Adam Bernau

Podivuhodné, s nudou si zahrávající, dobově velmi silné podobenství. Nesmírně napjaté, dokonalé vystižení atmosféry nátlaku a nesvobody ve společnosti. Kdybych nečetl titulky, myslel bych si, že je to Vyskočilova práce. Nejvíc na mě ovšem zapůsobil Klusák (hraje Rudolfa).

Vynikající adaptace vynikajícího románu. Geniální jsou ty hudebně ilustrované prostřihy minulost - přítomnost a Ludvík stojící mezi nimi jako nezúčastněný divák obou. Herecky jsou vynikající snad všichni, zvláště skvělý Somr a milá kuriozita v podobě Evalda Schorma. (Nehraje zde faráře, nýbrž laboranta. Tosima upozorňuji, že když je někdo evangelík, "uvažující o těch nejdůležitějších tématech života a smrti" a má doma mnoho starých knih, nemusí to být ještě farář.) Knihu jsem četl už dávno a mnohé se mi z hlavy vykouřilo. Pokud si vzpomínám, bylo v závěru mnohem více prostoru věnováno tématice moravského muzikanta a moravských (slováckých) písní. Je to téma smutné, protože tato žitá krása už tehdy umírala. A Ludvík se v tomto prostředí narodil. Proto na filmu oceňuji i takovou drobnost, že třeba na zábavě po jízdě králů jsou muzikanti rušeni nejen omladinou s tranzistorákem, ale i místním staříkem vyřvávajícím jakousi pseudomoravskou "romantickou" odrhovačku. Přiznám se, že mě taková nepovrchní vnímavost překvapila i u tak kvalitního autora, jako je Jireš. Rovněž místní autenticita - na dědovi z hotelu jsou jasně patrné nuance místní mluvy, přestože nemluví nářečím jako Ludvíkův přítel - primáš. Marigoldův kritický komentář mi prozrazuje, kolik jsem toho z knihy už zapomněl, narozdíl od něj jsem ale přesvědčen, že Jirešovo řešení je velmi dobré. Jakkoli je film z tohoto hlediska opravdu jen povrchní pozvánkou k tomu, abychom poznali (přečtením knihy), co je Ludvík vlastně zač. Ale mám-li být zcela upřímný, je mi odkunderovštěný Ludvík mnohem sympatičtější.

Rodáci byli kultovní už ve své době. Tehdy jsem ty vtipy o nich patřičně nechápal, žádný díl jsem bohužel neviděl, pojem "Vitásek" jsem ovšem znal velmi dobře. Jak si tady čtu komentáře, asi by to stálo za to.

"Úžasná" titulní píseň mi bohužel byla vždycky protivná. Chápu, že pro někoho, kdo má cit pro americkou píseň a orientuje se v místních reáliích, to může být geniální skladba, ale já - v tomto směru deficitní - opravdu nevím, co si mám počít s "ulicemi Filadelfie". Jo a ten film. Ten je o tom, že v Americe se lze soudit opravdu o cokoli, a že se zajímavou žalobou a schopným právníkem lze uspět i při absenci jakýchkoli důkazů o čemkoli.

Morien, Morien, tam, kde Monty Pythoni potřebují holé zadnice, stačí S+Š prostě poskočit. Pět hvězdiček za to, že je tento klenot zvěčněn a mohl jsem ho tak vidět "v originále" i já.

Ano, hřejivé, laskavé a... slabý jak čaj. Brodský je můj favorit, Kopeckého taky můžu, Svěráka uznávám, ale tahle přehlídka z paty tahaného "laskavého českého humoru" mě ani nepobavila ani nezaujala. Korunu tomu nasadila důchodkyně Bohdalová coby rajcovní šlápota.

Tak tohle dílko, jehož název nechápu, se mi hodnotí velmi nesnadno. Připadá mi, že se veze na vzedmuté vlně mimořádně vynikajícího období v čs. filmové tvorbě, které tehdy panovalo - ale opravdu jen veze, aniž by samo mělo co nabídnout. Trochu slepenec jakoby se ve svých postupech snažící být tehdy "in", který na to ale prostě nemá. Přesto si podle mne zaslouží lepší hodnocení než těch kolektivních 55%. Je tu především jistá okouzlující technika, která na mě zapůsobila. Jakési kontrátní kombinování hlučného cvrkotu na pozadí a tichých replik v popředí, které tomu všemu dává podivuhodnou plastičnost a zdání autenticity. Toho bych si ale sotva všiml, kdyby mě film nezaujal obsahově. Zápletka je jistě nereálná (alespoň co do přístupu nadřízených) a samotná vojna jistě ani v šedesátých letech nebyla takovou selankou, jak se zde zobrazuje. Ale celý ten film na mě působil spíš divadelnickým než filmařským dojmem a jako "fraška z kasáren" jednak působí velmi sympaticky, jednak si to naivní vytržení z reality může dovolit. Mladičtí záklaďáci působí velmi přesvědčivě i vtipně a celý ten cvrkot je opravdu "vymazlený". Trochu mi vadilo, že to v závěru míří na schématický protiklad "otcovský velitel" versus jediný buzerující (karikovaný) poručík. Na druhou stranu: divadelní fraška snažící se prosadit určitou myšlenku - a tedy je zcela namístě, jak jsou nakonec všichni zajedno v tom, že "to tak má být", přičemž se každý tváří, že o ničem neví. Že jsem se celou dobu velmi dobře bavil, je ovšem zásluhou herců. Krásně se svým partem naložil Adamíra, výborný je Pucholt, který táhne celý film, přičemž celou dobu působí dojmem, že totáně improvizuje. Jeho sparingpartner - mladý Wimmer - byl pro mne překvapivým a velmi příjemným objevem (nevím, jestli tak dobře hrál nebo jeho topornost prostě tak dobře sedla, leč na tom nesejde). Slečna z Jednoty, o níž váhám, zda byla slabomyslná, sjetá nebo jen zamilovaná do Pucholta, mě dostávala a její odpověď na otázku "Jak vypadala?" - "No, tak - jako z Prahy" voní nostalgií starých zašlých časů. Samozřejmě nebylo možno přehlédnout Libíčka, ale ani "Vyskočila" Vyskočila. Samotná J.O. byla opravdu moc hezká nejen svým půvabem, nýbrž i projevem. Jestli bylo jejím úkolem vystihnout nepříliš zajímavou tuctovou slečnu, která má ale v sobě přece jen jakýsi zvláštní šmrnc, tak to se jí podařilo dokonale. Naopak představitel jejího milého je nejslabším článkem celé taškařice - naprosto nezajímavý kořen. Slabší mi připadal i představitel karikovaného poručíka. No a konečně ta na dvě části přerušená milostná scéna. Za prvé: Jelikož v celém filmu šlo vlastně právě "o to" (aby si to ti dva spolu mohli rozdat), přičemž však tehdejší divák mohl právem očekávat spíše jen nějaký cudný náznak "splynutí duší", byla odvážnost této scény geniálním vyvrcholením i kontrapunktem celé té komedie okolo. Za druhé: Od okolní taškařice je oddělena zapouzdřením scénami cvičného útoku. A za třetí: Veškerá odvážnost této scény tkví vlastně jen ve studii tváře slečny při aktu (v několika polohách) - tímto se režisér odvážil na velmi horkou půdu, nikoli pohledem na její ňadra. A tu si myslím, že tvůrci tímto filmem opravdu mysleli především na "naše chlapce v zeleném", aby ten umělecký zážitek pro příslušníky naší lidové armády stál za to.

Moc pěkné, působivé, ale příšerně polopatistické. Jakoby se Leone rozhodl natočit "nejlepší béčkový film všech dob". To mi celou dobu kazilo dojem, jinak Eastwood+muzika - paráda. Pozdějšímu Tenkrát na západě, operi magno Leonensis, se to ovšem nemůže rovnat.

Polák točil celých deset let před tím až na vyjímky pořád jen Pana Tau. Asi si potřeboval dát něco oddychového, než dojde ke svým vrcholům s malou Lucií nebo s Návštěvníky. A tak - bezprostředně po posledním tauovském titulu "Od zítřka nečaruji" zabrousil do lehčího rodinného žánru. Princezny Arabela a Xénie obětmi nejbrutálnější sexuálně násilnické scény. Miluji československou kinematografii!

Tento film vznikl, když mi bylo deset let a vzpomínám si, že už tehdy (1987-89) byl mezi námi kluky legendou a pojmem. Ačkoli jsem ho viděl až později... Ze své síly nic neztratil dodnes.