Bonboniéra (S05E06)

Skutečně lahodná bonboniéra s mladým Poirotem v uniformě belgické policie a také v tmavém převleku nočního lupiče, starým dobrým Bruselem a romantickým rámem, který ze zdi netečnosti vyrve i starého cynika. Stará láska holt nerezaví... Vzlyk. --- Je tu ale přece jen jedna podivnost. Christie tento příběh napsala roku 1923, v rámci své první Poirotovské vlny, která se datuje 1919 - 1923. Srovnáme-li jeho konec s notoricky známým koncem Vraždy v Orient expressu (napsán o 11 let později), vidíme dva naprosto odlišné Poiroty. Ve vlaku z Istanbulu detektiv zuří a div nepukne, že by měl tu partičku vrahů (jakkoli hnaných pomstou navýsost spravedlivou) nechat běžet. Kdežto zde? ... Je to trochu zvláštní postoj, v rámci Poirotovských příběhů téměř nevídaný... (09.01.2018)

Hercule Poirot je můj oblíbený knižní detektivní hrdina od Agathy Christie a na plátně tomu je zrovna tak. Taky proč ne, když jej ztvárnil Suchett, kterému role belgického detektiva přímo sedla jako dobře ušité tvídové sako. Atmosféra dobové tématiky přímo prýští jako čerstvě objevený zázračný pramen, který vyluzuje úžasné zvuky v podání bravurní hudby. Některé díly pravda nejsou tak podařené, ty zaslouží za čtyři hvězdičky, ale zbytek je za pět. (04.03.2014)

Kouzelný díl, ve kterém se Poirot vrací do Belgie, kde doprovází nejvyššího inspektora Jappa. Ten zde přijme vysoké ocenění za své zásluhy. A Poirot při příležitosti setkání se se starými známými vzpomíná na svá mladá léta, kdy ještě jako obyčejný policista zahajuje svou soukromou detektivní kariéru svým prvním případem podivné smrti belgického ministra. Poirotovy vzpomínky jsou neskutečně kouzelné a zvláště jeho vizáž muže s vlasy a okouzlení do jedné z žen blízkých mrtvému ministrovi jsou úchvatné. Milý, nenáročný díl. (10.07.2012)

Tak to bylo poprvé, co jsem viděla, jak se Poirotovi zaleskly v očích slzy. On se ale zachoval jako dokonalý gentleman, i když ho to muselo stát zřejmě spoustu úsilí. Protože ani ten slovutný detektiv není přece z kamene a mašina bez srdce. Stejný nápad s bonboniérou už jsem viděla i v jiném filmu, který se beze sporu nechal tímto detektivním kouskem inspirovat. Vidět mladého a hubeného Poirota bylo zajímavé. (08.07.2012)

Spomienky na minulosť a dávne ne/vyriešenie prípadu zaberajú väčšiu časť príbehu. Tak uvidíme mladého Poirota ako radového policajta opantaného vášňou a ujde sa mu lichôtky ako nikdy predtým ani potom. Drahokam v celém tom zabedněném policejním sboru sa musí postaviť svojmu šéfovi a predčasne rozbehnúť svoju vlastnú kariéru. Výborný diel, na ktorý sa dá spomenúť aj po rokoch od prvého zhliadnutia a ani tak nenudí. –– Belgický filozof jednou řekl: Poirote, nic takového jako náhoda neexistuje. (21.08.2013)