Adam Bernau

Velmi dobrý film, excelentně zahraný, přesvědčivý. Byl jsem zklamán, že místo skupinového psycho, případně aspoň "reportáže" ze života skupiny z toho postupně vychází jakási tajemně se tvářící krimi zápletka, dost uměle napasovaná. Ženské postavy tvořily převážně jen křoví. A třeba postava Martina na začátku slibuje, že bude velmi zajímavá, Roman si ho vybere za "staršího bratra" - a pak zcela zapadne. Ale i přesto všechno to byl dost silný film na to, abych si tam svoje našel. Ostatně i ta zápletka poskytla dost zajímavou situaci. Závěr byl vynikající.

Duo J+H umí vidět realitu svých současníků, bohužel vzikl film ještě prázdnější než ta realita. Zbytečný film o zbytečných lidech, navíc nepochopitelně dlouhý. Pár silnějších momentů, vtipné propletení postav ani vynikající obsazení nemohou zachránit rozbředlý nudný příběh. Jestli Hřebejk opravdu věří tomu, že je to "film o sexu, penězích a dobrém člověku", tak už je přes své mládí asi senilní. Celkem se dá pochopit, o co mu šlo, ale opravdu z toho vyšla jen blbá červená knihovna. Celek skládaný z rádoby efektních "zaklapnutí" jednotlivých segmentů či postav do sebe byl zde zoufale rozbitý. Ríša měl asi fungovat jako komická vložka. No tak se zasmějme. Účel těch nasládlých anglicky zpívaných písní, které mi znepříjemňovaly už tak dlouhé čekání na konec, jsem nepochopil. Výskyt Radůzy, jakkoli potěšující, jsem rovněž nepochopil. Zato jsem dobře chápal neustálý výskyt nápisů Student Agency. Herci (včetně dětských) potěšili, ale celkem nepředvedli nic, co by stálo za zvláštní pozornost. Asi ani nemohli. Z hovna bič neupleteš. Snad jen o Geislerové bych utrousil, že mi připadala ve své roli přesvědčivá. Přes všechnu bídu to byla jakž takž ucházející podívaná, takže jako výpravná reklama na dopravní firmu si to ty dvě hvězdičky zaslouží.

Těšil jsem se na umělecky vyvedený zvrhlý masakr, ale už při prvních vteřinách úvodní scény mě to přešlo. Vyvolávalo to ve mně takový děs, že jsem myslel, že ten film nezvládnu. Technicky a působností naprosto výjmečná záležitost. Doslova jsem se bál, co uvidím v příštím okamžiku. SPOILER Zdaleka ne jen proto, co se dělo, ale s kým. To byla vtělená hrůza. Bizarní postava bez tváře (původně jsem myslel, že jde o ženu), která vypadá jako oběť obludného zla, ale přitom z ní jde děs. A když se zpod mrtvého náhle zvedla sympatická ženská postava, čekal jsem, že následující "akci" už zaručeně nepřežiju. Naštěstí se žena dala do sebeoplodňování, čímž mě poněkud uklidnila. Co se týče dalšího "děje", celou dobu jsem si lámal hlavu, co se tady zpodobňuje. Napadaly mě různé výklady, ale i bez toho byl pohled na "zrozence" dosti výmluvný (pokud šlo zrovna rozpoznat, co vidím): tak tohle je život: permanentní umírání. Závěrečné titulkové vysvětlení jsem přijal s nadšeným "aha, no jasně", ale i s úlevou. Pak jsem si ještě znova pustil začátek, protože původně mi kvůli chvilce polevení v pozornosti zcela unikla návaznost (sebeoplození - zrození - zrozenec). KONEC SPOILERU Nevím nakolik je tento film jedinečný, ale já jsem nikdy nic srovnatelného neviděl. Pět hvězdiček je málo. Pokud jde o diskusi, stotožňuji se s některými věcmi s Flipincova komentáře, líbí se mi komentář od hirnlego. Všem kritikům "kvality obrazu, nudnosti, nesmyslnosti, nerozpoznatelnosti" atd. mohu říci jen "vo tom to je".

Divákům předškolního a raně školního věku doporučuji zopakovat mou zkušenost, totiž shlédnout první díl až nakonec. Možná vám nebude jasné proč, ale časem to pochopíte. Jinak co bych povídal, řekli to už za mě třeba Phobia, Mamitti, Roomadur.

Tisícročná včela dokázala nemožné: podat otevřený výklad národní historie z hlediska marxismu-leninismu tak, že tomu mám i chuť věřit. Magický epos, který můžeme Slovákům závidět. Díky nahatým scénám to byla jedna z kultovních záležitostí mého dětství.

"Jakže? Autor kolosálního díla Květena kraje jindřichohradeckého se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici?" "Hřích nezralého mládí, pane kolego..." Ve srovnání s Limonádovým Joem a Tajemstvím hradu v Karpatech génia parodie Brdečky (jehož genialita se naštěstí přelévala i na Lipského) je Adéla přece jen trochu míň geniální, ale stejně v úplně jiných sférách než než jiné Lipského (nebo Vorlíčkovy) komedie. Boj nedostižného Nicka Dočolomanského Cartera s démonem zločinu Kráčmerou Zahradníkem Kopeckým Kratzmarem v pražské bublanině stařičkého mocnářství nemůže v krtických chvílích na miskách vah Dobra a Zla usměrnit na správnou stranu nikdo, kdo se nejmenuje komisař "vona sežrala i toho čokla" Hrušínský Ledvina, v čemuž tomuto nezabrání ani zloduchův noshled "potom ji prodám do jihoamerického nevěstince" Lohniský.

Někde jsem četl, že když byl Joe ve své době uveden na nějakém festivalu, jistý americký producent se na něj šel podívat s opovržlivým postojem "Češi nikdy nenatočili žádný western, tak jak by ho mohli dokázat parodovat". Prý zkoprněl od prvních vteřin a ze sálu odcházel s pocitem, že tohle je přesně ono. Pan producent ovšem nemohl tušit, že zamilovanost k "divokému Západu" měla tehdy v českých zemích už dlouhou tradici. Základem úspěchu je ovšem v české filmové parodii naprosto nedostižné spojení Brdečka+Lipský. Na co ti dva společně sáhli, z toho i přes ztřeštěnou srandu sálá láska k parodovanému žánru i neuvěřitelně bystrozraký vtip, který vidí dovnitř a do nejjemnějších detailů. K tomu naprosto dokonalé podání jednotlivých postav. Paradoxně z toho jako jediný trčí právě Fialův Joe, spíš maškarní figura než drsný hrdina Západu. Původně zamýšlený Kodet by asi seděl lépe (dovedu si představit i pozdější hvězdu B+L parodií Dočolomanského). Ale to je právě ono! Joe, tak jak existuje, je naprostý unikát a nesmí být jiný! Domnívám se, že v jeho osobě je parodován nejen hrdina, ale právě i český feneomén stylizace do Divokého Západu. Osobní dovětek: Míval jsem známou Švýcarku, se kterou jsem se potkával ve své oblíbené kavárně. Často jsme se bavili vzájemným vysvětlováním významových nuancí slov našich mateřštin. Jednou se mě zeptala, co je to cloumák... byla fuška to vysvětlit, ale přidal jsem i "supercloumáka".

McBain, Irčan, odplul do velké země za oceánem. Tam vyhledal pusté místo, na němž zbohatne, až příjde železný oř. A s ním civilizace. Postavil si na tom místě farmu a nazval ho Sweetwater. A rozhodl se přivést si sem pro sebe a pro své děti překrásnou ženu z velkého města na jihu. Ale dřív než ona přijde toho dne muž cesty železného oře. Toho muže hledá muž s harmonikou, který potká muže nosícího dlouhý plášť, a naleje si nápoj do hrnku z lahve, z níž prve pil on. Jsou to muži odcházejícího věku. Železný oř se blíží a s jeho příchodem se všichni střetnou na McBainově farmě. Epos "z počátku času" v nadpozemsky dokonalé formě. Homér by to líp nezapěl. (Tedy až na ten zvuk facek a la Šimon a Matouš.) Proto by mě také zajímalo, jestli ta moucha hrála podle scénáře, nebo improvizovala.

Sympatická mladá fotografka žije ve skromném, ale velmi útulném hnízdečku s rozkošnou dceruškou. Je tam taky manžel, ale s ním se tolik nepotkáváme. Vede si studentský život a zjevně si není jist, jestli jeho žena je to, co opravdu chce. Jinak všení radosti a starosti. Náladově velmi příjemné, sevřené, intimní. Divák, který předem neví, si však nutně klade otázku, proč by ho to všechno mělo zajímat. Odpověď je náhlá a zdrcující. Totální šok, konec, černá díra. Paralyzován pak sleduji, jak se rodiče protrpí k novému začátku. Jako otec pětileté dcery a divák s vkusem mohu potvrdit, že tady nejde o "citové vydírání" (Mi Nu-Chai), nýbrž o velice přesvědčivě podaný příběh. To samo ještě nedělá film dobrým, ale tady se podařilo skvěle vystihnout náladu, má to intimní hloubku, barvu. To i díky nedostižně vynikající Vančurové. Harapes vedle ní působí jako statista, což je ale výstižné: tento film je spíš "jejím" než "jejich" příběhem. Autorku scénáře prý postihla stejná tragédie a jde tedy o velmi osobní pohled, s nímž režisér Herz naložil opravdu excelentně. Uprostřed bídy a trapnosti normalizace jde o malý zázrak. K tomu, že ve mě tento film zafungoval, velmi přispěla i okouzlující představitelka malé dcerušky.

Já vím, že nad originál není, ale ten negerský kápo s Vydrovým hlasem je prostě boží.