Kaka

Lehce staromódně točený i vyprávěný film o síle lidského ducha a o sportu jako symbolu lidskosti, solidarity, přátelství a poklony bohu. Obsah má hloubku, to se upřít nedá, je až starosvětsky vyprávěný. S realitou to má ale společného asi pramálo.

Technicky poměrně zdatné (brutální akční scény), hudebně působivě minimalistické a v druhé polovině je film i napínavý a zábavný, ale hlavní problém mých výtek je asi v režii. Nejsem ten typ, co by z Coenovského humoru slintal. Právě naopak. Leze mi neskutečně na nervy a občas mi některé scény z filmu přišly, jako lehká vykradačka Tarantinova stylu.

Komorní, dobře napsaný a značně minimalistický akční spektákl s famózním vizuálem, který sází na ucelený filmový zážitek přesně namíchaným mixem všech klíčových ingrediencí.

Mann je typ režiséra, který si sám tvoří příběh, postavy, děj a Ali je přesně ten typ filmu (snad právě jediný v jeho filmografii), kde to nejde.

The Score mě osobně připadá jako takový lehký mix Heatu (některé dějové prvky, dialogy), Loupeže po Italsku (podobná formální stylizace) a tak trochu i Dannyho parťáků ("přechcávačka"). Všechno udržuje v chodu poměrně solidně odvádějící práci Frank Oz, za asistence De Nira (a jeho ruka ve filmu je hodně znát). Sám De Niro totiž do filmu vnáší takovou tu potřebnou dávku alespoň částečné realističnosti a uvěřitelnosti celé loupeže. Tudíž nečekejte žádné megavýbuchy a megamasakry alá Emmerich nebo Bay, ale spíše komornější příběh s šikovně inscenovanou scénu loupeže, kde člověka nejvíce zaujmou technické fígle, které hlavní hrdinové používají.

Poměrně nezáživný film, který těží především ze slušných hereckých výkonů a znamenité technické zručnosti režiséra a kameramana. Obsahově jde prakticky spíše o rutinní záležitost. Scénář bez jakéhokoliv "tvaru", který svojí jednudochostí a přímostí až nepříjemně překvapí.

Decentní, jemný film, který je však až na pár světlých okamžiků obsahově prázdný a to je hlavní kámen úrazu. Forma je totiž naprosto famózně zvládnutá. Skvělé kontrastní nasvícení, geniální, krásně kolorovaná kamera (až nezvykle detailní), kostýmy, výprava a i jednoduchý hudební motiv se mi docela zamlouval.

Stone se ze začátku lidově řečeno vykašlal na všechno to jeho kritizování a moralizování, které mě tak leze na nervy v některých jeho filmech a připravil pro nás sugestivní, strhující a emocemi nabitý příběh mladé ženy uprostřed zuřícího válečného pekla. Dává si velmi záležet na vykreslení vietnamské kultury/zvyků a velmi citlivě zručně režíruje. První hodina je výrazně lepší než ta druhá.

V současné ultrapřetechnizované době, kdy je každý druhý film přecpán počítačovými triky, působí Pollackova Tlumočnice příjemně staromódně. Aby se film líbil, je asi dost důležité pochopit Sydneyho Pollacka. Respektive přijít na chuť jeho stylu režie. Tempo je tak akorát, žádný hektický střih, žádné zběsilé kamerové orgie. Jednoduše řečeno: "stará škola".

Až tak po třiceti minutách se přestalo řečnit a začalo se něco dít. Zaujalo mě, že se Lam (narozdíl třeba od Darabonta ve Vykoupení z věznice Shawshank) soustřeďuje více než na postavy a jejich vztahy na chod a pravidla věznice. Čili hlavní a stěžejní bod příběhu. Příběh je sice sám o sobě docela jednoduchý, ale o to více vynikne zručná, typicky ostrá hongkongská režie, syrové prostředí a velmi drsné akční scény, kterých je tam sice jako šafránu, ale ke konci je to skutečně nářez.