Utopím si ho sám

Taky jsem patřil mezi naivní dobráky. Do vesnice se po mnoha letech vrátil kluk kterýho jsem si pamatoval ze školy, byl dlouho zamilovaný do jeho sestry. Měli jsme společnou zálibu v pívu a trávě, tak jsme spolu pařívali a pak ho pozval i k sobě. Jaké bylo moje překvapení když jsem se vrátil z práce a celý byt rozhrabaný... Žel, policie mu nic nedokázala a já přišel o nějakou elektroniku a sklenici drobáků které naházel do automatu. Nikdy bych ale neudělal to co postava pana Brodského na konci filmu, i když pro postavu pana Kopeckého to mohla být spíš jen další rána, mohli spolu spokojeně dožít a místo toho... (30.08.2022)

Snad jen u nás mohl vzniknout film o dvou dědcích, co si po večerech vypráví nemravné historky, jeden z nich je blbej jak troky, druhej vychcanej jak mraky a konec mě zvedl mandle heverem... toto je slabší Svěrákův pisatelský koutek, kam vtěsnal elegantní nudu skloubenou se starosvětskou nostalgií nad emhádéčkem, svůj lehce úsměvný humor a pořádnou dávku toxicky jedovatých rozhovorů. Kdyby party obou rentiérů nehráli Brodský/Kopecký, tak by nestačili ani dva Svěráci k udržení mé pozornosti. Navíc Uhlíř tu částečně vykrádá S čerty nejsou žerty (jeden motiv je skoro úplně opsaný). Celkově sečteno a podtrženo: ačkoli pro mě Svěrákův humor a styl představuje vrchol kvalitní čssr zábavy, tento film je ryzí průměr, spíše než "úsměvná komedie" se mi sem hodí "hořká tragédie". (04.04.2011)

"To byste se divil, jak dokážou být dneska lidi krutý..." A jiní zas "dobří moulové"...:D  Herecké kreace Miloše Kopeckého s Vlastimilem Brodským šmrncnuté krátkým, ale herecky výživným výstupem Jiřiny Bohdalové nemají chybu. Samotný scénář Zdeňka Svěráka už ale jisté "mouchy" má. Laskavý humor a lidskost, tyhle typické ingradience svěrákovských scénářů, tu určitě jsou. Ale ten příběh je celkově dost kostrbatej a ten konec ne zcela věrohorný. Už onen zlom ve vyprávění, ve chvíli kdy se pan Havlík ocitá na policii, je dost divný. Jako by to najednou byl jiný příběh a jiný fim. I samotný Brodský jako by se najednou na krátko začal chovat úplně jinak než doposud. Ono tedy "když kamarád okrade kamaráda, který toho sám moc nemá, a který mu důvěřuje jako vlastnímu bratru," to je vskutku dost silná káva. Pro pana Havlíka, onoho "měkotu", který přemyšlí nad smutkem Komenského, když přišel v Polsku o vlastní knihovnu, který si před spaním přeříkává zastávky jednotlivých linek tramvají a rozčiluje se přitom, že osmičku přesměrovali na Bílou horu, však ta káva asi ještě nebyla dost silná... (12.05.2021)

To, že tam je pár úsměvných scén, ještě ani zdaleka neznamená, že to je komedie (a taky že není). Popravdě jsem se velmi divil tomu, že autorem je Zdeněk Svěrák, kterého jsem měl až doteď zaškatulkovaného jako téměř ryze komediálního autora. Neuvěřitelný herecký koncert obou protagonistů ukazuje jedno neobvyklé přátelství dvou stárnoucích mužů s odzbrojující přesvědčivostí. Brodského gesto lásky a dobroty vůči kamarádovi, který jej zradil, představuje jeden z vůbec nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků, který jsem kdy ve filmu viděl. (10.11.2012)

Svěrákův jímavý příběh dvou osamělých mužů, kteří prostřednictvím náhodného setkání objevují všecky krásy světa, je bezesporu brilantní hereckou partiturou Vlastimila Brodského a Miloše Kopeckého v rolích životních outsiderů rozdílné úrovně i charakteru. Epilog, ohromující svou neobyčejnou obyčejností, potom napovídá, že opravdové přátelství je nade všechny křivdy světa. (05.06.2010)