Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor

Recenzie (1 243)

plagát

X the Unknown (1956) 

Podobně jako jiné monster-filmy původem z největší Británie trpí tento v mých očích špatnou prací s postavami. Zřejmě proto, aby film působil "dokumentárněji" a přirozeněji, postrádá něco jako hlavního hrdinu (resp. má jich víc, a ne úplně hlavních). Takže celou dobu tápete, nemáte šanci se s někým ztotožnit. Film se přes vás přelije, mine vás, a nic. Ještě jedna drobnost mi na hercích vadí -- přehánějí skotský buranský přízvuk až moc. JInak je to celkem slušné a drsné.

plagát

Džúičinin no samurai (1966) 

Dai satsujin (Great duel) jako první díl "trilogie" mě až tak moc nenadchl, byl utahaný, se spoustou zbytných postav a chaotickou kamerou. Oproti tomu Jedenáct samurajů je jízda od začátku do konce. Hlavní padouch, kterého je nutné odstranit, je pablb k pohledání. Všichni jsou tu takoví černobílí... škoda. Na druhou stranu, vyprávět komplikovaněji čas asi nedovolí. Silný film, skvělý zážitek.

plagát

Paprsky inženýra Garina (1965) 

Jakási kriminálka o vědci s pekelným strojem, kterým hodlá krom zkázy také těžit zlato ze zemského jádra. Pak se chystá ovládnout svět zničením zlatého standardu a skoupením všeho. Z hloubi Sovětského svazu tedy kuje pikle, má své agenty v Paříži, Leningradu i na Kamčatce, cestuje po imperialistickém světě, kde jsou jeho pomahači, a vyhýbá se úkladným vraždám tak, že si všude pořizuje dvojníky. Je to skutečně ryzí sračka, karikatura karikatury toho, jak to v té zlé cizině a mezi podvratnými živly v SSSR funguje. Nejšílenější je ryzí zápal, s jakým herci hrají. 2 hvězdy za krásně ruský konec. P.S. nejsrandovnější jsou sifonové láhve, ze kterých si nalévají padouši v kapitalistických krajích.

plagát

The Invisible Ray (1936) 

Zvláštní příběh o zrodu evil genia a monstra (Karloff) kvůli látce 1000x silnější než radium. Je tak nějak splácaný a spatlaný ze zajímavých a wtf momentů. Karloff a Lugosi jsou silná a sehraná dvojka, nepřehrávají. Ostatní statují, zejména manželka a její nový šamstr (aka wannabe kladný hrdina) jsou nejhorší z wtf bodů, trumfne je snad jen matka hlavního nehrdiny. Legrační je načasování expirace léků, naprostá neznalost ohledně radiace, smutný je z hlediska mstitele výběr obětí – ti, co zemřeli, si to nezasloužili, ti, co zůstali naživu, si zasloužili zlou smrt. Obojí do písmene. Z tohoto pohledu šlo o skutečnou antickou tragedii. Vytknout se filmu dá leccos, ale v ledasčem je zajímavý kvůli tématu a době. Plus jak jsem psal, K+L válí, jinak bída.

plagát

Uchûjin Tokyo ni arawaru (1956) 

Na Zemi se řítí zhoubná žhavá planeta, přiletí UFOni z planety, která obíhá na stejné oběžné dráze jako Země, na opačné straně Slunce. Vypadají ale jako gigantické hvězdice s jedním velkým okem. A to není dobré, lidi na potkání vřeští. Tak si dají práci a přeonačí se na homo sapiens. Hned je japonským vědcům jasné, že jsou to ufoni, a vyposlechnou od nich zvěstování zkázy. Celé Japonsko je na nohou a apeluje na OSN, aby se lidstvo spojilo a něco s tím bylo uděláno... Ale nebohé Japonsko nikdo nebere vážně. Ještěže místní vědec udělá výpočet, díky kterému může být zbudovaná zbraň, proti které je vodíková bomba jen hračka. Ale cizí agenti rejdí, vysmívají se vědci, že oni nejsou Japonci, tak ať se neohání morálkou, a chtějí vzorec pro účely války. Nakonec je nebožák unesen a měsíc připoután na židli (jo). Ale ufoni vědce lokalizují pomocí GPS v prstenu, vzorec narvou do nějakého udělátka a zlou planetu, co mezitím vyvolává záplavy vody v ulicích a potu na čelech, odprásknou.     ... a to jsem tenhle film původně vůbec nechtěl strhat :) Ještě drobnost – doteď jsem považoval závěr Mars attacks (zvířátka vylézající z úkrytu a jásající) za parodii jak prase, ale jde o opajcovaný závěr tohoto díla, hodně přesný, jen Toma Jonese nahrazují radostné dětičky. Pro fanoušky sci-fi braku je to myslím hodně zásadní film.

plagát

Rango (2011) 

Inu... ne. Pokud je film postavený čistě na tom, že je jednou velkou, šílenou citací úplně všeho bez jakékoli soudnosti, je mi to poněkud málo. (A abych nebyl nespravedlivý, na zfetovaném Deppovi.) Celé tohle podání "všechno už jsem někde viděl" mě netěší a nevyvolává úsměv, ale křečovité pozdvihování obočí. Verbinski nejdůkladněji vykrádá sám sebe a ještě se tím chlubí. Jsem suchar, ach jo. Dobrá hudba.

plagát

Them! (1954) 

Triky samozřejmě neohromí (po takové době), nicméně film působí velkorozpočtově a áčkově i dnes. Herci výborní, v komparsu několik desítek vojáků včetně použití vojenské techniky. Takže když se mluví o použití fosforové munice do pancéřovek, opravdu vidíte výbuchy fosforu, ne benzínové nápodoby. A tak podobně, nejsou to napodobeniny, tudíž vše vypadá velmi reálně. Co se týče příběhu, musím uznat, že je velmi dobře vedený, s vynikající a nenápadnou gradací od začátku do konce. Drobné logické nesrovnalosti nic proti tomu všemu napětí neznamenají. Akorát mě poměrně naštvalo -- SPOILER -- škoda té kompromisnosti s přežitím dětiček na začátku i konci.

plagát

Project Moonbase (1953) 

"V roce 1948 ministerstvo obrany navrhlo, aby Spojené státy vybudovaly Orbitální stanici, coby vojenského hlídače oblohy. Během roku 1954 to už kvůli atomovým bombám a mezikontinentálním raketám bylo nezbytné. V roce 1966 plukovnice Briteis uskutečnila první orbitální let. V roce 1970 už byla Orbitální stanice zbudována, a svobodní lidé sahali po Měsíci, aby upevnili bezpečnost Svobodného světa. Ale zatímco se dělo toto, nepřátelé Svobody nelenili -- pracovali na zničení Orbitální stanice."       Příběh a scénář Roberta A. Heinleina, z jeho fašizoidně antikomunistického období, je poznat na první pohled. Společnost je taková, jakou ji chce Heinlein mít, mj. genderově srovnaná, ve stylu např. jeho jiného díla z tohoto jeho období, Hvězdné pěchoty. Co listy románu unesou, i zde zfilmované vyznívá nevyhnutelně jako parodie sebe sama.       Jde o neskutečný zážitek, zejména vizuálně. Velitelkou kosmické lodi je za zásluhy jmenovaná pětadvacetiletá dáma (ona zmiňovaná Briteis), která byla první astronautka a tedy je plukovnice, protože "váží jen 90 liber a vynést každou libru navíc stojí další peníze". Škoda, že další členové posádky jsou dost udělaní chlapi. Celý kosmický program má pevně v rukou armáda, všichni mají uniformy přetékající metály a neskutečně nepadnoucí. Oděv astronautů (nikoli skafandry) vypadá jako spartakiádní úbor plus pouzdro s bouchačkou plus koupací čepice. Ta by dávala smysl kvůli vlasům v beztíži -- kdyby tedy nějaká beztíže byla. Velitelka nosí pod spartakiádním trikem podprsenku, která vypadá, jako by v ní měla dva tenisáky. Jenže pod každým košíčkem :)) Jinak je ale vizuální zpracování nadstandardně poctivé a důkladné na svou dobu. Kupříkladu obří obrazovky se zadní projekcí vypadají velmi pěkně, raketky ve vesmíru nejsou tisíckrát recyklované z jiných filmů, ale v originálním, docela slušném designu. Exteriéry, tj. Měsíc, vypadají výborně, skafandry, technika... no fakt dobré, a černobílá tomu sluší. Jako třešnička, zápletka je na samém konci úplně praštěná, ale fest. Resumé -- jsem skoro až nadšen :)

plagát

Riders to the Stars (1954) 

Když jsem se narodil, do vesmíru se už nějaký pátek létalo, lidi měli za sebou už pár výletů na Měsíc, kosmonautika byla považována už trochu za rutinu. Těžko tedy ocením film z prehistorie dobývání kosmu, přesněji před jeho začátkem, v témže smyslu, v jakém to zamýšleli jeho autoři. Film je točen vlastně docela podobně, jako mnou nedávno hodnocený Alien planet (2005): jde o fiktivní, tak trochu vědeckonaučný dokument o budoucích možnostech kosmických letů. Je zde trochu znát nezručnost režiséra -- první část, pro nás víc než triviální, je o sestavení týmu kosmonautů a přípravě mise. Dalo by se říci, proč ne -- ale je hrozně rozvleklá, herci pronášejí myšlenky, které mají být hluboké, morální, vizionářské, ale jsou zjevně pomýlené, plytké až trapné. A bohužel se neobejdeme bez romantických milostných vycpávek, no jo, no... Jako ve spoustě filmů je použit archiv americké armády včetně testů raket V2 a dalšího, takže pozemní exteriérové rekvizity nevypadají tak špatně. Interiéry jsou krásně naivní, ale za mě v docela pozitivním slova smyslu, i ti herci jsou celkem sympatičtí... 3 hvězdy to při troše shovívavosti unese..

plagát

Bakemonogatari (2009) (seriál) 

Odkud bych se tak pustil do hodnocení... Japonština jako jazyk je znakově orientována. Nikoli jen, že se znaky zapisuje, ale s velmi omezeným počtem slabik a jen minimálním (proti většině asijských jazyků) tonálním rozdílem je opravdu hodně slov stejně vyslovovaných. Poměrně logické jsou hříčky postavené na zápisu znaků v kombinaci s obratem, o který kráčí. Nejspíš většina slovních hříček v japonštině je založena na rozebrání znaků na součásti, nahrazování radikál, alternativním čtení znaků... Tohoto aspektu se vám v Bakemonogatari dostane hodně. Ba ještě více, vizuální podání seriálu je až takové, že typicky osoba něco říká (slovní hříčku) a je vám to esteticky hezky předloženo napsané, rozepsané, vyfázované... Obyčejně je i samotná zápletka či logika (magie v ději) postavena na vysvětlení souvislosti znaků. Náročné na sledování, ale nijak zvlášť to neprudí. Potud by to bylo triviální... Bakemonogatari tento nápad (již ne úplně nový, viz Sayonara Zetsubou Sensei a Pani Poni Dashi) dotáhl do vysoké míry vizuální stylizace. Animace je skoro vypuštěna, děj se skládá hlavně z obrazů. Místy skvěle nakreslených, spousty hrátek s geometrií, úhly záběru a perspektivou a tak dál. Zástupné obrazy – používají se zařazení situací a nálady dle čísel a barev. Do toho osoby hovoří... Někdy dráždivě či vulgárně, někdy inteligentně, někdy dadaisticky nesmyslně, sebeironicky, někdy zajímavě. A někdy hloupě, to se nedá nic dělat. Hrátky se přenesou i na základy žánrů a archetypů v anime (tsundere, moe atd., navíc jsou tyto aspekty výslovně rozebrány) i styly animace. Inu, je toho až moc (čili trochu únavné), nicméně zcela úmyslně. Pro člověka úplně nedotčeného japonštinou to bude jiný zážitek než pro dotčeného, možná až na vizuál i trochu nestravitelný. Pro mě to bylo místy fascinující.