Vajonek

Na jednicku tenhle film bezesporu nema, najde se tady hodne veci, ktere kazi celkovy dojem (hodne jednoduche dialogy, predvidatelny dej a jeho banalita, prilisna podobnost hlavni zapletky s predchozim filmem, ustredni par mi dohromady nejak neladi, hlavni hrdinka je pro me porad nejak 'toporna a nemotorna', takze se ani nedostavuje kyzeny pozitek z tance jejiho a jejiho partnera). Na druhou stranu bych snimek zase uplne neodsuzovala, najdou se v nem prijemna hudba i tanecni vystoupeni, herci take nekonaji spatne (treba rodice hlavni hrdinky se mi libili, stejne jako vlozeni motivu jejich drivejsi tanecni drahy do pribehu).

Muzikál (opereta) s nepříliš hlubokomyslnou zápletkou, všichni se usmívají, jsou takoví uměle barevní a jdou si za svým snem jednou bydlet s drahým protějškem v samostatném bytě. Propaganda je zde hodně patrná, působilo to na mě jako taková místy úsměvná, místy nudná a trapná blbost, na které se ale určitě dají najít i pozitiva. Herci jsou docela uvěřitelní, taneční vystoupení, hudba a zpěv na vysoké úrovni (i když mnohem více, než takovéto přehnaně veselé, "líbivé" melodie, mě zaujala Šostakovičova díla s vážným podtónem), některé scény a dialogy nepostrádají vtip (např. lavička, na kterou když si někdo sedne, je rázem silnější a mluví pravdu; Sáša a Máša hovořící o libém tónu zvonku jejich nového bytu,..) Závěr s "letícím" Borisem vážně nemá chybu:) Co se mi ale z tohoto snímku v paměti uloží asi nejdéle, je socialistická šeď zahalená do veselého barevného kabátu, absurdnost tohoto veselí a optimismu navzdory existujícím problémům, jakási zbytečnost celého tohoto dílka..

Docela jsem se na tenhle projekt těšila, minisérie ze zákulisí novinářské práce mi zněla lákavě. Nadšení se ale nedostavilo, u posledního dílu jsem se vyloženě těšila, až to celé skončí. Pro mě to bylo nudné, žádná pořádná zápletka, skákalo se od jednoho k druhému, člověk se v tom buď začal ztrácet nebo nevěděl (a ani se posléze nedozvěděl), proč je ta která scéna zařazena, co tím chtěl autor říci. Abych jen nekritizovala, tak pochválit lze určitě herecké výkony - ať už to byl Bartoška, Voříšková nebo Jiráček v roli ukázkového slizáka - všichni se mi zdáli uvěřitelní. Bohužel herci to celé nezachrání, takže za mě cca 40%.

Čelisti jsem viděla už několikrát, pořád se mi ale líbí stejně (možná více) jako při prvním zhlednutí. Skvěle vystavěný, promyšlený a natočený horor, kde nějak nevadí, že je patrné, že žralok není skutečný - i přesto, že je to vidět, člověk se leká (několikrát jsem sebou dokonce trhla, což se mi ani u novějších hororů prakticky nestavá a v noci po zhlédnuti se mi dokonce zdálo, že na mě útočí nebezpečné zvíře - co na tom, že místo na lodi jsem ve snu stála na posteli a zakousnout se do mě chtělo místo bílého žraloka divoké prase:)), napětí se stupňuje..Pochválit lze herecké výkony (od matky žralokem sežraného chlapce až po šerifa Brodyho, u něhož je mi sympatické, jak je až do závěru takový bojácný, drží se zpět a na konci se projeví naplno, raduje se jako malý a nechce se mu ani věřit, co on, obyčejný otec od rodiny, který se bojí vody, dokázal), o hudbě asi netřeba hovořit (určitě je mnoho lidí, kterým se titulní motiv v různých situacích vybaví, je to dle mého nesmrtelná záležitost)..