Obyčajní ľudia

Pokazde kdyz film natoci herec, vsichni maji tendence mu nadrzovat, obzvlast kdyz se jedna o jeho debut, plati to jak pro beznou populaci viz. zdejsi hodnoceni, tak pro akademiky, viz. 4 Oscari. Obcas nastane zlata vyjimka, kdy se jedna skutecne o masterpiece viz. Gibsonuv Braveheart, ale vetsinou je to jen prehypeovana bublina, ktera konci silnou nudou viz. treba Costnerovi vlci, nebo prave Redfordovi Ordinary People. Netvrdim, ze to dopoadlo jakkoliv katastrofalne, ale podobne rodinne drama se te nude mohlo vyhnout jen velmi tezko. Spatruji v tom filmu ale velmi zajimave a pravdive poselstvi - muzi se muzou snazit resit problemy jak komplexne chteji - analyza, navstevy psychoterapeuta, pokusy o sebevrazdu atd. - zbytecne, ve finale totiz temer vyhradne plati pravidlo, ze za vsechno stejne muze zena. 5/10 (27.04.2011)

Co dodat : "Všichni lidé, s nimiž se setkáváme, mají své osudy, které ovlivňují jejich chování, ale na to příliš málo myslíme. Očekáváme, že budou reagovat tak, jak bychom zareagovali na jejich místě my, a proto jim v naprosté většině případů nemůžeme rozumět, nemůžeme je pochopit................". Simmel Johannes Mario (01.09.2012)

Scénář: Alvin Sargent .. Byl jsem mooc mile překvapený! Robert Redford poprvé na režijní stoličce a hned je z toho jeho osobní vrchol a laťka postavená tak vysoko, že jí dosud nedokázal překonat. Výtečné, silné a stále současné komorní rodinné drama ozdobené úžasnými hereckými koncerty. (18.04.2005)

Já nevím, jestli u toho sestavování programu vůbec někdo přemýšlí, když takováhle kláda startuje ve čtvrt na jednu v noci... Už zítra je konec světa a takhle na něj ani nebudu pořádně odpočatý. Jinak na filmu oceňuji jeho nezpochybnitelnou kvalitu, i když jedním dechem dodávám, že ne vždy je největším zážitkem jízda v nablýskaném meďorourovi. (20.12.2012)

85%. Excelentní konstrukce rozkladu rodinných, společenských i individuálních vztahů po emocionálně silně traumatické události, která se vyprávěním nesnaží být ničím víc, než obyčejnou povídkou o obyčejných lidech, avšak v jádru působivého scénáře skrývá silný psychologický rozbor tabuizovaných vzorců, o kterých se nikdy nemluví, natož aby se prožívaly; a ono to funguje. Empatie čiší ze všech stran, ze všech scén i postav, perfektní výkony zde podávají herci v čele se skvělým Donaldem Sutherlandem, kterého jsem potud z nepochopitelných důvodů spíše přehlížel; myslím, že po Ordinary People měřítka upravím. Kontextové vnímání rozmanitých vzorců chování tří hlavních postav, jejich motivace a proměny vzájemných pocitů, zavánějící zdánlivým pocitem nutnosti držet se stereotypních paradigmat, do sebe zapadají, jako by jejich vývoj psal sám život; zoufalství navazující na minulé události a gradace iluzorního pocitu viny na vás jako diváka dopadá jako rosa na trávník; překvapivost některých momentů, stejně jako reakce postav na ně berou dech. Aby také ne, Alvin Sargent své nesporné scenáristické kvality prokázal už sedm let zpátky v Paper Moon a zde, ve vrcholné formě, předal "zelenáči" Robertu Redfordovi žezlo, které se zdálo býti obrovským soustem, leč ten jej zvládl s talentem sobě vlastním a vznikl z toho pro mě osobně zatím jeden z nejlepších režisérských debutů vůbec a zásadní snímek s překvapivě osvobozujícím závěrem, jehož psychologické dopady by měly být otevřeny všem. Špičková záležitost. (31.12.2014)