Adam Bernau

Déčko dík. Markéta zase jednou viděla u příbuzných televizi, takže po týdnech se Sexy beruškou nastává temné obodbí s dalším polomuzikálovým zlem.

hnus

Dal bych si líbit druhý díl, kdyby to Ká Jedničce vyšlo.

Jak Honza Zeman přijel do Plánice a zase odjel. Za každou zastřelenou bolševickou svini jedna rudá hvězda, pátá je za "bejvalýho kulaka" Emana (Vilém Besser) - nejkrásnější postavu celého seriálu.

Postava Lucina jako personifikovaná naděje Magdina, postava Magdy jako personifikovaná naděje Lucinova (srov. epickou sekvenci od jízdy Tatrovky po probuzení). Na nádraží Lucin vždycky dojde, ale do vlaku už ne. Nakonec ale potká i ty králíky. (Jak málo a jak banálního Kachyňovi stačí k představení snu!) V úvodní scéně je Lucin ukázán jako zdatný chmaták, což vyvolává představu jisté minulosti a jisté praxe, kterážto představa je ale později narážkami na jeho skutečnou minulost popřena. Hrušínský lůzry uměl báječně a kdo by tak zahrál setkání na nemocniční chodbě a Hegerová jako herečka? Ano! Komentáře: vypravěč, Marthos, Sarkastic. Vrcholné číslo zlaté střední cesty mezi tzv. socrealismem a tzv. novou vlnou. Že Radek99 nevidí žádné poetické pasáže, lze vysvětlit jen tím, že poetikou je tato sociální balada prodchnuta od začátku do konce.

Zpívat se naštěstí začíná až v 50. minutě a vůbec operetnost Tý louky spočívá jen ve třech písních (z nichž ta hlavní je sice epochální šlágr, ale z úplně jiného světa) a v jednom nepochopitelném čísle kašírovaného cirkusového baletu v bikinách, představeného jako toulaví cikáni. Cokoli lze shrnout pod termín "obraz" nenabízí nic nadprůměrného nebo zajímavého, doslovnost dialogů je často příšerná a ústřední zápletka se sňatkovým podvodnímem jen zpočátku sexy, posléze mizerná. Naštěstí (!) je tu při povšechné sympaticky rozverné bukoličnosti přehršle docela dobrých, přirozeně padnoucích fórů, hlavně Kohoutových a Lamačových, přičemž Lamač dívčích srdcí je dík jedinečné práci s hlasem ve své stylizované komické póze nejen neodolatelný, ale i kromobyčejně nadčasový. Takže zdravím Oskara.

Prezident chlapáků si svým pavím ocasem hvězdičku samozřejmě zaslouží, ale jelikož A_FISH mu dal dvě, tak já už nemusím.

SPOJLERISSIMUM! O původním pracovním názvu "S pravdou ven" i stávajícím podtitulu "Lásky se nikdy nezbavíš" jsem chtěl původně napsat, že jsou pěkně debilní, ale než jsem tu větu dopsal, došlo mi, že jen přiblble znějí a vlastně jsou velice vyýstižné. Poněkud se nemohu rozhodnout, jestli jsou J+H tak geniální, nebo tak šmíráčtí. Posuďte sami: Po uběhnutí 73 z celkových 98 minut zjišťujeme, že až dosud jsme sledovali vlastně prolog. Obviněný je vinen a Linhartová je zrcadlově překlopená Aňa, nebo naopak. Obě holčičky to a ho chtěly a chtějí pořád; ta v prologu si vymýšlí a jde s tím ven, ta druhá to žije a drží v sobě a on je právem odsouzen za vraždu. Takto ta konstrukce dává smysl a J+H si ještě přisazují "paralalením" případem spoluvězně Zlatka. Celých těch 73 minut je to banální film, zbytek je monstrózní. Zajímavé je, že ani v jedné z obou částí nesledujeme drama hlavní postavy, tedy křivě obviněného pachatele, nýbrž drama vyšetřovatele (v prologu), resp. oběti (ve zbytku). Hlavní postava neprožívá drama, vlastně neprožívá nic, prožívají ti okolo, s čímž bohužel koresponduje i Vetchého projev: zatímco všichni ostatní hrají výborně, Vetchý hraje úplně dutě. Nebo je to schválně? Pan doktor má vážný problém, nakonec se ukazuje, že to on je jejich problém, nebo možná on je postavou, na niž jsou naloženy jejich problémy, a nic jiného v sobě nemá. Takže co? Je ten film hoden tohoto komentáře? Nevim nevim. Přece jen se mi nezdá, že by sustředěností na vyšetřovatele celých prvních 73 minut autoři cílevědomě sledovali něco smysluplného (třeba odvedení divákovy pozornosti, nebo protipól oběti, jíž patří druhá část, s obviněným jako záměrně prázdným středem). A co to hraní si s různými podobami "nevinnosti", viz retrdovaný synek, který je tam jen tak mimochodem? A co to Anino slovo "pokání"? To přece nelze do příběhu jen tak vyprdnout, pane Jarchovský.

Najdeš Aňu? Každý štěk excelentně obsazen (včetně armádního generála Šedivého) a ta sestava: Vedle všech těch Sklepáků, Trojanů, Lišků nebo Dušků tu máme Preise, Kaisera, atd. atd., až po legendárního starého I. Vyskočila, jehož podezírám, že větu „zapomněl jsem mu zout boty“ ve scénáři neměl, srov. jeho vlastní reakci s Hanákovou jen stěží zvládnutou nereakcí. S citacemi známých filmů se Marhoul mohl krotit – skromné či málo nápadné jsou fajn, ale použití celého výstupu z Triger Whisky Saloonu ve zhruba stejném kontextu není právě potentní (ač na divadle třeba být mohlo) a o „Kydech“, o nichž vím dobrou půlminutu předem, platí, že opakovaný vtip není vtipem. Hanák mě zase na začátku zklamal odtažitým přednesem epesních přirovnání; jak si na to zvykneš, tak už na té vlně jedeš, ale směrem k závěru kvalita hlášek klesá. Typově je ale Hanák do-ko-na-lý. A naskočit na vlnu tohoto filmu je jediné, co potřebuješ, protože jeho kvality jsou prvotřídní, některé scény geniální a třeba kamera excelentní. Ale nevadí. Mazaný Filip je skvost, jemuž jistá pozapomenutost i modré hodnocení jen sluší. „Ten telefon moh´ něco znamenat. Jenže já nevěděl, co.“

Kde se zase do psí díry vzalo to zkurvený slovo "podcast"? Ještě před dvěma měsíci jsem o něm neměl tušení a dnes už se před ním nedá schovat.