Nesnesitelná lehkost bytí

Přesto, že je Kaufman hodně důsledný a předkládá i pro českého diváka reálně vypadající české předměty (dopis je nejen psán v češtině, ale je i velice blízko tomu, jak ho pak Sabina interpretuje), film prostě není český. A je to překvapivě dobře. České zpracování Kundery by se soustředilo na tři ústřední postavy, jejich hořko-sladkou iterakci a tím by byl determinován celý snímek. Kaufman modeluje Československo počátku sedmdesátých let dvacátého století, nehledá šeď v exteriéru, do interiérů dokonce vnáší hravost, ale noří se hloub a probádává, jsa veden Kunderou, šeď mezilidských vztahů. Kaufmanovo pojetí je hodně Kunderovské, mírně plačtivé, trošku nabubřelé a hodně opovrhující Kunderovou bývalou vlastí. Za vše stačí zmínit podprahové sdělení, že pokud chcete mít kamaráda, jemuž můžete bezvýhradně věřit a vše mu sdělit, musíte si pro tyto účely pořídit prase. Záměrně je zde vzorem toho čistého právě prase. Druhým hodně bolestivým políčkem do české tváře je postava inženýra. Kdo by mladému Stellanovi odolal, že? Jenže je skutečně tím, za koho se prohlašoval? A hýbaly závěsem skutečně jen vzdušné proudy? Pan inženýr byl vlastně spouštěčem druhého přesídlení Terezy a Pavla včetně všech důsledků tohoto přestěhování. Sabina, žena s kloboukem po dědečkovi, dokázala uniknout. I když se jí v závěru Kaufman věnuje krátce, není možné si nevšimnout, že dříve hravá, usměvavá Sabina, plná života a chuti nasadit si klobouk, náhle povadla. Místo klobouku si nyní nasazuje frustraci. (06.07.2023)

Ten konec pohřbil jakékoliv ambice na skutečně velký film, kterým by Nesnesitelná lehkost bytí určitě chtěla být - kýčovité vyobrazení venkova coby oázy klidu a štěstí, přepatetizovaná vedlejší epizoda se psem, oslava prostého venkovsho člověka (nevím, zda to byl autorův záměr, ale rozhodně to tak vyznělo) a neúměrná natahovanost degradují film na průměrnou a nezvládnutou záležitost. Knihu si určitě rád někdy přečtu, k filmu již se vracet nehodlám. (19.11.2006)

Kunderu jsem nikdy necetl. Ale samozrejme udela ceskemu divakovi radost, kdyz se zahranicni filmovi tvurci rozhodnou tocit podle "nasi" knizni predlohy. Ackoliv jsem jim ceske prostredi sotva veril, myslim, ze si dali s vypravou praci. Dejove to uplne nesedi pohromade, je zde ale cela rada zajimavych momentu. Kazdopadne je zajimave divat se na nasi historii cizim pohledem. Z hereckych vykonu nikdo vyrazne nezaujal, Landovsky potesil. (18.12.2021)

Na Kaufmanově Nesnesitelné lehkosti bytí je nejpozoruhodnější to, že v ní nejlépe fungují okamžiky, které s Kunderovou předlohou nemají moc společného, a naopak nejhůře zde vyznívá snaha nějak do ní toho Kunderu narvat. Třeba zobrazení srpna 1968 vytvořeného pomocí archivních záběrů kombinovaných s těmi filmovými, je úchvatné a pro mě osobně jedním z vrcholů celého filmu; v knize je však tomuto pětiminutovému výjevu věnována snad jen stránka. A tím se ostatně dotýkám jednoho z hlavních důvodů nezfilmovatelnosti předlohy tak, jak by si ji přáli jistě vidět Kunderovi fanoušci: Nesnesitelná lehkost bytí je poskládaná z nechronologicky uspořádaných kapitol, z krátkých výňatků z lidského života, které zkrátka nejdou natočit, protože tam, kde Kundera použije jednu větu, potřebuje filmové médium minimálně minutu, aby ji dokázalo postihnout. Nejvíce si to odskákal asi samotný název filmu, protože zatímco při čtení je vám neustále pomocí nejrozličnějších metafor připomínáno, proč je to jmenuje “nesnesitelná lehkost bytí”, ve filmu o tomto spojení nenajdete ani zmínku. Co se týká úvodních odstavců o Nietzschem, ani mi to nevadí, protože náhodně vytržené úryvky kontinentální filosofie mám jako student analytické filosofie ráda asi tak, jak jen může člověk židovského původu obdivovat myšlenky nacistického Německa, a raději ani nebudu začínat o tom, kolik je toho na tomto Kunderově přirovnání špatně. Pozdější metaforické přirovnání Tomáše k osobě, která je v přítomnosti Terezy zatěžkána břemenem, a přesto si volí život po jejím boku, nicméně v rámci příběhu funguje mnohem lépe a jisté zdůraznění této myšlenky mi ve filmu lehce chybí. To, co zůstalo, je tedy jiná látka než předloha a bylo by asi nefér ji jen kvůli tomu shazovat. Je to film, ve kterém hraje důležitou roli sexualita zdůrazněná neustále se opakující větou: "Take off your clothes," a faktem, že Daniel Day-Lewis souloží s prakticky každou osobou ženského pohlaví, která se objeví na plátně. Film, který na mě i přes nečeské lokace a nečeské obsazení působil česky a který mě i přes svou délku bavilo sledovat. Jinak se připojuji ke komentáři smrt.ky. (13.02.2013)