Lupes

Tak trochu ve stylu Al Bundy (který je ale o mnoho lepší). Esence osmdesátek, včetně laciné výpravy, technické povrchnosti a opravdu mizerného herectví. Chápu, všichni, které to posadilo kdysi na zadek teď nostalgicky vzdychají, byť namísto beďarů mají slušné panděro. Měl bych taky. Vyrůstal jsem v osmé dekádě. Jenže já čuměl na Honzu, mým hrdinou byl Sandokan a místo na prkně jsem drandil na kole. A protože popularita tohoto kousku je hlavně o emocích a sentimentu, jako nepolíbený s chladným odstupem hodnotím *

Vlastně platí to co pro druhou sérii. Od politického moralizování se naštěstí tentokrát upustilo, ale přišly jiné české nešvary: 1) snaha o prvoplánovou efektnost (mříže, hrad, tajemné podzemí) by patřila spíše Indymu a ubírá na věrohodnosti 2) herecký projev je tentokrát opravdu ubohý (zachraňuje to snad jen Žilková a tradičně dobré je minimalistické herectví Švehlíkovo) 4) pokud takto pracují naše kriminalistické sbory, no potěš Pánbůh - platy za unuděné popocházení a pronášení mouder jsou vyhozené peníze, stačí přece jeden (!) IT, co umí používat Google 4) a především to už opět spolehlivě pluje v českém stereotypním zobrazování křesťanů i církve. Ne, ti "pánbíčkáři" tu nejsou vyloženě zlí magoři, ale pošuky tak trochu stejně zůstávají. Protože člověk český je člověk pitomý. Čím méně o něčem ví, tím více o tom blbě žvaní (a má z toho strach). P.S. Jo, a když vynecháte první tři díly, vůbec nic se nestane. Kdyby se to sestříhalo, hoďka a půl by bohatě stačila a možná by to mělo i spád.

Tiše jsem doufal, že klasický propad ve druhé sérii nenastane. Nastal. Za vlasy přitažený motiv je tak naivní, že vzbuzuje úsměv. Naštěstí se zápletka rozplete až na konci a po většinu času tak zůstáváte v celkem slušném napětí. No, ono ledacos se dá odhadnout, ale i tak zůstává slušná porce (byť pěkně pitomého) překvapení na závěr. Jenže je tu další průšvih, pokus o politickou linii. Každý kdo se občas dívá na zprávy by si sice podobný konec lobisty přál, ale oproti scénáristům nepropadá naivitě. Takže severská inspirace zakomponováním politiky tentokrát hrubě nevyšla. U nás je to prostě jinak.

Paráda! U nás naprosto ojedinělý počin, mysteriózní krimi sérii, která se povedla! Není to přihlouple provinční, naivní či pitomé a trapné. Autoři se vyhnuli klasickým českým klišé o církvi (ve třetí sérii se jim to už ale nepovedlo), originálně okopírovali šablonu severských krimi a celkem opatrně nakládali i se středověkými mystérii a Boschovými malbami. Je to navíc noir se vším všudy. Tleskám! Dceru hlavního hrdiny ani jeho romanci nepovažuji, na rozdíl od Mirky Spáčilové, za nechutná klišé; mají v seriálu své místo. Jediná výtka směřuje snad jen k plagiátorství. Bez inspirace by ale zřejmě nic podobného v českých luzích a hájích nevzniklo.

Jak už to bývá, druhá série je rapidní propad a jisté znehodnocení dobře odvedené práce série první. Jistě, opět jsem svědky vzrůstajícího napětí, bezvýchodnost žen je podána velmi syrově a realisticky. Nicméně zde končí veškeré klady a druhá série prodělává přerod k feminní telenovele, kde se banda citlivých chlapců na obou stranách fronty neustále hrabe ve svých vztazích a násilí je jen jakýsi vedlejší produkt jejich přecitlivělých srdíček. Do kola se opakující infiltrace stejných izraelských agentů je až směšná, byť davové útoky, jimž čelí, nepostrádají napětí a akci. Do nebe volající je ale jejich profesionální neschopnost. Bojovými prostředky se navíc šetří (drony, sofistikované sledovací techniky atd.), celé to ustrnulo hluboce v minulém století. Vztahová alchymie jednotky začíná připomínat naivní partičky komiksových hrdinů a fešácké zacházení Izraelců se zajatci a další symptomy společenské (či politické?) objednávky tlačí až příliš na strunu morální převahy těch "hodných" a je v přímém rozporu s věrohodností. Hlavní deviza první série, tj. syrová šeď oboustranné nekončící nenávisti, je zde nakažena naivní touhou vidění světa v černo-bílých barvách. Zbývá tak několik momentů, kvůli kterým je smysluplné i tuto sérii vidět. Pokud chcete vědět, jaké písničky se učí malé holčičky v palestinských školkách, zakusit život palestinské lékařky, nebo se vcítit do rolí matek strachujících se o své děti, pusťte si to. Především u posledně jmenovaného okusíte originalitu, neboť namísto šablony naleznete jinakost odrážející realitu.

Pro rodiče malých dětí jsou to vskutku hororová muka. V emocionalitě je největší síla filmu, bohužel pouze pro empatické diváky. Jinak zůstává thriller v intencích např. Shyamalanových nejslavnějších kousků a možná vás donutí si vše pustit ještě jednou a všímat si nově všech rozhovorů i detailů. V rámci žánru je vše na vysoké úrovni, jak lekavé scény a houstnoucí atmosféra, tak intenzivní pocit, že něco není v pořádku. Nicméně přidaná hodnota je především v osobním příběhu hlavního hrdiny. Ten vede film do nejvyšších výšin, nebýt (za mne nešťastného) obsazení "dětského" Leonarda, bylo by to za plný počet. Takto "jen" ****.

Tak tohle byla pecka a obsadilo to nejvyšší patra mého pomyslného žebříčku TOP seriálů. Fargo či Poirot byli odsunuti, aby na pomyslný seriálový trůn usedl nový král. Proč? Protože všechny smyšlené zápletky západního světa neví, že největší drama je realita. Tu izraelsko-palestinskou všichni ze svých "srdíčkových" demonstrací komentujeme, ale kdo to zažil? Ona taková dennodenní porce nenávisti, provázená pár výbuchy, růžovým medvědem a rodinnými vztahy, on ten svět kolem zdi je mnohem dramatičtější než největší fantasy ptákoviny pro přecitlivělé evropské dušičky. U Faudy jsou náhle pryč všechny ty gender-klimatické problémy a přichází krutá realita kulturních, náboženských i společenských rozdílů. Nejde ale rozhodně o žádnou jednostrannou hebrejskou propagandu, ba hlavní hrdina je natolik "nesympatický", že uvěřitelnější postavu jsem na obrazovce dlouho neviděl. Jistě, rozpočet je znát a veškerou předvedenou akci by v reálu vykonával početnější tým Shin Bet. Díky tomu může být ale děj koncentrovanější a navzdory absenci americké velkoleposti je to napínavé, překvapivé, akční, gradující. Patriotismus nehledejte, neexistují jednoduchá řešení ani happyendy. Z milovaných sladkých dětí vyrůstají další generace nesmiřitelných, otevřená výpověď postrádá sentiment. Veškeré naše škatulkování na zlé a hodné je náhle směšné a zůstává podvědomý strach, zda právě tohle není odraz i naší budoucnosti. Kdybych mohl, dal bych 6*.

Bohoslužba kapitalismu.

Inu, vizuálně dech-beroucí, kamerou úžasná, detailně propracovaná... počítačová hra. Je sice únavné, jak už dnes nelze natočit film bez komiksové či herní inspirace. Ale tady se to docela povedlo. Postupně vstupujete se svými postavami do zákopu, abyste s nimi byli neustále v pohybu. Pokud už přijdou zastavení, jsou to vizuální i symbolické orgie. Muzika skvělá. Super-hrdinové se nekonají. Téměř samá pozitiva! A nevyčítal bych ani absenci nějakého hlubšího příběhu, mementa či poselství. Prostě válka. Jenže... Jenže na pět * by se hlavní hrdina neměl chovat jak zmatený blb, obzvláště je-li to válečný mazák. A vizuálně byste měli zkrotit své hráčské tužby a neprocházet freneticky jeden level za druhým. Je to historický film! Krajina, místo i čas měly být trochu konzistentní. A pokud chvíli bojujete v ruinách města, abyste vzápětí prchali před hořícím letadlem, plavali v alpské řece a kochali se širými lány francouzského venkova, s realitou jednodenní vojenské mise roku 1917 to má společného pramálo. Škoda. ****

Garland mne dostává věrohodným nahlédnutím do světa nerd korporátů a jejich zakladatelů. I zde se pracuje s atmosférou společenství, která určují náš svět. A stejně jako u civilizaci formujícího světa mafie, kartelů a oligarchů, je i tento svět "Elona Muska" tajemným, zapovězeným místem, kam normální smrtelník nemá přístup; místem, o němž se rodí legendy. Někdy spíše pohádky. A nejčastěji nesmysly. Své představy a fantazie pak můžete zlatit a nazývat bohem (deus), nesmyslné přesto zůstanou. Budou vždy svědectvím o vaší prostoduchosti, která je tou hlavní příčinou, proč se do míst jako Devs nikdy nepodíváte. V Garlandových představách výzkumu, vývoje a objevů absentuje to základní. Inteligence. Učení o predestinaci má hodně dlouhé fousy na to, aby se jím někdo takto ukájel. Řešení predikce pomocí výpočtů navíc neodpovídá současným zjištěním z chaotického kvantového světa. Ubíjející je ale nejvíc prostoduchost, která si pomocí filmových prostředků hraje na něco víc a bere se příliš vážně. Za zvuku tajemné hudby a lesku pozlaceného počítače CML se tu vypráví příběh, asi jako když můj šestiletý syn kreslí s velikým soustředěním a vážností elektrárnu. Nakreslí velikou budovu a kolem dráty. O výrobě elektřiny totiž nemá zatím ani ponětí...