Lupes

Zápletka je samotnou autorkou později mnohem lépe zpracována, toto je jen první pokus. Příliš málo postav pro vytvoření přediva psychologických propletenců a falešných stop. Rovnice je prostá. Pakliže nám z manželského čtyřúhelníku jeden zemře a další je (evidentně) neprávem zatčen, kolik potenciálních pachatelů nám zbývá? Vynahrazeno exotickým prostředím a jistou dávkou "akčnosti".

I o posledním díle první série platí to, co pro sérii samotnou. Žádná velká detektivní práce, ale jistá lehkost, humor a netradiční entrée případů, které téměř vždy probudí zájem (který je na konci obvykle vystřídán zklamáním). Tentokrát je ale ve hře i skvostná průmyslová architektura a charakterově zajímavá oběť. Jen se nechce věřit, že neznali balistiku. A přirozeně nechybí ani ty protivné falešné vousy, tentokrát naštěstí v protisvětle.

V úvodní sérii žádné zapeklité záhady nenajdete. I zde stačilo k vyřešení záhady zjistit, že světlo svítí. Celá akce s výtahem je tak trochu nelogická a zbytečná, byť až podmanivě vzbuzuje pozornost. Přidáte-li okouzlující humor na téma Poirotovy hypochondrie... Není to tak zlé.

V rámci žánru lepší průměr, i v zombie tématice se dá trochu myslet. I když... dá se vlastně v problematice nemrtvých považovat něco za větší nesmysl než jiný? Přesto mne i v zombie filmech vždy dráždily nesoulady, např. nelogické postižení určitých oblastí mozku (nevýhoda trhavé chůze při lovu), vybíravý apetit (energii je třeba doplňovat kde se dá, ne jen na šťavnatých a zdravých blondýnkách), libovolně dlouho stagnující rozklad těla a nekonečná nesmrtelnost (ani hibernace nezachrání popírání zákonitostí rozkladu či výdeje energie). Boyle jakoby mne trochu vyslyšel. Epidemie má u něj svůj horizont, nakažení jsou živí a tedy i smrtelní, pohybují se standardně. Jen kdyby to ten feminní cíťa celé nezazdil moralistní agitkou na téma post-apokalyptického maskulinního militarismu. Jako zřejmou kompenzaci pak nechá i v hlavním hrdinovi procitnout samce bránícího své teritorium, a když už saháte po vypínači, jdou titulky. Tak pak sedíte a dumáte proč?Jediným vysvětlením je zombie virus, který postihl scénáristy i režiséra uprostřed rozdělané práce. Škoda. Před onemocněním se jim dařilo točit docela sympaticky, se sklonem k melancholii. Dokonce i trochu přirozených emocí se tu na úkor obvyklé hysterie objevilo a především rodinné vazby (hledání rodičů, dvojice otec-dcera) jsou citlivě a uvěřitelně natočené. Jenže pak... z náklonnosti k Dannymu jsem za to sundal jen jednu * dolů. Takto **

Tváří v tvář lásce k vlasti či vyšším zájmům jdou ostatní city stranou. Tak je představena Belgie mladého "růžolícího" vyšetřovatele, který se notabene zamiluje. O detektivní zápletku ani tentokrát nejde, spíš o nostalgické vzdychání belgického staříka, jenž naštěstí odlehčuje v Belgii poněkud ztracený Japp. Fandové malého detektiva musí povinně vidět kvůli doplnění svých mezer v Poirotově CV. Ale důvtipu příliš nenaleznou. Slabé ***

Síla tohoto seriálu není jen v nostalgii dávno minulých dětských let, kterou se tu většina komentujících opájí. Síla tohoto seriálu je ve skvěle vystavěném příběhu, který při zachování své vnitřní logiky nabízí jeden dějový zvrat za druhým, aniž by působil zmateně a vypadal přeplácaně. Vzácný kontakt reálně a uvěřitelně formovaného fantasy světa. S efekty se tehdy muselo šetřit, což seriálu pomáhá překonat hlubinu času a nastavuje nemilosrdně zrcadlo počinům, které nic krom vizuální (a)efektivnosti nenabízí. A především. Nadšení dětských diváků neklesá ani po letech.

Obyčejný rybář. Obyčejná práce, ranní vstávání, nedodržování předpisů, chlast a kocovina. Obyčejná posádka, žádné ždímání emocí a vzbuzování sympatie. Obyčejné filmové zpracování. Neobyčejně silný film. Protože síla je v obyčejných věcech, které jsou zachyceny ve vší realitě a opravdovosti. Protože bolest se obyčejně ukrývá uvnitř a je neobyčejné ji objevit a sdílet. Protože neobyčejné věci jsou kolem nás. To jen my jsme otupěli, když jsem tak dlouho ujížděli na obyčejných fantasmagoriích.

I tento díl patří k úvodní sérii, která stála rozkročena mezi televizním sitcomem a povrchní televizní detektivkou konce 20. století. Agathu to mělo jenom v názvu, ale na vypnutí před TV to stačilo. Potenciál zatím nebyl objeven, prostor pro rozvíjení složitého přediva vztahů byl nahrazen automobilovou honičkou. Nebýt to Poirot, jednalo by se o průměr, takto jen **.

Velmi slabá pointa, spíše do cirkusu patřící břichomluvectví, okamžitě se přiznávající vrah, poněkud postarší herecké obsazení... Poirot se ještě hledal a tvůrci se báli dávkovat příliš složitosti do hlaviček televizních diváků. Naštěstí se to později změnilo a zrodil se fenomén.

Mistrovské dílo, jehož závěr si musíte pustit ještě jednou, protože na vysvětlování a klasické poirotovské kolečko nějak není čas. I za to je třeba zatleskat, past je tentokrát připravena dobře a uvěřitelně. Někteří se o Poirota mohou dokonce bát! Vlastně to mohlo být i delší, takhle se dávkovala odhalení příliš rychle. Mistrovské utajení pachatele si tentokrát nezadá s knihou, a motiv je uvěřitelný, byť je opět ve hře i autorčina záliba v upírání mateřské lásky malým dětem. Á propós, k hereckému obsazení: Kelly Reilly mi hrozně připomíná Haley Bennett. ?? Ále... to nic. *****