Recenzie (738)
Silnější než život (1956)
Co dokáže pár zrcadel a temných stínů... James Mason je ve své roli přímo ďábelský, z jeho kazatele mi mrazilo v zádech. Škoda toho hepáče.
Nesnesitelná lehkost bytí (1988)
Co Kundera vyslovil ve dvou řádcích, zobrazuje film v 10-15 minutách. Krutě zdlouhavé, zjednodušující a povrchní. Reálnost prostředí nulová. Když "Češi" mluví anglicky a přitom se oslovují (s příšerným přízvukem) českým "Achoj Jiřřři...", v pozadí jejich anglické konverzace zní ruchy v češtine... je to na omdlení. Českost zredukovaná v nápěvky hymny a všudypřítomné vlajky. Adaptace příšerná, film sám o sobě taktéž.
Sestra (2008)
Zajímavý a osvěžující vánek v naší současné kinematografii, který však většina (nejen) zdejších konzumentů, vyjma dwiho a možná pár dalších, pošle někam do háje.
Stalo se jedné noci (1934)
Po letech cynik dospěl a ze 2 zvyšuje na 4. Původní komentář pro pobavení ponechává. ___Ach jo. Copak ty nafintěné slečinky z Hollywoodu nevěděly, že před spaním se musí odlíčit, vyčistit si pleť, použít tonikum a pak nanést noční krém? Usínají a probouzejí se s dokonalým make-upem, jako by se nic nedělo. To mě sralo mnohem víc, než manýry rozmazlených slečen, které by si bez peněz a vlivu svého papá ani neprdly. A skutečnost, že jim podlehne docela normální chlap s naivní představou, že ji za tři dny změnil, nepochopím.
Brightonský špalek (1947)
Malé britské překvapení. Podle románu a scénáře Grahama Greenea (=záruka kvality) natočili bratři Boultingové (John režie, Roy produkce) takový malý noirový pokládek. Vizuální stránka geniálně propracovaná a plná svěžích nápadů, při jejichž sledování musí každý noirový fanda prožívat slast. Zobrazení jednotlivých postav, propracovanost jejich charakterů brilantně vyzdvižená obrazovou stránkou - nádhera. A o narativních vychytávkách nemluvě. Postavy slepců velmi potěšily (odkaz na Langa?) a závěrečná scéna totální katarze - nebojím se říct, že ve scénáři si ji Greene přepsal do mnohem, mnohem lepší a úchvatnější podoby než v knize.
Chlapec A (2007)
Velmi pěkné narativní hrátky, přesvědčivost, emocionalita a oduševnělost.
Dva muly pre sestru Sáru (1970)
Za nadrženého Clinta a scénku ve vaně bych klidně dala i 5. Skvěle jsem se bavila.. :-)
Vrana (1994)
Tak jsem si přečetla komiks, který mě příliš nenadchl a pak znovu (potřetí) se podívala na film, který je, uznávám, ještě slabší (a jeden z nejslabších článků je právě Brandon Lee). V dětství (a ještě nedávno) jsem pro Vránu měla fakt slabost, ale teď zjišťuju, že už jsem pravděpodobně definitivně dospěla.
Simon Birch (1998)
Asi jako kdyby z vaší nejoblíbenější knihy vyrvali několik stran a jejich obsah použili jako inspiraci k natočení filmu. Není to špatné, ale Irving je o hodně moc příček výš. Jo a zajímalo by mě, kolik Jim Carrey dostal za svůj "velký" výkon zde...
Pán prstenů (1978)
Narvat děj 1 a půl knížky do 2 hodin a na zbytek se vykašlat, to je fakt drzost a urážka. Myslím, že všechny děti tehdy musely Pána prstenů nenávidět, když se dívaly na toto a čekaly od toho pohádku. Všechny postavičky do jedné byly směšné. Nejvíc mě pobavil vzhled balroga - lev křížený s netopýrem. Stromovous měl taky ránu. A fakt, že Galadriel vypadala úplně stejně jako Eowyn, jejíž funkce se omezila jen na několikavteřinové stání a čumění za trůnem...Bylo to utrpení.