Detektív Poirot: Sen (S01E10)

Ve srovnání s povídkou The Dream, která byla nejdříve vydána v USA v Saturday Evening Post 23. Října 1937, a poté v The Strand v únoru 1938, kde sen pana Benedicta Farley je popisován takto : ‘At twenty-eight minutes past three I open the second drawer on the right of my desk, take out the revolver that I keep there, load it, and walk over to the window. And then – then I shoot myself.‘ , jste si určitě všimli, že čas je jiný, ale i celková zápletka je lepší, než sama A.Christie vymyslela. Kromě případu i tento díl vypovídá o panu H.Poirotovi v jeho osobním životě v souvislosti s vtípkem s psacím strojem a hodinami. Samozřejmě si neodpustím úryvek. HP a inspektor Japp scházejí ze schodů od Farleyovy pracovny : Když říkám sebevraždu, mám na mysli, že byl ve své pracovně sám a tam ho našli s pistolí v ruce. Nikdo tam nevešel ani odtamtud nevyšel v době, kdy se zastřelil. Co to znamená, inspektore ? Že není jiná možnost – byla to sebevražda. Au contraire ! To znamená, že to byla velmi nezvyklá a velmi chytře plánovaná vražda ! Myslíte ? A Kdo ji naplánoval ? To by nebylo ono, inspektore, kdybych vám to hned pověděl. Dobře. No, teď musíme nechat malé šedé buňky mozkové pracovat . Takměř dokonalé. (21.11.2011)

Jeden z těch dílů, kde se ani tak nehádá pachatel zajímavé vraždy, ale hlavně zamotané provedení zločinu. Pachatel je totiž předvídatelný hlavně díky ohromně malému počtu postav. Po skončení si řeknete, že motiv byl také předvídatelný, ale při sledování vám nedojde. No a to provedení za to prostě stojí! :)) (20.09.2015)

Jedno bylo jasné a zřetelné od samého začátku a to dokonce i mně, která nikdy (!) v detektivkách na nic nepřijdu a jsem vždycky v prostoduchém úžasu, jak jen na to mohl ten či onen detektiv, v tomto případě Hercule Poirot, přijít! Jenže na otázku KDO? jsem stejně jako on odpovědět neuměla, ale na rozdíl od něj jsem se tím netrápila a nad svými šedými buňkami jsem nezoufala a z ničeho jsem je neobviňovala A nakonec se ukázalo... No nic neprozradím, nebojte se! A nakonec se ukázalo, že šedé buňky svého malého, elegantního, roztomilého a neuvěřitelně bystrého majitele ani tentokrát nezklamaly! (11.05.2019)

Kvalitní díl, kterému ovšem jako mnohým dalším ubírá fakt, že jako mnohým dalším by příběhu svědčila ona pozdější delší stopáž, takhle je totiž všechno nacpáno do krátkého prostoru, který prostě nedá vyniknout nikomu a ničemu, krom slečny Lemmonové... Škoda, že atypické tápání uživatele šedých buněk mozkových trvá jen pár minut (vzhledem k délce opravdu jen několik), tady bych si klidně snesl deset, dvacet minut hluboké bezradnosti, které bych si užíval se zákeřně pobaveným výrazem ve tváři. (02.11.2013)

S01E10 - Tenhle díl byl úžasný. Majiteli pekárny se zdá sen o vlastní sebevraždě a ono se tak skutečně stane. Zápletka hodně dobrá. Zdá se to trochu nemožné provést, ale nakonec je to velice elegantní a jednoduché. Konečně taky postavy, ke kterým se dají chovat sympatie. Byla to dcera zavražděného a její milý. Akorát mi bylo líto paní Lemonové, jak si z ní Poirot vystřelil. Humor tomuto dílu vládnul a o to to bylo celé příjemnější. (20.09.2015)