijeme. (04.11.2020)

Skrytá tvář Ruska. Na druhou stranu za dob Jelcina měli nižší platy než na Ukrajině a v obchodě jen okurky a hořčici. Nyní mají možná i třikrát větší plat než Ukrajinci a Bělorusové a obchody nacpané zbožím. Módní textil větší výběr než v Itálii. (02.11.2020)