Lupes

Lámání golfových holí? Vražda maskovaná jako sebevražda? Nebo snad obráceně? Příjemně zamotaná záležitost. S malým prostorem i počtem podezřelých dokáže tento díl téměř zázraky.

Zábavná úvodní hříčka bez ambicí zamotat hlavu či zmást, ale s úkolem pobavit. Jeden z nejhumornějších dílů. A navíc skvostně natočené interiéry klasického londýnského řadového domu - uspořádání spíše vertikální, všude koberce, spousta schodů, málo místa, hodně lidí na pár metrech čtverečních. Celý úvodní díl je jakousi esencí ostrovů. Poprvé se také objevuje dobová posedlost převleky a falešnými kníry. Tak tak, ani Agatha se tomu nevyhnula a setkáme se s tím ještě mnohokrát.

K Suchetovu podání jsem si chvíli hledal cestu a dlouho jsem byl fandou jeho ženského protipólu. Postupně jsem ale docenil atmosféru slunné Anglie a vytříbeného chování, nostalgii dávné doby v doznívající Belle Époque, kolorit anglického venkova i přehlídku novodobých architektonických skvostů. Agatha psala své detektivky jako dovolenkové čtení a jistá lehkost a zábava jsou přítomny i v televizním zpracování. Tohle je odpočinek, svým záměrem podobný jiným večerníčkům pro dospělé. V první sérii (vlastně v prvních třech sériích) vítězí producentská opatrnost, která nedovolí velké složitosti a ve své obavě o unaveného televizního diváka mu neservíruje nic, co by příliš zaměstnávala jeho malé šedé buňky. Točí se rané Poirotovy případy, předlohou jsou ponejvíce drobné povídky. Ale základní atributy jsou už namíchány, věrný a poslušný Japp, hloupoučký a zábavný Hastings a ješitný a inteligentní malý detektiv. Jen kdyby bylo méně těch falešných vousů a převleků. Dobovému zatížení na zločinnou změnu identity pomocí paruk lze přičíst k dobru jen jedinou věc. Oproti superhrdinům současnosti je takový prostý převlek docela představitelný.

Americké zpracování vsadilo na své osvědčené kýče, jako tajemná minulost hlavního hrdiny a jeho pocity viny,zbytečné násilnické sklony vraha a samozřejmě sexualitu. Výsledek je opravdu strašný a Agatha může být vděčná za Suchetův pěstovaný knírek a kulaťoučké bříško. Chápu záměr, vážné pojetí dovolenkového krimi žánru nemusí být špatný nápad, a noir doba si žádá výměnu humorných postav za postavy temné a neveselé. Jenže chybí originalita. A tak tu máme opět zlé německé vojáky, malé holčičky se musí choulit pod lavicemi hořícího kostela a Poirot musí zažívat ponížení ubohého imigranta a přehlížení od zlé policejní moci (asi jako v budovatelských filmech let padesátých musí přijít nějaký ten kopanec do dělníka od bohatých vykořisťovatelů).

Tohle je konečně rozjezd. K nejslavnějším románům přistupují autoři s úctou, patřičnou délkou i uměním nevyzradit pointu hned na začátku. Přibalen je navíc i humor prvních sérií a další pozitiva po čtyři roky budované značky. Za plný počet je sice jen díl první, ale ani ostatní nejsou k zahození.

Pokračuje krátkometrážní průměr raných Poirotových případů. Pobaví ovšem humor prvního Herculova případu, následující díly mají dobrou úroveň, která ke konci postupně klesá. Třetí série je i majitelkou jednoho z nejhorších dílů, rovněž dobová záliba ve falešných fousech a převlecích se ještě objevuje, ale to už je takový standard přítomný bohužel i v lepších epizodách.

Těžko uvěřit laciným maskovacím šarádám, ale to byl prostě svět první poloviny 20. století. My už dnes nemáme maskované zločince měnící svou identitu falešnými kníry, ale máme podobně pitomé superhrdiny.

Vlastně je nutné smeknout nad tvůrci, kterým se podařilo v jedné hodině vysvětlit kdo je kdo na maškarním bále! Drogy nejsou obvyklým motivem poirotovských příběhů, přesto se úděl podobných odboček nekoná a jde o celkem dobrou detektivku.

Také házíte rubín do pudinku ledva se Poirot objeví? Pak vítejte na palubě tohoto nudného televizního skeče. Bez vraždy i záhadné zápletky se koná jen ukázka laskavé podoby anglických Vánoc. Naštěstí to Agatha později napravila.

Opravdu morbidní modus operandi kazí zbytečně dramatické a akční finále s vrahem jednajícím dle nejstandardnějších thrillerových klišé Hollywoodu.