Lupes

Opět jedno z nejtrapnějších "přiznání" poirotovské série bez ambicí důkazního charakteru. Tentokrát doplněno čínským podsvětím, které ovšem Poirotovi nesluší. Malé šedé buňky patří do aristokratických sídel, ať už viktoriánských nebo novodobých, a pouhý pohled do City nestačí. Situaci zachraňuje trocha humoru kolem vášnivě hraných Monopoly a investic slečny Lemonové a kapitána Hastingse. Inu, jaký jiný kolorit také zvolit, že?

Ideologická masáž, žena chlapáckou hlavní hrdinkou, zženštělý černý hrdina zmítající se emocemi (nemůžu si pomoci, ale evokovalo mi to nadčasové scény W.Allena). Protistrana samozřejmě v bílém mužském podání a navlečená do nacistických oblečků, aby to bylo "srozumitelné". Protože jak jinak poznat zlo než udělat mu führerovský knírek, že? Tahle obrazová klišé masáž je tak unavující i proto, že až na překvapivou smrt jedné z hereckých ikon nenajdete nic, co už tu nebylo. Je to vlastně zručný plagiát již natočeného Star Wars materiálu, což je mimochodem důvodem, že je díl celkem kladně přijat. A protože v této branži se chodí ode zde ke zdi, následující pokus udělat vše za každou cenu jinak Riana Johnsona byl taky průšvih, a vše se tak v posledním díle vrátí k Abramsovi. A ten to zmrší fakt definitivně.

Tak jsem po letech od svého negativního hodnocení a pocitu největšího zklamání ustoupil. Trilogie servírovaná mileniálům dostoupila takových vrcholů stupidity, že je nutné přehodnocovat práci stárnoucího Lucase. Jo, nadále platí, že celá ta nesmyslná gladiátořina v aréně i následná bitva po "napoleonsku" by se měly vystřihnout a film tak o třetinu zkrátit. Ale úvodní pokus o krimi žánr i logické uvedení klonové armády na scénu, to vše je povedené. V souvislosti s klony může člověk zase jen kroutit hlavou; to když se nám v nové sérii musí objevit černý hrdina mezi klony a popřít tak Luceasem vytvořenou klonovou identitu. Mimochodem, je úplně jedno, že je tmavé barvy pleti, jde o to, že velebené "polidštění" a individualita protivníka je jen další ukrytou hysterií nad "druhou stranou". Ta je náhle o to více bestiální, o co více s "námi" odmítá identifikovat a přeběhnout na "naši" stranu. Lucasova koncepce akceptovala protistranu jako obyčejné loajální protivníky a nedémonizovala je. Jenže nastupující konfrontační generace vidí jen prohlédnutí a zaslepení, vlastní pravdu a cizí lež, "černé a bílé". Ale jednu asociaci na "barvu" si tu přece jen neodpustím - znáte tu scénu W.Allena?

Tohle je špičkově natočeno, byť i zde najdeme nešvar prznící dílo Agathy v mnoha dílech celého seriálu - opět nechybí zcela zbytečný úvodní spoiler (naprostou tragédií je v tomto např. Zubařské křeslo). Naštěstí je tentokrát lehce přehlédnutelný.

Odpočinek, odpočinek, odpočinek... A tohle se k němu hodí. Je to pitomost, ale místy se zasmějete, Bruce má ještě šarm, Natasha Henstridge dodá něžnou krásu. Flákače moc nemusím, ale tady naštěstí po Matthewovi nechtěli, aby vystoupil z role; a ono to sedlo! ***

I tohle je dobré poirotovských zpracování. Byť na plný počet *, je tam příliš lapsů. Největší přijde hned na začátku, kdy se filmařům tak moc zachtělo retrospektivy, až dokázali vyslepičit vraha ještě před vraždou samotnou (!). Maskování a změna identity by patřily spíš do Fantomase a tipoval bych, že jako nevěrohodné (a vlastně zbytečné) v předloze ty dámské převleky nejsou. Také mi není jasné, proč museli být v ordinaci na akci dva, když by stačila jedna osoba. No, asi si to přečtu. Třeba ty připomínky patří samotné Agátě. Zatím ****

Tohle je tragédie, neb se tu kopíruje zápletka jiných včetně laciného humoru (jak jinak uchopit závěrečnou schovávačku pod prostěradly?). Chápu, že Poirot ve vězení je stejně jako Holmes v objetí služtičky k popukání, já se ale za břicho nepopadal. *

Dějové slabá a především morálně pochybná Poirotova kvalifikace pouhého zabití slouží jen jako důvod k velké švandě s cikány a moralistické pomrkávání nad světem filmového byznysu. V originální předloze patří mezi povídky, tzv. rané povídky (povídka The King of Clubs, 1923).

V porovnání s knihou poněkud méně motivů (nevraživost kolem dědictví by dokázala víc zamotat hlavy), přesto lze film pochválit. Vydal se zkrátka jinou cestou a snažil se především o vykreslení postav, které Agatha tak skvěle napsala. Jako vztahové drama dokonalé, nicméně v knižní i filmové podobě zaskočí banální motiv (tedy na Poirota), absence klasické exhibice a velkého odhalení. Vše na úkor vztahové tragédie, kterou (bohužel jen zpovzdálí) podtrhují dvě děti. Kdyby nám pan režisér neopomněl sdělit, co bylo na Poirotem promýšlené scéně vraždy špatně, dal bych 4, ale tohle mě fakt naštvalo. ***

Už jako kniha špičková záležitost, tentokrát se dokonce povedlo i převedení na filmové (byť stále trochu televizní) plátno. Pokud budete logicky uvažovat a nenecháte se rozhodit dramatizací v podobě masového vraha, není odhalení nijak těžké. Oceňuji ponejvíc právě to, že tentokrát nám autoři umožňují nahlédnout do všech souvislostí a přece se odhalení nestává banálně snadné. Mimochodem, americké zpracování vsadilo na své osvědčené kýče, jako tajemná minulost hlavního hrdiny a jeho pocity viny,zbytečné násilnické sklony vraha a samozřejmě sexualita. Výsledek je opravdu strašný a Agatha může být vděčná za Suchetův pěstovaný knírek a kulaťoučké bříško.